| |||
Jídelna - MT01 Artemis, třída Podívám se na Artemise a chci komentovat, ale musím se zarazit, všimnu si dalšího kentaura a lehce se dostanu do transu. Je tak zvláštní - tak - zvláštní? Prohlížím si ji a pokynu k ní hlavou, ať se na ní též podívá, ale pak nastane zmatek. Boj, křik a nakonec balónky. Stojím už na nohou a chráním Artemise za sebou, když vidím, že je čistější vzduch, popadnu Artemise za ruku a vyvedu ho ven z jídelny. Na chodbě se zastavím a oddychnu si. "Tohle místo je šílené." zašeptám a snažím si zklidnit své srdce. "Slib mi jednu věc Artí - nenech se zabít." podívám se na něho vážně a podívám se na své hodinky na svém zápěstí. "Musím na hodinu, hlídej, kontroluj, zkoumej, ale prosím tě - problémy si nech, až budeme spolu, ano?" podívám se na svého přítele s obavami. Musím se otočit a mířím do své třídy a doufám, že Artemise ještě někdy - živého - uvidím a nic se mu za tu hodinu nestane. Po delší chvíli najdu učebnu a zaklepu na dveře, vejdu dovnitř. "Dobrý den - večer." opravím se a usměji se, všimnu si, že tu je už více tvorů a dokonce i - druhá kentaurka a - dračice. "Dobrej." zašeptám a vejdu do místnosti a stoupnu si ke zdi a nebojím se bránit, ale mezitím se jen dívám dokola a přemýšlím. Rozhlížím se po ostatních a zkoumám je. |
| |||
MT01 Přítomné osoby Pomalu se to všechno shromažďuje v místnosti, ve které jsem byl ještě před chvílí sám. Ale čím dál více mi připadá, že spousta bytostí v tomto institutu má potíže s vlastní osobností. Nebo je to možná jen můj subjektivní pocit toho, že se snaží před ostatními předvádět. Většina z přítomných se tváří, jakoby sežrala ropuchu. I když už některých by to byla spíš klasická snídaně. Až na jednu výjimku, dívku menšího vzrůstu s úsměvem na tváři. Třeba aspoň někdo si tady dokáže užívat života. Posadím se na zem, zavřu oči a ruce si složím do klína. Chvilku si odpočinout a zameditovat v tichu před začátkem hodiny....jen si dát pozor, abych neusnul. Ale na to jsem příliš zvědavý. Jakým způsobem má výuka vůbec probíhat. |
| |||
Jídelna - 304 Yqi a všichni v učebně Poctivě se zamyslím nad její otázkou. „No... upřímně... skutečně netuším. Asi by záleželo na okolnostech...“ Pokrčím rameny. Vím, že v extrémním hladu dokáží čistokrevní ovlivnit na sakra velkou vzdálenost. Ale co bych zvládnul já... no fakt těžko odhadovat. Trochu si povzdechnu. Takže skutečně ne ten samý předmět. „No, vzhledem k tomu, že já mám nějakou učebnu...“ Jenomže to už se zvesela rozloučí a už můžu obdivovat jedině její koňskej zadek. Trochu nahrbím ramena a neochotně se vydám stejným směrem. Alespoň ze začátku. Horko těžko vzpomínám, kdeže to mám vlastně být, ale nakonec dojdu k závěru, že 304 zní pravděpodobně. Dokonce se mi po chvíli podaří žádanou třídu i úspěšně objevit. S tichým zaklepáním vklouznu dovnitř a pokud se na mě někdo otočí, tiše pozdravím. Chovám se tak, abych co nejméně rušil. |
doba vygenerování stránky: 1.4630699157715 sekund