| |||
Chodba Jigme, Deka a něco pískajícího, Velká číča Potutelně se usmívám, když přede mnou kráčí jako nějaký divný vodník. No smát se nahlas zatím nebudu, ale k pobavení mi zjevně stačí málo. Doufám, že ostatní budou stejně... Překvapeně zastavím sebe i své úvahy těsně před tím, než do něj nabourám a zvědavě se vykloním stranou, abych viděla, co se před námi děje. Sleduji zajímavý jev, kdy se zpod peřiny cosi vyřítí a následně se deka víc zmuchlá a zvedne, na čež se připlácne ke zdi. „Tady máte chodící deky?“ Zeptám se se smíchem na pokraji. Ale je fakt, že bych nerada, aby mi deka uprostřed noci někam utekla. Ten lev by mohl být třeba interaktivnější. Zvědavě k němu stočím oči. „Čičí?“ |
| |||
Jídelna Colten Už se nestihnu zeptat, co myslel tou výjimkou. Překvapivě se můj společník objeví až tehdy, kdy se okolí již poměrně uklidní, i když moje barva je stále velmi nezdravě bílá. „A jakže si mi pomohl teď? Nechci být nezdvořilý, ale tomu drakovi bys nezvládnul ani zaskočit, vzhledem k tomu, že jsi tady nebyl.“ Ano, asi je to ode mě trochu ošklivé, ale sem moc v šoku, než aby mě to zrovna trápilo. |
| |||
Šamoťoušká šišineška... mě začíná mít ráda! YAAAAY! šišinkaVšichni skutečně odejdou a já se nehodlám šišiny jen tak vzdát, přece jen, když už konečně můžu aspoň něco. To budu muset ještě škole nějak oplatit. "Arzenál?" zopakuji po ní velmi zvědavě a znovu se přetočím ve vzduchu. Horečně zakývu hlavou až mi vlasy i s ušima lítají sem a tam. Když zamíří do společenky následuji ji s tím, že občas nakouknu někam za zeď a vrátím se hihňající se. |
| |||
Jídelna - MT01 Sigi, co si všimnou cestou, osazenstvo na hodině Když vidím jeho reakci na má slova, jen znovu pokrčím rameny. Je to pravda, ať se tvářit bude vyděšeně jak chce. Usměji se. "To je pravda. Nicméně jak daleko působí tvá schopnost?" povytáhnu jedno obočí a lehce nakloním hlavu na stranu. "Nemůžeš za to," odvětím jen. Tohle byla moje chyba. Měla jsem s něčím takovým počítat. Ukázalo mi to, že bych jim tam stejně k moc věcem nebyla. "Nu mám být někde v tělocvičně, pokud si správně pamatuji," nadhodím a když vidím, že to asi nebude ono, švihnu si ocasem. "Ale prosimtě," odfrknu si na to jeho prohlášení, "ale uvidíme se. Pak si tě najdu," mrknu na něj, "zatím! A hodně štěstí na hodině," popřeju mu a s tím odklušu za praskání balonků co se mi dostanou pod kopyta. Přejdu halu a po paměti najdu dveře, které mají vedle sebe příslušnou cedulku, která je i na mém rozvrhu. Shodím si ze zad luk do ruky, připravena zastřelit jakékoliv nebezpečí, ale přece jen je to vyučovací hodina, tak alespoň nezakládám šíp, víme přece jen,co mě tu předtím učili. Zaklepu a otevřu si. Popojdu jen kousek, protože jsem málem hned za dveřmi zašlápla nějakoou dívku. "Zdravím," zabručím a přejedu poheledem tolik tvorů kolem sebe. Silně potlačuji tik v ruce, v které držím luk. |
| |||
Hala - společenka hlavně otrava "Jistě. Jistě." odpovídám profesorovi spíše automaticky, jelikož je moje mysl zaměstnána kanadskými žertíky jak to nazval. "Dobrá." usměji se nepřítomně na Naomi a nechám jí odejít. "Půjde si obstarat arzenál. Předpokládám že mne doprovodíš, viď" široce se na ní zazubím a zamířím do společenky. Cestou všechny ignoruji, nebudu se přece s kdekým zahazovat. |
| |||
Chodba Jigme, Sarah, Gyzmo, lev Pod dekou je dost tma, takže vzhledem k tomu, že jsem zvědavá co je v balíčku a bojím se doufat, že to je to co si myslím, tak trochu deku poodrhnu, abych lépe viděla, rychle nedočkavě jako když si rozbaluji vánoční dárky krabičku roztrhnu a to už se na mne dívají ty obrovská roztomilá kukadla. Mokrou krabici hodím směr lev a přivinu si to malé stvořeníčko k prsoum. "Ty můj drahoušku.Mmm" pusinkuji ho o stošest. Co na tom, že na kousek ode mne je lev a možná jsem i zaslechla nějaké další kroky. My jsme přeci v bezpečí peřiny. Rychle se zvednu i se svým mazlíčkem, nalepím se zády ke zdi a zachumlám nás oba do peřiny. Ještěže je tma, jinak by se mému bobánkovi mohlo něco zlého přihodit. |
doba vygenerování stránky: 1.8045599460602 sekund