| |||
Jídelna - 304 Yqi a všichni v učebně Poctivě se zamyslím nad její otázkou. „No... upřímně... skutečně netuším. Asi by záleželo na okolnostech...“ Pokrčím rameny. Vím, že v extrémním hladu dokáží čistokrevní ovlivnit na sakra velkou vzdálenost. Ale co bych zvládnul já... no fakt těžko odhadovat. Trochu si povzdechnu. Takže skutečně ne ten samý předmět. „No, vzhledem k tomu, že já mám nějakou učebnu...“ Jenomže to už se zvesela rozloučí a už můžu obdivovat jedině její koňskej zadek. Trochu nahrbím ramena a neochotně se vydám stejným směrem. Alespoň ze začátku. Horko těžko vzpomínám, kdeže to mám vlastně být, ale nakonec dojdu k závěru, že 304 zní pravděpodobně. Dokonce se mi po chvíli podaří žádanou třídu i úspěšně objevit. S tichým zaklepáním vklouznu dovnitř a pokud se na mě někdo otočí, tiše pozdravím. Chovám se tak, abych co nejméně rušil. |
| |||
Chodba Jigme, Deka a něco pískajícího, Velká číča Potutelně se usmívám, když přede mnou kráčí jako nějaký divný vodník. No smát se nahlas zatím nebudu, ale k pobavení mi zjevně stačí málo. Doufám, že ostatní budou stejně... Překvapeně zastavím sebe i své úvahy těsně před tím, než do něj nabourám a zvědavě se vykloním stranou, abych viděla, co se před námi děje. Sleduji zajímavý jev, kdy se zpod peřiny cosi vyřítí a následně se deka víc zmuchlá a zvedne, na čež se připlácne ke zdi. „Tady máte chodící deky?“ Zeptám se se smíchem na pokraji. Ale je fakt, že bych nerada, aby mi deka uprostřed noci někam utekla. Ten lev by mohl být třeba interaktivnější. Zvědavě k němu stočím oči. „Čičí?“ |
| |||
Jídelna Colten Už se nestihnu zeptat, co myslel tou výjimkou. Překvapivě se můj společník objeví až tehdy, kdy se okolí již poměrně uklidní, i když moje barva je stále velmi nezdravě bílá. „A jakže si mi pomohl teď? Nechci být nezdvořilý, ale tomu drakovi bys nezvládnul ani zaskočit, vzhledem k tomu, že jsi tady nebyl.“ Ano, asi je to ode mě trochu ošklivé, ale sem moc v šoku, než aby mě to zrovna trápilo. |
| |||
Šamoťoušká šišineška... mě začíná mít ráda! YAAAAY! šišinkaVšichni skutečně odejdou a já se nehodlám šišiny jen tak vzdát, přece jen, když už konečně můžu aspoň něco. To budu muset ještě škole nějak oplatit. "Arzenál?" zopakuji po ní velmi zvědavě a znovu se přetočím ve vzduchu. Horečně zakývu hlavou až mi vlasy i s ušima lítají sem a tam. Když zamíří do společenky následuji ji s tím, že občas nakouknu někam za zeď a vrátím se hihňající se. |
doba vygenerování stránky: 1.313353061676 sekund