| |||
Hala-1.patro-č.společenka-pokoj I Helen, Marcos a ostatní, kteří si všimnou Byla jsem potěšena, že na mém doprovodu trvá a stejně tak Helen, ovšem shoda událostí tomu nepřála. Mávla jsem nad tím rukou a když se omlouval jenom jsem se mile usmála. Opravdu mi to nevadí, nevadilo by mi to vůbec. Povzdychla jsem si. Poněkud se to v hale vylidnilo. Podívala jsem se na rozvrh a na čas. Ještě stále mám rezervu, ale už nutně potřebuji jít dát věc na pokoj. Rychle jsem mezi všemi, kteří ještě v hale zůstali vyhledala Helen. Stála hned u mě a ostatních tu nebylo mnoho, vlastně jsem ani hledat nemusela. Usmála jsem se na mi. "Helen, opravdu ti za všechno moc děkuji, ale není nutné mě doprovázet. Myslím, že pokoj už stačím najít sama." Zamávala jsem v papírem s mapou. "Mám tohle." Uchechtla jsem se, sebrala své saky paky a konečně se dostala k odchodu. Vyrazila jsem k levému schodišti. "Zatím se měj Helen." Rozloučila jsem se a vydala se na cestu. Přešla jsem po schodišti do prvního patra. Musela jsem se tam zastavit a vytáhnout znovu mapu. Jakmile jsem zjistila, kde je můj pokoj vydala jsem se tím směrem. Hned z chodby jsem chtěla vlézt do prvního dívčího pokoje, který jsem viděla. Bylo zamčeno. Znovu jsem se bezradně podívala do mapy. No jistě jsem pitomá, špatný pokoj. Tentokrát jsem se řídila už jen podle mapy a vešla do společenky. Potom už rychle do dívčího pokoje. Nikdo tam nebyl, momentálně. Položila jsem věci na zem. Plácla jsem sebou na postel, která vypadala, že je volná a začala si prohlížet mapu a rozvrh. Kde je asi učebna 13? Zalapala jsem po dechu. Bleskově jsem si sundala náhrdelník a nechala ho zmizet. Měla jsem ho zase moc dlouho. |
| |||
Jídelna Ryvdieh Jen se na něho podívám, zamrkám a posléze se jen usměji. "Jsi hodný - a milý." řeknu a snažím se uklidnit své splašené srdce. "A odkud jsi vlastně? Já osobně - nemám nikde pevný domov, mám rád třeba pár míst, kam se rád vracím, ale jinak." pokrčím rameny a lehounce zvýším hlas, aby mi bylo lépe slyšet, i když s tím nemá nejspíše žádný problém. Nevědomky si sáhnu na svou rolničku a promnu si ji mezi prsty. "Rád se vracím do Tater, jsou krásné a krásně to tam fouká." řeknu s úsměvem a zasním se nad vzpomínkou větru a klidu. |
| |||
Jídelna - MT01 všichni přítomní Sedím u své kupy masa a absolutně se nezapojuji do dění v jídelně. Je mi fuk, co provádí dračice s tou jednohubkou. Ještě teď jsem značně rozladěná z předešlé události, kdy se ten malý, bezvýznamný budižkničemu opovážil utéct i s mou večeří. Velice neochotně se zvednu ze země, otřu si pusu a pomalým krokem se vydám pryč. Ať se mi do cesty postaví kdokoliv, tlakem ho odmrštím na druhou stranu jídelny. (81%) Mám velmi, velmi špatnou náladu. A skutečně se mi na hodinu vůbec nechce. Jakmile vstoupím do učebny, kde by se měla konat má hodina, mlčky to zakempím pokud možno co nejdál od ostatních. A probodávám Oranila pronikavým pohledem, bez jediného uhnutí. Jeden by řekl, že i bez mrknutí. |
| |||
Hala – MT01 Helen, Marcos, Naomi, Rara, Asmodaeus, Kurallara Má reakce na střeštěného ducha je jen povytažené obočí. Nehodlám řešit, co nemusím. „Slečno Buffetová,“ řeknu již poněkud netrpělivě. „Když jde o tón mluvy, ten který používáte na oslovování profesorů není vůbec vhodný ke komunikaci s autoritami tohoto institutu.“ Povzdechl bych si, promnul spánky a znovu si povzdychl, kdyby to ovšem nebylo na veřejném místě. Někdy bych si skutečně přál, aby mé schopnosti šly vypnout. To by byl najednou klid. Už vím, proč se na dlouhé hodiny zavírám do pracovny či laboratoře. „Pokud tady vznikne válka kanadských žertíků, doufám, že Vy si jako inteligentní osoba pohlídáte hranici žertu a ublížení na zdraví,“ komentuji to nakonec s poněkud rezignovaným výrazem. „Pokud se Vám to stane, navštivte školní ošetřovnu, jistě vám od bolesti hlavy rychle pomohou,“ doporučím Helen po její poznámce. „Jak moc je to neomalené, o tom s Vámi nediskutuji. Nicméně jsou tu poněkud naléhavější věci, které si žádají pozornost profesorského sboru.“ Sleduji, jak se rozchází a poté se otočím a vyrazím směrem do tělocvičny, kde bude hodina. Cestou se mi v ruce objeví desky se seznamem studentů, kteří by měli na hodinu dorazit. Vejdu dovnitř a rozhlédnu se. No to je mi tedy účast na to že začínáme během pěti minut. Chybí pět studentů. „Dobrý večer,“ pozdravím přítomné studenty a přejdu doprostřed místnosti. V ruce se mi objeví pero a začnu si na list v deskách připisovat poznámky. Těch pět minut ještě počkat mohu. |
doba vygenerování stránky: 1.627897977829 sekund