| |||
Chodba Jigme, Sarah, Gyzmo, lev Pod dekou je dost tma, takže vzhledem k tomu, že jsem zvědavá co je v balíčku a bojím se doufat, že to je to co si myslím, tak trochu deku poodrhnu, abych lépe viděla, rychle nedočkavě jako když si rozbaluji vánoční dárky krabičku roztrhnu a to už se na mne dívají ty obrovská roztomilá kukadla. Mokrou krabici hodím směr lev a přivinu si to malé stvořeníčko k prsoum. "Ty můj drahoušku.Mmm" pusinkuji ho o stošest. Co na tom, že na kousek ode mne je lev a možná jsem i zaslechla nějaké další kroky. My jsme přeci v bezpečí peřiny. Rychle se zvednu i se svým mazlíčkem, nalepím se zády ke zdi a zachumlám nás oba do peřiny. Ještěže je tma, jinak by se mému bobánkovi mohlo něco zlého přihodit. |
| |||
Jídelna Draci, démoni a Leo Stojím na stole a poslouchám toho strašpytla. "Na holky?" zeptám se nedůvěřivě a prohlídnu si ho od hlavy až k patám a ještě pro jistotu a pro kontrolu ještě jednou nahoru. "Páni...buď mi kecáš a nebo jsi tu zdejší vyjímka." pokrčím rameny, ale to už i se stolem se vznáším více ve vzduchu, než bych si přál. "Héj!" křiknu, ale byl jsem odmrštěn o pár metrů dál a dopadnu na zem. Najednou než se stačím jen vzpamatovat - jsou všude balónky! "Co to je?!" křiknu už uraženě, nevidím toho kluka a zaslechnu ho, že něco žvaní. "Asi si myslí, že na dálku slyším či co." zabručím, ale nevidím ho, balónky jsou všude a dostat se skrz nich je skoro nemožné. Povzdychnu si a přeměním se do malého pouštního ježka a běžím k tomu klukovi. Bodlinky vystrčené a pichlavé, kudy jdu, tudy praskají balónky o sto šest. Dorazím k tomu klukovi, když už se situace uklidní a podívám se na něho. "Co jsi to říkal? Že nechceš pomoc?" zeptám se ho i ježčí podobě. |
| |||
U schodiště - na chodbu v třetím patře Sarah, deka, lev Jen po ní hodím poněkud vyplašený pohled, když mi to ještě skoro omlátí o hlavu. Znovu nám určí cíl cesty, takže kývnu hlavou, že vím a pokouším se ze sebe jemně dostat alespoň trochu inkoustu. Vůbec mi to nejde. Takže zapatlán černým inkoustem od hlavy až k patě (jediné co ze mě jakž takž je vidět jsou oči a kámen pod krkem), se vydám ke schodům, když mě vybídne abych vedl. Za mnou se tvoří cestička z černých kapiček a musím si dávat pozor, abych neklouzal. Vyjdeme do třetího patra, kde zamíříme k učebně. Nicméně v chodbě, která tam vede, je celkem zajímavý úkaz. Velká zmuchlaná deka a řvoucí lev. Zamrkám a úkaz přejedu pohledem. Co se to tu děje? |
| |||
Jídelna Yqui Podívám se na ni vyděšeně. No to snad nemyslí vážně. Rychle zakroutím hlavou. Ne, to prostě ne, to nemůže být pravda. Trochu couvnu. „Mě? To těžko, ještě by mi pomáhali.“ Ušklíbnu se velmi sebevědomě. Teprve teď mi dojde, že spolu s kentaurkou zmizela i papoušice. „Promiň.“ Pípnu a začínám si připadat jako naprostý imbecil. Překvapeně na ni kouknu. „Ano? No předpokládm, že to nebude stejná hodina jako moje.“ Trochu si povzdechnu. „Asi bychom měli jít, abychom neměli problém. Nepotřebuju ještě pozdní příchody, když i tak budu za troubu.“ |
doba vygenerování stránky: 1.7142250537872 sekund