| |||
Jídelna - MT01 všichni přítomní Sedím u své kupy masa a absolutně se nezapojuji do dění v jídelně. Je mi fuk, co provádí dračice s tou jednohubkou. Ještě teď jsem značně rozladěná z předešlé události, kdy se ten malý, bezvýznamný budižkničemu opovážil utéct i s mou večeří. Velice neochotně se zvednu ze země, otřu si pusu a pomalým krokem se vydám pryč. Ať se mi do cesty postaví kdokoliv, tlakem ho odmrštím na druhou stranu jídelny. (81%) Mám velmi, velmi špatnou náladu. A skutečně se mi na hodinu vůbec nechce. Jakmile vstoupím do učebny, kde by se měla konat má hodina, mlčky to zakempím pokud možno co nejdál od ostatních. A probodávám Oranila pronikavým pohledem, bez jediného uhnutí. Jeden by řekl, že i bez mrknutí. |
| |||
Hala – MT01 Helen, Marcos, Naomi, Rara, Asmodaeus, Kurallara Má reakce na střeštěného ducha je jen povytažené obočí. Nehodlám řešit, co nemusím. „Slečno Buffetová,“ řeknu již poněkud netrpělivě. „Když jde o tón mluvy, ten který používáte na oslovování profesorů není vůbec vhodný ke komunikaci s autoritami tohoto institutu.“ Povzdechl bych si, promnul spánky a znovu si povzdychl, kdyby to ovšem nebylo na veřejném místě. Někdy bych si skutečně přál, aby mé schopnosti šly vypnout. To by byl najednou klid. Už vím, proč se na dlouhé hodiny zavírám do pracovny či laboratoře. „Pokud tady vznikne válka kanadských žertíků, doufám, že Vy si jako inteligentní osoba pohlídáte hranici žertu a ublížení na zdraví,“ komentuji to nakonec s poněkud rezignovaným výrazem. „Pokud se Vám to stane, navštivte školní ošetřovnu, jistě vám od bolesti hlavy rychle pomohou,“ doporučím Helen po její poznámce. „Jak moc je to neomalené, o tom s Vámi nediskutuji. Nicméně jsou tu poněkud naléhavější věci, které si žádají pozornost profesorského sboru.“ Sleduji, jak se rozchází a poté se otočím a vyrazím směrem do tělocvičny, kde bude hodina. Cestou se mi v ruce objeví desky se seznamem studentů, kteří by měli na hodinu dorazit. Vejdu dovnitř a rozhlédnu se. No to je mi tedy účast na to že začínáme během pěti minut. Chybí pět studentů. „Dobrý večer,“ pozdravím přítomné studenty a přejdu doprostřed místnosti. V ruce se mi objeví pero a začnu si na list v deskách připisovat poznámky. Těch pět minut ještě počkat mohu. |
| |||
Jídelna Sigi "Každý musí být v tomhle světě trochu blázen," pokrčím rameny. "To není třeba." Předpokládám, že někoho zodpovědného najdu ve škole, nebo u lesa, ne v lese. "Jasně tahle dvounožka," kývnu hlavou, že vím o koho jde, když se zamyslím, "no tak snad je v pořádku. Tohle nikdy nebylo dvakrát bezpečné místo pro neopatrné." Zase odtrhne pohled, trochu si povzdychnu. Co mi tu s ním provedli za tu krátkou dobu, co jsem byla pryč. "Lítost je sice pěkná věc, ale džungli to nevypěstuje," pokrčím rameny. "Každopádně nemám do jaké války se přidat. Pokud někdo přežil, stáhl se hluboko do hor a nebudou o sobě dávat vědět. " Nehledě na to, že nevím kam se stáhly. "Takže tady mohu v klidu dostudovat," trhnu neutrálně rameny. "Mrzí mě jen, že jsem nebyla dost hbitá při zpětném útěku." |
doba vygenerování stránky: 1.5445098876953 sekund