| |||
Jídelna Yqui Docela viditelně se mi uleví, když prohlásí, že tam nejspíš nebude muset zavítat osobně. „Ne, to ne. A ona nikdy nebyla z nejméně problematických.“ Zaváhám a trochu se zamračím. Skutečně doufám, že je v pořádku, ale mám takový nepříjemný pocit, že to nebude ta správná varianta. Budu se muset časem stavit na ošetřovně, jestli tam neleží. Moc nechápu tenhle až apatický přístup. „Pomohl bych ti sázet, ale zahradničení mi nikdy moc nešlo.“ Lehce jsem se pousmál, ale zrovna do smíchu mi nebylo. V klidu dostudovat. Na její poslední větu tázavě povytáhnu obočí. „Co se stalo?“ Pak si uvědomím, že bych asi měl být na hodině. Vzhledem ke své šikovnosti bych si ji asi neměl nechat utéct. Podívám se ke dveřím. |
| |||
Chodba - MT01 Někdo cestou a tvorové v MT01 Musím si rukama zakrýt pusu, když se objeví asi draci. Jen je sleduju a mám co dělat, abych se nezačala dusit smíchy. Následně odběhnou a kolem proběhne profesor. Nevím, kolik toho ještě snesu než prasknu. Naštěstí pro mé vnitřní orgány se situace začne brzo uklidňovat. Změním svoji podobu a se širokým, spokojeným úšklebkem se vydám k tělocvičně. Mám pocit, jako bych vyjedla celou jídelnu a ještě něco navíc. Chaos. Miluju ho. Tiše vejdu do tělocvičny. "Ránko." Pozdravím neutrálně okolí a stále se tiše uchechtávám. |
| |||
Jídelna René Upřímně se zasměji. "Tak k tomu mám daleko," řeknu nakonec. "Tak to jsme na tom podobně," řeknu po odmlce. Jsem stále moc mladý na to, abych svůj vznik vyhnal z hlavy. Ani jsem si nevšiml, že mluví nějak potichu. Těknu pohledem k učitelskému stolu a zarazím se. Krucinál! Prošvihl jsem ho. Poněkud jsem přeslechl jeho poslední slova. Natočím se k východu, ale už je dávno v čudu. Povzdechnu si. No tak nic. "Myslíš, že někdo udělá něco s těma balonkama?" zeptám se po chvíli. |
| |||
Hala-1.patro-č.společenka-pokoj I Helen, Marcos a ostatní, kteří si všimnou Byla jsem potěšena, že na mém doprovodu trvá a stejně tak Helen, ovšem shoda událostí tomu nepřála. Mávla jsem nad tím rukou a když se omlouval jenom jsem se mile usmála. Opravdu mi to nevadí, nevadilo by mi to vůbec. Povzdychla jsem si. Poněkud se to v hale vylidnilo. Podívala jsem se na rozvrh a na čas. Ještě stále mám rezervu, ale už nutně potřebuji jít dát věc na pokoj. Rychle jsem mezi všemi, kteří ještě v hale zůstali vyhledala Helen. Stála hned u mě a ostatních tu nebylo mnoho, vlastně jsem ani hledat nemusela. Usmála jsem se na mi. "Helen, opravdu ti za všechno moc děkuji, ale není nutné mě doprovázet. Myslím, že pokoj už stačím najít sama." Zamávala jsem v papírem s mapou. "Mám tohle." Uchechtla jsem se, sebrala své saky paky a konečně se dostala k odchodu. Vyrazila jsem k levému schodišti. "Zatím se měj Helen." Rozloučila jsem se a vydala se na cestu. Přešla jsem po schodišti do prvního patra. Musela jsem se tam zastavit a vytáhnout znovu mapu. Jakmile jsem zjistila, kde je můj pokoj vydala jsem se tím směrem. Hned z chodby jsem chtěla vlézt do prvního dívčího pokoje, který jsem viděla. Bylo zamčeno. Znovu jsem se bezradně podívala do mapy. No jistě jsem pitomá, špatný pokoj. Tentokrát jsem se řídila už jen podle mapy a vešla do společenky. Potom už rychle do dívčího pokoje. Nikdo tam nebyl, momentálně. Položila jsem věci na zem. Plácla jsem sebou na postel, která vypadala, že je volná a začala si prohlížet mapu a rozvrh. Kde je asi učebna 13? Zalapala jsem po dechu. Bleskově jsem si sundala náhrdelník a nechala ho zmizet. Měla jsem ho zase moc dlouho. |
doba vygenerování stránky: 1.4845721721649 sekund