| |||
Jídelna Yqui Docela viditelně se mi uleví, když prohlásí, že tam nejspíš nebude muset zavítat osobně. „Ne, to ne. A ona nikdy nebyla z nejméně problematických.“ Zaváhám a trochu se zamračím. Skutečně doufám, že je v pořádku, ale mám takový nepříjemný pocit, že to nebude ta správná varianta. Budu se muset časem stavit na ošetřovně, jestli tam neleží. Moc nechápu tenhle až apatický přístup. „Pomohl bych ti sázet, ale zahradničení mi nikdy moc nešlo.“ Lehce jsem se pousmál, ale zrovna do smíchu mi nebylo. V klidu dostudovat. Na její poslední větu tázavě povytáhnu obočí. „Co se stalo?“ Pak si uvědomím, že bych asi měl být na hodině. Vzhledem ke své šikovnosti bych si ji asi neměl nechat utéct. Podívám se ke dveřím. |
| |||
Chodba - MT01 Někdo cestou a tvorové v MT01 Musím si rukama zakrýt pusu, když se objeví asi draci. Jen je sleduju a mám co dělat, abych se nezačala dusit smíchy. Následně odběhnou a kolem proběhne profesor. Nevím, kolik toho ještě snesu než prasknu. Naštěstí pro mé vnitřní orgány se situace začne brzo uklidňovat. Změním svoji podobu a se širokým, spokojeným úšklebkem se vydám k tělocvičně. Mám pocit, jako bych vyjedla celou jídelnu a ještě něco navíc. Chaos. Miluju ho. Tiše vejdu do tělocvičny. "Ránko." Pozdravím neutrálně okolí a stále se tiše uchechtávám. |
| |||
Jídelna René Upřímně se zasměji. "Tak k tomu mám daleko," řeknu nakonec. "Tak to jsme na tom podobně," řeknu po odmlce. Jsem stále moc mladý na to, abych svůj vznik vyhnal z hlavy. Ani jsem si nevšiml, že mluví nějak potichu. Těknu pohledem k učitelskému stolu a zarazím se. Krucinál! Prošvihl jsem ho. Poněkud jsem přeslechl jeho poslední slova. Natočím se k východu, ale už je dávno v čudu. Povzdechnu si. No tak nic. "Myslíš, že někdo udělá něco s těma balonkama?" zeptám se po chvíli. |
doba vygenerování stránky: 1.6674289703369 sekund