| |||
Vedle školy Komori,Raiku Chápavě se na ní usměju, obě jsme nervózní. Ale možná je to tím, že jsme se sešli tak náhle. Tak jako co ? Líbím se jí já, ona se líbí mě. A máme rády sladké, aspoň mne neodsoudí, až uvidí, co jsem do sebe schopná natlačit. pokrčím v duchu rameny. “No tak to budeme mít hodiny spolu.“ usměju se zářivě. Jako vychází to moc hezky. pomyslím si a mám v plánu jí říct, že její ouška nejsou nic proti zadkům našeho klanu v plné formě. Vždyť mamka jím vyplní pomalu celý skleník ! Všimla jsem si pozdě, strašně pozdě, že se k nám něco blíží. Sotva jsem postřehla jeho pohyb. I tak mi hlavou proběhlo: Křehká ! I tak se pokusím napružit a vystřelit proti nebezpečí. Na proměnu nemám čas, tak se mu, alespoň pokusím zasadit tvrdý direkt (37%). Tuším, že minu, ale minimálně mu zkusim stát v cestě. |
| |||
Učebna lektvarů Yqi, Grimgull A tak jak si tu ležím a nade mnou se tyčí naštvaná kentaurka všimnu si že nejsem jediná komu se zrovna moc nevedlo, z kotlíku v místě kde byl předtím Zugu se začíná zvedat rudý opar. Skvělý co dál? Někomu zde se podaří vytvořit yperit? Nebo něco podobného? Jistě zatím se nic neděje, zatím a potom co se povedlo mně ... dobrá zpátky k současnému problému Yqi je naštvaná a já nevím proč. To jí tak záleželo na těch co to vtáhlo? Ano Zugu mně mrzí, postaral se o mně když jsem to potřebovala a já bych pro něj ráda něco udělala. Možná ... Ne zase tu myšlenku zaženu, vždyť ani nevíme kam je to vtáhlo, navíc by to žádný profesor ani nepovolil. Jít někam kde to neznáme zachránit ty co to tam vcuclo proč ne, ale kdo zachrání nás? Hrdinové mají skvělé konce, ale vždy to jsou konce. A mělo by mi záležet na tom paroháči a tomu démonovi? Myslím že ne, Yqi začne jančit a pak je tu ten ork který mezitím přišel a pak nejspíš položí nějakou metafyzickou otázku. Vidíte to co já? Myslíte že jsme pořád tady? Kde to vlastně jsme? A jsme tu skutečně? Co je vlastně podstatou naší existence? Teď už jenom předpokládám co asi bylo účelem jeho otázek, ale já se radši začnu věnovat tomu že když Yqi začne jančit tak brzy začne střílet a tak se rozhodnu schovat pod lavici pokud by k tomu došlo. Ano podcenil jsem situaci s naštvanou démonkou, ale rozhodně nehodlám podcenit situaci s nervní kentarkou která se brzy rozhodne střílet od boku. |
| |||
Už jak se mi Claudile omlouvá za vzbuzení, přimáčknu si polštář na hlavu... Už aby ten Rubus byl zpátky... Potvrdím mu, že tam dorazím a trochu neochotně vstanu. Obleču se a sotva otevřu dveře, ozve se hromobití. Povzdychnu si a vydám se na ošetřovnu. Cestou se ale radši zeptám profesora, jestli je tam u nich všechno v pořádku. Jakmile dojdu na ošetřovnu, zamířím hned za těma dvěma a pohledem je vyzvu k informacím. Už jen když vidím pacienta, vím že je to akutní. Ostatní si mohou všimnout, že jsem si triko oblékl naruby... |
| |||
Učebna Lektvarů "Nooo... Asi joo. Ploč??" zeptám se ho zvědavě? "Fuffííí!" zavlním spokojeně ocáskem a křením se, když mě profesor zmíní mezi pochvalami. Pak začne další zadávání lektvaru a Luis mě rovnou podebere. Začnu vařit lektvar a asi sem něco udělal špatně. Celý to vypadá špatně. Kouknu do okolních kotlíků a vypadá to, že všem kromě toho u okna se to povedlo. Mám ještě větší bahno než on (15%). Naježí se mi chlupy, když se zničehonic ozve rána zezadu. Pak se tam dějou divný věci a ještě mě něco skoro oslepí. Přihopkam k Luisovi na záda. "Fuffíí..." a podezřívavě pozoruju rudou mlhu, která se plazí po zemi. |
| |||
Učebna Lektvarů - Chodba Arthur Na první pohled setrvávám až v téměř stoickém klidu. I když dávám svými lepšími smysly pozor, co se kolem mne děje, nedávám to najevo. Zvednu pohled k profesorovi, když pokračuje ve výkladu a hodině. Nehodlám se však příliš přetrhnout narozdíl od těch, co vypadají, že budou měnit své lektvary v zázraky potom co slyšeli léčivý lektvar. Mne stačí krev a nebude na škodu, když se to tady trochu proselektuje. Spokojeným povytaženým jedním koutkem častuji Arthurovo počínání. Když mi vybere suroviny a vybavení, vypadám skutečně nezaujatě, ale nechám ho mi to vybrat. Alespoň se nemusím zaobírat herbářem. Když se vrátíme do lavic, bez většího zájmu nebo pozornosti přihazuju ingredience do kotlíku, zatímco přejíždím pohledem po ostatních. Vypadám, jak kdybych nad něčím uvažovala a lektvaru se příliš nevěnuji. Také to podle toho potom vypadá. (15%) Naaranžuji nahoru poslední kytku a očastuji výslednou hroudu čehosi, ozdobenou kytkou, zazubením. Ozve se rána zezadu a než se stačím ohlédnout, mám Arthura za zády. Žádné strhávání ze židle, ani připlácnutí na lavici. Věnuji mu tedy spokojený úsměv a pochvalné pokývnutí hlavy. Takhle se to dělá. Od kotlíku vzadu se také line dým a ti které přelil se začínají chovat zvláštně. Poměrně pobaveně sleduji, jak to vypadá, že jim to leze na mozek. To se ale do Arthurova boku opře záře z jiného nepovedeného lektvaru. Jakmile si všimnu doutnání na nic nečekám. Vystřelím do stoje, chytím ho za ramena a než se naděje, stojíme na chodbě před učebnou. Poplácáním ho uhasím a povytáhnu jedno obočí. "V pořádku?" Nevypadalo to, že by mi jeho váha dělala jakékoliv potíže. |
| |||
Učebna Lektvarů Sukui Když se vrátím od něj k Sukui pohledem, starostlivě nakrčím čelo. Vypadá to, že ji to skutečně trápí. Pokud bude ochotná, rád bych s ní o tom v klidu po hodině promluvil. Každopádně, teď nás čeká ještě jeden lektvar. Když vidím recept na tabuli, musím se pro sebe trochu zakřenit. Děkuji Rafaeli, teď se tvé nucené práce budou hodit. Dojdu si pro suroviny a i když se snažím se Sukui navázat kontakt, vyhýbá se mu. Soustředím se tedy prozatím na uvaření lektvaru. Sám jsem byl na ošetřovně více, než je zdrávo, takže se i snažím. (82%) Jakmile se ozve rána, jsem na nohou a rozpřáhnu křídla, abych zaclonil prostor mezi ránou a Sukui. Vypadá to ale, že nic nevybouchlo, jen zmizeli nějací studenti. Křídla zase stáhnu k tělu a se zájmem sleduji, cože se to tam děje. Kentaurka začne vyšilovat a ork mluví z cesty. To vypadá na nějaké divné výpary. Ať už z jednoho nebo druhého lektvaru. Když se otočím zpět k Sukui střetnu se s jejím pohledem. Jen lehce mýknu rameny a křídly v jakési odpovědi na nevyřčenou otázku. Poposkočí mi obočí, když si všimnu, jak zlaťákovi šajnuje kotlík. To fakt musí všechno kolem něj být zlatý? |
doba vygenerování stránky: 1.3532330989838 sekund