| |||
Jídelna Sigi "Každý musí být v tomhle světě trochu blázen," pokrčím rameny. "To není třeba." Předpokládám, že někoho zodpovědného najdu ve škole, nebo u lesa, ne v lese. "Jasně tahle dvounožka," kývnu hlavou, že vím o koho jde, když se zamyslím, "no tak snad je v pořádku. Tohle nikdy nebylo dvakrát bezpečné místo pro neopatrné." Zase odtrhne pohled, trochu si povzdychnu. Co mi tu s ním provedli za tu krátkou dobu, co jsem byla pryč. "Lítost je sice pěkná věc, ale džungli to nevypěstuje," pokrčím rameny. "Každopádně nemám do jaké války se přidat. Pokud někdo přežil, stáhl se hluboko do hor a nebudou o sobě dávat vědět. " Nehledě na to, že nevím kam se stáhly. "Takže tady mohu v klidu dostudovat," trhnu neutrálně rameny. "Mrzí mě jen, že jsem nebyla dost hbitá při zpětném útěku." |
| |||
Jídelna René Obočí povytáhnu ještě výš, když sklopí zrak. Jen se uchechtnu a nekomentuji to. Jeho boj. "No dokud je to jen rozplynutí, jsi na tom asi dobře. Potkal jsem mnohem nepříjemnější moci, které nebyli zrovna excelentně ovládnutý. Upřímně, ten rudý démon tady je toho perfektním příkladem," pokrčím rameny. Podepřu si hlavu rukou a pozoruji ho. "Ani ne. Jedině v případě, že na mě někdo útočí, to pak má magie spíná automaticky." "Víc si věř," řeknu klidně místo odpovědi. |
| |||
Jídelna Yqi Široce rozevřu oči jejímu úsměvu. "Ty jsi blázen, víš o tom?" Podívám se na ni jako bych uvažoval o jejím duševním zdraví. "Ale nechceš tam chodit, že ne?" Trochu podezřívavě nakrčím obočí. Při otázce si trochu povzdechnu. "Ale, už jsem nějakou dobu neviděl Crey. Trochu mi to dělá starosti. Je schopná se zaplést do jakéhokoli maléru." To, že mi tu chybí ještě jedna osoba radši nechám plavat. Ani nevím, jestli nejsem radši. Zarazím se a kouknu do země. "Promiň, to mě mrzí." Zamumlám. Trochu mě děsí, co asi mohlo srovnat se zemí něco, co zvládlo ochránit na dálku ji i přede mnou. |
| |||
Jídelna Sigi "Čím více bestií, tím více energie by měl mít," přitakám s ještě širším úsměvem. Nakonec se mi podaří se zvednout. Mám skoro chuť roztáhnout ruce a udělat tadá. Nakloním hlavu na stranu a pozoruji ho. "Hledáš někoho?" zeptám se po chvilce. "Přišla jsem moc pozdě. Nic nezbylo," neutrálně pokrčím rameny, ale je vidět, že se do držení mého těla dostalo jisté napětí. |
doba vygenerování stránky: 1.3675861358643 sekund