| |||
Jídelna Yqi Otevřu pusu, abych něco namítnul, ale nakonec neřeknu nic. Nechci se s ní hádat dokud je oslabená. A ani pak ne. Hádky jsou moc emocionální. Když se zmíní o pití, rychle kývnu, ale tentokrát už si dávám větší pozor na výběr. Nakonec chytnu džbán s vodou. Sice v něm plavou nějaké kulaté, žluté plátky, ale to bude asi v pořádku. Znovu džbán položím před ní na zem a ucuknu. Když vyjekne, docela se leknu a rychle se rozhlédnu kde je zase co nebezpečného. Pak mi dojdou její slova i když ne jejich význam. Nechápavě na ni kouknu a tázavě pozvednu obočí. |
| |||
Jídelna Sigi "Na to rovnou zapomeň," prohlásím rezolutně hlasem, který nepřipouští námitek či připomínek. Olizuju si prsty, zatímci přemýšlím, co s tím. "Možná ještě něco k pití..." navrhnu, když se mě zeptá, zda bych ještě něco nechtěla. Potom mi to dojde. "Já jsem úplně pitomá!" vyjeknu. Zamrkám a usměji se. "To vyřeším. Jen prostě potřebuji něco jiného, na co se navážu," kývnu si pro sebe hlavou, spokojeně, že jsem to vymyslela. |
| |||
Jídelna René Fascinovaně sleduji všechno, co se v jídelně děje. Nic se mě naštěstí příliš netýká, takže tomu nemusím věnovat nějaké úsilí, ale říkám si, že tady se pokusí mými zásadami otřást možná až moc. "No to nevím. A myslím, že to zjišťovat ani nechci. Jen doufám, že nikdy nebudu potřebovat ošetřit," pokrčím rameny. "Tak to jim celkem lichotíš." Kývnu hlavou, abych podtrhl svá slova. "Mám to také tak," sjedu k němu pohledem a překvapeně povytáhnu obočí, když zjistím, že na mě zírá. |
| |||
Jídelna Yqi Jsem rád, že se zvládá najíst, ale jak ji takhle vidím, je mi čím dál tím mizerněji. Mám chuť se stočit do klubíčka a nikoho nevidět a neslyšet a necítit, ale zůstanu u sezení. Vzhlédnu teprve tehdy, když promluví. Chvilku ji nevěřícně sleduju a pak zakroutím hlavou. „Prostě se mi budeš trochu vyhýbat a nebudeš po mě skákat.“ Obejmu si kolena, aby na mě nebylo moc vidět. „Máš dost nebo ti mám ještě něco najít?“ Proč jsem to vlastně dovolil? Možná že se jí minule nic nestalo? Vždyť si ani pořádně nepamatuji, co se stalo. A našel jsem je tvrdě spící. Když se dostanu v myšlenkách až sem, rozhlédnu se, jestli nezahlédnu jednu konkrétní upírku a trochu se zamračím, když nikde není. |
| |||
Jídelna Sigi Přešlapování se celkem znejistí a zčastí, než mu dojde co jsem to vlastně říkala. Na jeho slova jen něco nesrozumitelně zamumlám, jak se mi nechce pořádně artikulovat. Snaží se mě zatlačit dolů, což nakonec stejně vypadá tak, že sebou plesknu částečně na bok a zapřu se rukama o zem. Než si vůbec stačím všimnout, že už se mě nedotýká, leží u mě nějaký tác. Netuším co to je, ale začnu uzobávat, ač to prostě není ono. Přesvědčuji se ale, že něco sníst musím. Nakonec se natáhnu pro džbán, který do sebe vyklopím celý. Netuším co to bylo, ale bylo to celkem ucházející. Voda to sice dozajista nebyla, ale to přece nevadí. Všimnu si ho, když se ke mě vrací s poklopem, na kterém je mé jméno. V očích by mi normálně potěšeně zajiskřilo. Natáhnu pro něj ruce, ale jen ho položí poblíž. Natáhnu se k němu, otočím ho vzhůru nohama a sundám talíř. Hladově začnu nabírat mnohonožičkový obsah a cpát se jím, neohlížejíc se na to, že se mi někteří členové mé snídaně snaží utéct. Polykám, jako bych dobrý měsíc nejedla. Když nakonec zeje poklop prázdnotou a po nějaké té době i tác, zvednu pohled a vyhledám ho. "Tohle budeme muset vyřešit..." zabrumlám dost nespokojeně. |
| |||
Jídelna Ryvdieh Poslouchám každé jeho slovo a hltám ho celého, přikývnu hlavou a lehce se usměji. Občas si všimnu dění v jídelně - skoro nazí studenti, lehký zmatek a navíc dva kentauři. "Jistě, možná si přičichl k nějaké kytce?" zažertuji lehce a přestanu vnímat dění jídelny a raději se zaměřím jen a jen na jeho sladká očka. "Je to velice zajímavá škola a zdejší profesoři jsou - též - zajímavý?" řeknu to lehce zmateně, nechci totiž nikoho urážet, možná za to ani nemůže. "Kdy máš další hodinu?" zeptám se s úsměvem. "Já ji mám v sedm hodin a to obranu proti černé magii, jsem zvědav jak tahle hodina dopadne." doufám, že to dopadne lépe než předtím. Znovu se mu zahledím do očí a lehounce se usmívám neustále. |
| |||
Prádelna/Jídelna Bytosti po cestě Probírám se na zemi, příjemně chladí. Nevím jak dlouho uběhlo od doby, co jsem se zhroutil. Vlastně ani nevím kdy přesně jsem se zhroutil. Poslední co si pamatuju je průchod zdí a pak..hlavou mi proběhne výjev slintajícího draka co se mě snaží sežrat. To mi stačí k tomu, abych se prudce posadil a vzápětí toho hned lituju. Hlava se mi motá a musím si zase lehnout abych sebou nepraštil znova. Dobře, tak znova a pomalu. Tentokrát už to jde. Sedám si do takového polo-sedu polo-lehu a o něco se opírám. Příjemně to vibruje. Až teď mě napadá se rozhlídnout, kde to vlastně jsem. Všude okolo hučící stroje a koše prádla a prádlo visí dokonce i ze stropu. Vypadá to na prádelnu. Hladem a únavou mi zakručí v žaludku, není to hezký zvuk. Potřebuju se najíst. Pohledem vyhledám nejbližší (a taky jediné) dveře v dohledu a pomalu se k nim došourám. Až u nich se pokusím postavit. S velkou podporou stěny jakožto opěradla mi to docela i jde. Těsně před klikou se má ruka zastaví. Co když je zamčeno? Tak jsem prostě v prdeli,ale když to nezkusím, tak to nezjistím. Naštěstí zamčeno není. Děkuju všem bohům, co znám. Byť jich není moc. Rozhlížím se po chodbě, naprosto netuším kde jsem. Vůně jídla mě však upozorní, stejně jako každého hladového člověka, a navede mě správným směrem. O stěnu už se opřu jen občas. Spíš se od ní už jen tak jako odrážím. Před dveřmi do jídelny se zastavím a opatrně nakukuji dovnitř. Mé oči hledají draka. Hledají ho všude, ale naštěstí nenalézají. I tak se pro jistotu k nejbližšímu stolu odšourám po kolenou, vyhnu se skupince lidí sedící zády ke mě a vysoukám se na stůl. Co nejurputněji si přeju něco hodně energetickýho k jídlu. Nejlíp velkou spoustu čokolády. A aspoň sedmdesátiprocentní. |
doba vygenerování stránky: 1.5274240970612 sekund