| |||
Jídelna Ryvdieh Zamrkám a sklopím zrak. "Promiň - jen jsem se - zamyslel." omluvím se ihned za své chování a o tom - jak jsem na něho zíral ani nemluvě. Lehce se zprůhledním, ale jsou mi stále dobře vidět obrysy a tváře, vypadám spíše, jako kdybych se rozplýval. Promnu si dlaně a snažím se soustředit. "Občas to - neovládnu." řeknu omluvně a podívám se mu do očí. "Stává se ti to taky? Vlastně - něco podobného? Vím, že nemizíš - to vím - ale něco - jiného." začnu mlít pantem, jak se snažím navázat nit, která mi zjevně utekla. "Asi si myslíš, že jsem trdlo." zašeptám a sklopím zrak do podlahy. |
| |||
Hala - 304 Helen, Naomi, prof. Oranil, Rara, Malachi, prof. Quison, Tonka Profesor zmíní hodinu, takže se rozhlédnu, zda jsou zde nějaké hodiny. Také bych pravděpodobně měl být na hodině, když do tříd míří již i profesoři. "Ale doprovodím Vás milerád," usměji se na dívčinu, když mě odhání. Znám to. Slečny si hrají na soběstačné, a pak na vás půlroku nepromluví, protože jste nepoznali, že vlastně chtěli doprovodit. Nicméně celá scéna v hale se protáhne více, než jsem počítal. Připojí se k naší malé skupince i slečna Buffetová. "Bohužel, celá událost stála více času, než jsem předpokládat. Budu se muset uvolnit z vaší milé společnosti a zavítat na vyučování. Tedy, jestli mě omluvíte... Dámy," pokynu jim s mírnou úklonkou a pokud mě pustí, vzdálím se. Zamířím po schodišti nahoru. Když se doberu k nebezpečně vypadající situaci ohledně velkého lva, jen povytáhnu obočí a pokud mě nikdo nezastaví, proběhnu skrz upíří rychlostí. Opět ladným krokem dojdu k učebně. Zaklepu a vstoupím. "Dobrý den," pozdravím všechny přítomné. Do nosu mě okamžitě udeří pach čerstvé krve. Povytáhnu poněkud obočí a rozhlédnu se po místnosti. Všimnu si, že pravděpodobně pach pochází od studenta, který má flek na ruce. Nekomentuji to a podívám se na velké růžové polštáře a odklizené lavice. Ale ne. Jako bych si toho tam u nás neužil dost. Nicméně to na sobě nedávám znát. Pokud chtějí, abychom se váleli skoro po zemi a je to v rámci vyučování. Budiž. Já si to vyberu jinde. |
| |||
Pozemky - MT01 S ne příliš dobrou náladou se vracím k budově. Dopadnu za budovu a s ještě větší nechutí se proměním, abych mohla projít bez problémů chodbami. Vejdu do tělocvičny, kde se okamžitě proměním do mé pravé podoby bez ohledu na to zda tam někdo je nebo ne. Svalím se do volného prostoru a položím si hlavu. Tohle si dovolit! Proklatej čaroděj. Vztekle cuknu špičkou ocasu. Čekám na začátek hodiny. |
| |||
Chodby, dlačí kolej Felda, kdokoliv kdo si všimne Vyrazíme po chodbách, po schodišti v přístavbě. Vystoupáme do druhého patra, aniž by bylo známek života. Tam si všimnu, že přes chodbu, pod schody se stala nějaká nehoda s inkoustem a dvěma osobami, ale nikterak mě nezajímá interakce, nebo kdokoliv, takže jen zatočím do hlavní budovy a zatočím do dlačí společenky. Zastavím se až v pokoji, kde najdu svou bundu a hodím si jí přes ruce. Mnohem lepší. Vyjdu zpět na chodbu. "No a co teď?" zeptám se Feldy, který mě předpokládám následoval. |
doba vygenerování stránky: 1.3344910144806 sekund