| |||
Jídelna Yqi Sleduju, jak se snaží zvednout a stále se nemůžu rozhodnout jestli riskovat a pomoct jí. „Myslíš ten les plný nejrůznějších bestií?“ Podívám se na ni nejistě. Jo, občas sem se tam vydal, ale jenom na kraj a bylo to dost. I tak venku v té tmě blbě vidim a pod těma stromama je úplně jedno, jestli mám oči otevřené nebo zavřené. Tak mimoděk jsem se zamyslel jak to vypadalo, když jsem byl u lesa naposledy, ale pak jsem se zase radši rychle vrátil do přítomnosti. Znovu jsem se rozhlédnul po jídelně jako bych někoho hledal, ale zase jsem nenašel. Nakonec jsem sebral odvahu a opatrně se zeptal. „Co se vůbec stalo s... s džunglí?“ Málem jsem se zeptal na domov, ale tohle znělo přeci jen snad o něco méně osobně. |
| |||
Jídelna Sigi Mrknu na něj, ale vypadá poněkud... Zaraženě? Nastane ticho, během kterého se soustředím na svaly, zda nyní hodlají spolupracovat. Popojde blíž tak k němu stočím pohled a tázavě povytáhnu obočí. Tak nějak nechápu, co dělá tak daleko. "Mmmm, možná zdejší les bude stačit.." vyslovím nahlas myšlenku, která mi vrtá hlavou. Měla bych tam zajít a někoho se zeptat. Začnu se škrabat zpátky na kopyta, přece se tady nebudu jen tak povalovat. |
| |||
Hala Profesůrek, pan Ortega, Naomi, střeštidlo Všechno?! Slyšeli jste ten tón, co si to dovoluje, takhle se mnou hovořit, zakroutila bych hlavou, ale vzhledem k tomu, že se zde nachází další osoba, jež si potrpí na vybrané chování, rozhodnu se to pro tentokráte nechat být. Ohleduplnost, patří přece k cnostem mnoha mladých dam, nikoliv tolik k mým, ale pro tentokrát to přežiju. Snažím se tvářit, shovívavě, ale vzhledem k tomu, že tento výraz příliš nepraktikuji, tak vypadám poněkud křečovitě, asi jako kdyby mě někdo tahal za chloupky na ohanbí, kdybych tedy nějaké měla, že. Moje moto zní, vždy hladce oholena. I když jak dlouho jsem byla na poslední brazilské depilaci, zde s něčím takovým jistě počítat nemohu a upřímně nenašla jsem ještě osobu, které bych svěřila péči o tak zvláště choulostivé místečko. To tak. Dokáži si celkem barvitě představit jak by se u některých projevili masochistické choutky a polili by mne horkým voskem. Když už jsme u toho, to bych přece mohla některým udělat v rámci dobrých vztahů já. Měla bych si své chystané škodo libůstky začít zapisovat. I když pochybuji, že některé exempláře by to přes ten jejich prales vůbec polechtalo. Brrr. "Škádlení zakázáno není?!" Obočí mi vyjede povážlivě vysoko. "Jistě nebudu vás tedy dále zdržovat." Než stihnu rozvést myšlenku na škádlení, tak mi u ucha zařinčí snad sirény. Je tohle to možné? Chytnu se za hlavu, která mě začne třeštit. "Opravdu budu mít migrénu." postěžuji si. |
| |||
Jídelna Yqi Zpovzdálí ji sleduju. Poslouchám její vysvětlení a beze slova lehce přikývnu. Když udělá pauzu, tak letmo mě napadne, proč to teda teď neudělá znovu. Načež mi odpoví vzápětí. Už není. Doposlechnu si, co říká, i když mi něco nenápadně vrtá hlavou. Teprve, když domluví, konečně mi to dojde. Vždyť přece říkala, že ta džungle je její domov. Zaraženě na ni koukám a tak maně mi prolétne hlavou, co bych asi dělal, kdyby někdo zničil můj domov. Když už je ticho delší dobu, nezávazně pokrčím rameny. Nejsem si jistý, co jí na to říct. Nebo jestli se zmiňovat o jejím zničeném domově? Udělám půlkrok k ní, ale pak se zase zarazím. |
doba vygenerování stránky: 1.4269490242004 sekund