| |||
Jídelna Sigi Vezmu si džbán, hned jak ho přinese. Dloubnu prstem do té plovoucí věci, ale pak se na zkoumání vykašlu a obrátím džbán do sebe. Zajímavé. Takové svěží. Tohle rozhodně v tůňce nenajdete. Odložím spokojeně prázdný džbán a je mi mnohonásobně lépe. Přece jen mám dost rychlý organismus. Podívám se na něj radostně a on se na mě kouká tázavě a nechápavě. Zvednu pst a dám se do vysvětlování. "Když jsem tu byla naposledy, čerpala jsem energetické zásoby naší džungle, protože jsem byla něco jako vyslankyně, zástupkyně. Nicméně teď," trochu se odmlčím a potlačím vlnu svírání vnitřností, abych mluvila stále stejně věcně,"když džungle už není, tak nemám z čeho čerpat energii. Proto jí mám málo. Stačí ale najít něco jiného silného jako je džungle a bude to zase v pořádku," spokojeně se usměji, že teď to musí být už naprosto jasné. |
| |||
Jídelna Yqi Otevřu pusu, abych něco namítnul, ale nakonec neřeknu nic. Nechci se s ní hádat dokud je oslabená. A ani pak ne. Hádky jsou moc emocionální. Když se zmíní o pití, rychle kývnu, ale tentokrát už si dávám větší pozor na výběr. Nakonec chytnu džbán s vodou. Sice v něm plavou nějaké kulaté, žluté plátky, ale to bude asi v pořádku. Znovu džbán položím před ní na zem a ucuknu. Když vyjekne, docela se leknu a rychle se rozhlédnu kde je zase co nebezpečného. Pak mi dojdou její slova i když ne jejich význam. Nechápavě na ni kouknu a tázavě pozvednu obočí. |
| |||
Jídelna Sigi "Na to rovnou zapomeň," prohlásím rezolutně hlasem, který nepřipouští námitek či připomínek. Olizuju si prsty, zatímci přemýšlím, co s tím. "Možná ještě něco k pití..." navrhnu, když se mě zeptá, zda bych ještě něco nechtěla. Potom mi to dojde. "Já jsem úplně pitomá!" vyjeknu. Zamrkám a usměji se. "To vyřeším. Jen prostě potřebuji něco jiného, na co se navážu," kývnu si pro sebe hlavou, spokojeně, že jsem to vymyslela. |
| |||
Jídelna René Fascinovaně sleduji všechno, co se v jídelně děje. Nic se mě naštěstí příliš netýká, takže tomu nemusím věnovat nějaké úsilí, ale říkám si, že tady se pokusí mými zásadami otřást možná až moc. "No to nevím. A myslím, že to zjišťovat ani nechci. Jen doufám, že nikdy nebudu potřebovat ošetřit," pokrčím rameny. "Tak to jim celkem lichotíš." Kývnu hlavou, abych podtrhl svá slova. "Mám to také tak," sjedu k němu pohledem a překvapeně povytáhnu obočí, když zjistím, že na mě zírá. |
doba vygenerování stránky: 1.38898396492 sekund