| |||
Hala Helen, Marcos, Oranil, Rara Povzdechnu si. Rozpoznávání studentů od profesorů mi vůbec nejde. Spletla jsem se už podruhé? Tahle škola mě zabíjí. "Oh... pardon." Zavrtím hlavou, zřejmě už nevypadám tak nadšená jako předtím. Možná je tu ten divný pocit, protože je to profesorka? Na profesorské duchy nemám, ani se na to necítím. Mezitím přišel i profesor, který mě vítal v jídelně, díky bohu toho jsem si už nespletla. Potichu jsem poslouchala jeho rozhovor s Helen. Nakonec jsem s tím šprýmem měla pravdu a stejně jsem z toho vyšla jako blbka. Nespokojeně zavrčím. Dneska je rozhodně špatný den. Připadám si jako hlupák. Už tu nemám co dělat, pokaždé když někam jdu, nebo se o něco pokusím skončí to katastrofálně, pro mě. Půjdu si už najít svůj pokoj, tam se schovám a nevylezu do své první hodiny. Myslím, že mi začíná až od sedmi, tedy mám na skrývání se před maléry dost času. Znovu vytáhnu mapu a začnu hledat pokoje pro čaroděje. K nástěnce už se nikdy nepřiblížím. Rozhlédnu se naposledy po všech kolem. Vlastně mě má doprovodit ten kluk s kterým byla Helen. Uhh... ale určitě se stane něco strašného. Na druhou stranu se s ním snad neztratím. Poněkud odevzdaně se na něj podívám. "Nemusíte mě doprovázet pokud se vám nechce." Pousměji se. Volbu jestli o jeho doprovod stojím nebo ne nechám tedy osudu. Nebude mě mrzet ani jedna možnost. |
| |||
Dvůr Venge "Vskutku? Povídejte." Přemýšlím, jestli se zde dá najít alespoň nějaká pravidelnost v rasách, nebo jde o maximální rozmanitost. Jestli je zde každý student naprosto jiný než ostatní, tak to bude opravdu obtížné. "Nebudu lhát, nemám absolutně žádné zkušenosti s magickým světem. Tak nějak jsem zde byl vhozen proti mé vůli, proto bych dost ocenil jakékoliv informace." Podívám se na hodinky, když zmíní večer. Ale naštěstí mám ještě čas do své první hodiny. Z kapsy vytáhnu další doutník, chvilku se zamyslím a kouknu se na chlápka. Pokusím se mu nabídnout doutník. "Kouříte?" Nevypadá na to, ale zkusit to můžu. Pokud odmítne, dám si nabízený doutník do úst a zapálím. |
| |||
Jídelna Yqi Nespokojeně zamručím, když mě chce odstrčit. "No tak." Zamumlám nespokojeně, i když polibek ji přeci jen nechám přerušit. Na druhou stranu, pustit ji jen tak nehodlám. "Jo, to bys určitě mohla, ale to počká, že ano?" Znovu se k ní víc přitulím a nedělá mi problém jí dělat podporu, když to vypadá, že klopýtne. "Co kdybychom šli někam jinam? Někam, kde bude pohodlněji?" Okolí neexistuje, škola neexistuje, děsivý profesor neexistuje. Existuje jenom ten slastný pocit, kterého se najednou nechci vzdát. |
| |||
Jídelna Sigi Cítím jak se zakousl do mé energie ale to je naprosto v pořádku. Přece s tím jsem počítala. Ani to se mnou nehne a spokojeně pokračuji. Přitiskne se na oplátku, takže mě příjemně hřeje na kouscích odhalené kůže. Nepřichází ale žádné opojné zapomenutí a cokoliv jiného, takže si velmi rychle začnu uvědomovat, že je něco kardinálně špatně. Ještě, že jsem momentálně prošla bitevním polem, takže jsem energie o boky nashromáždila dost, jinak by to se mnou asi rovnou seklo. Vůbec se mi nechtělo, ani maličkato, vůbec nijak se mi nechtělo... Ale nakonec jsem musela polibek ukončit a odtáhnout se. Mírně mu zatlačím do ramenou, aby mě pustil. "Měla..." ohlédnu se ke stolu, "měla... bych se najíst," řeknu trochu malátně a více se rozkročím, jak se mi zamotají kopyta a dlouhé chlupy na nich. Mám ale dojem, že cestou k nejbližší desce sebou švihnu o zem. |
| |||
Dvůr Bud Odpověděl na pozdrav, to je celkem fajn znamení. Pokynu mu hlavou v odpověď na jeho zvednutou dlaň. Odtrhnu pohled od lesa a siluet tam, abych se mu mohl věnovat. Vypadá dost překvapeně. Zazubím se. "To nic není, já ještě vypadám relativně normálně. Měl byste vidět některé mé sourozence," nadhodím na ulehčení atmosféry. "Pěkná noc," kývnu na souhlas a ohlédnu se k večerní obloze. Obloha. Taková hladina vzduchu. |
doba vygenerování stránky: 1.3780210018158 sekund