| |||
Jídelna Sigi "No ty dozajista klidně můžeš," usměji se na něj. Musela bych ke stolům blíž. Poklopů je tu nějak podezřele moc a na takovou dálku na ně pořádně nevidím. Jeho odtažení ocením trochu nespokojeným zabručením. Prozkoumám okolní teplotu. Asi by to mělo stačil. Začnu ubírat podobu. Mlha kolem mě mizí, pruhy ze zmenšují, stejně jako já celá, rohu mizí, než jsou jen maličkaté, které se skoro schovají do vlasů. Poněkud si upravím brašnu na hřbetě. Usměji se. "Perfektní, díky." "Vážně?" vyvalím na něj oči, "vždyť jsem byla pryč jen chvíli..." namítnu. V tom na mě dolehne, proč jsem vlastně zpátky a trochu mi pohasne úsměv. Ale jen na chvíli. Když potvrdí, že má hlad, potutelně se usměji. "Stačí přece říct, hlupáčku," nakloním se k němu a teď, když mám lepší úhel, rychle si přikročím a spojím rty. Zároveň si ho k sobě přitáhnu. |
| |||
Jídelna Yqi Chvilku si vybavuju, co všechno se tu už stalo jenom v jídelně a zrovna pozitivní to teda není. "Asi bych se měl jídelně trochu vyhýbat. Nějak se to tu moc mele." Poznamenám na ty horší věci. Když se zmíní o teplotě, trochu se zmateně odtáhnu. Podívám se na svoje ruce a trochu se oklepu. Soustředím se a trochu mě překvapí, jak snadno se teplota stahuje, i když před chvilkou se to zdálo v podstatě nemožné. "Bude to takhle stačit?" Dokonce se mi podaří se jí na chvilku podívat do očí. "Hrozně si mi tu chyběla." Najednou se ani ten děsivej profesor nezdá být tak hroznej. No, možná to bude taky souviset s tím, že tu zrovna není, ale budeme doufat, že ne. Uhnu pohledem na kameny. "Ani ne, jen trochu." Zamumlám trochu rozpačitě. Doma to nebylo nic divného, ale tady, vzhledem k tomu, jak se všichni tváří, mi to přijde hrozně nemístné. A je tu kolem stále spousta tvorů. Rozpačitě zašoupu nohou a o kousek odstoupím. |
| |||
Jídelna Sigi "Jistě by ti někdo pomohl, kolem pozemků je více hlídek, než kolik bývalo," usměji se. "Takže stále něco nového." Když mě obejme, rukama si ho více přitáhnu na hruď a spokojeně pohodím ocasem. "To vždycky, tady na tom místě," kývnu hlavou. "Dozajista," přitakám. Prohrábnu si vlasy rukou. "Mohl bys trochu stáhnout teplotu? Nevypadá to, že bych tu někoho musela zastřelit, tak bych asi měla trochu zmenšit své rozměry," usměji se na Sigiho a mluvím v lehkém konverzačním tónu, nazančujíc, že mě osobně je to celkem putna. Když mu zakručí v břiše, překvapeně se na něj podívám. "Proč? Máš hlad?" povytáhnu jedno obočí a nakloním hlavu na stranu, zároveň se trochu předkloním abych mu dobře viděla do obličeje. |
doba vygenerování stránky: 1.3313000202179 sekund