| |||
Jídelna Yqi Pootočím se a zuřivě se snažím se jí podívat nahoru do očí, ale nějak se mi to moc nedaří. Momentálně je na to prostě moc vysoko a já mám před očima něco úplně jiného. "Tak to jsem rád, že už tu jsem. Přes kouzla bych se asi těžko dostal." Zamumlám a upřímně doufám, že si nevšimne mého upřeného pohledu. Teda, co to plácám? Toho by si musel všimnout i slepej. "Tady pořád stejně. Pořád někdo odchází, je tu novej profesorskej sbor, spousta nováčků." Jo, a jednoho jsem před chvilkou málem upálil. Trochu se otřesu a obejmu ji, přičemž se ruce položím na její hřbet. Přitulím se k ní v právě ideální výšce. Dokud na balonky neupozornila, ani jsem si jich nevšiml. "Asi si zase někdo hrál. Mohlo by to být mnohem horší." Při poznámce o hodině se nerad odtáhnu. "Jo, asi jo, ale snad je ještě chvilka času." Zamumlám k jejímu dekoltu. Na její další poznámku mi provokativně zakručí v břiše, na čež se musím jen ušklíbnout. "Možná bys mě neměla tak přepadat." |
| |||
Jídelna Sigi, Mal Lehce odkloním hlavu, když se na mě snaží ohlídnout, na tváři mi nicméně sedí rozzářený úsměv. Po chvíli ho pustím nohama na zem, ale nikterak se od něj nevzdaluji. Hrdě se vypnu. "Přechod do školy je čím dál tím těžší a těžší. Potkala jsem nejedno kouzlo," pokývu vážně hlavou. "A co tady, jak se tu daří?" zeptám se se zájmem. Věnuji celkem zvědavý pohled k balonkům okolo a do jednoho strčím kopytem. "Nová výzdoba?" "Slyšels jí. Měl bys mít hodinu. Víš kde?" optám se ho na závěr, protože bych ho zase neměla zdržovat. Ale pokud budou mít rozumného učitele, možná bych se mohla na hodinu přidat. I když... Vytáhnu z brašny vlastní rozvrh a přejedu ho pohledem. Vrátím ho zpět. "Ah. Já bych hned také měla mít hodinu. Tak to abych se stihla aspoň najíst..." Rozhlédnu se po stolech a hledám pro mě známý poklop. |
| |||
Šišinka s bolehlavem, čičinka pomuchlovat? Wuh... student? Výtlem... slečna omyl, šišinka, načumka, týpek, profesůrekS výrazem trochu stylem "čumím do blba" jsem uvažovala, proč mě jak šišinka, tak ostatní tak krásně ignorují. Šišinka se mě snaží odehnat, což se samozřejmě nenechám. Ani náhodou. Když ta druhá slečna promluví, zamrkám svýma obříma kukadlama a podívám se na ní. Když mi dojde co řekla, rozesměju se, že to pravděpodobně Helen utrhne bubínek. "Jo duch teď asi jsem. Ale ne, nebyla jsem jedna ze stáda budoucích mrtvolek. Patřila jsem k učiteli," zazubím se. "Já Rara," uchechtnu se ještě jednou. Ohlédnu se po příchozím. Profesorský sbor tu najednou stojí nějak zaprd. Tací suchaři. |
doba vygenerování stránky: 1.8994600772858 sekund