| |||
Jídelna Když promluví, sjedu k němu okem a ještě dobře, že tak, všimnu si, že se ta malá krysa snaží vytratit. Ještě než dopadnu na zem, po mém těle se sebere s hrozivým praskáním šedá energie divoké magie. Dopadnu až to zaduní o podlahu a hrdelně zavrčím, až to otřese okny. Tak to tedy ne! Unikne mi myšlenka do všech stran a ostře se zařízne do všech vnímajících myslí. Stačí oběhnout stůl, než se před ním objeví na podlaze jasně jedovatě růžové žvýkačkové jezírko, do které se přilepí hned následujícím krokem. (52% divoká magie) Jedním dlouhým skokem se přenesu přes stůl, nicméně když si uvědomím, že se za stůl nevejdu, ještě ve vzduchu změním podobu. Poťapané dvounožkové stísněné prostory. Vypnu se do své plné výše. Zůstali mi dlouhé uši, dračí zornice a mezi zuby mi kmitne rozeklaný jazyk. Přejdu k doufám stále přilepenému spolužákovi. "To není ani trochu zdvořilé, utíkat uprostřed hovoru. Jeden z místních čoklů by si to jednou mohl splést s hrou a omylem tě sežrat," řeknu klidným konverzačním tónem, ale za mými slovy a výrazem je další vrstva, něco, co je ledově vražedně klidné a vysílá to jasné vlny, že nebýt ve škole, už je na cucky. Nebo v žaludečních šťávách. Jsem stále celkem klidná, nicméně schválně nechám občas přebliknout nějaký z mých rysů zpět do dračího, aby si nemyslel, že jsem nějaký ze zdejších laciných dlaků. Že kolem proběhl nějaký krvesoskoid jsem zatím velmi laskavě ignorovala. |
| |||
Knihovna -> Jídelna Sarah, Kdo si všimne. Studuji plánek. Buď jsem uplně blbej, nebo... Obrátím plánek vzhůru nohama. Tak, to by už šlo. V podstatě přímo za nosem. Plánek sroluji a dám do kapsy. Vzpomenu si, že jsem nechtíc zanedbal někoho, kdo projevil zájem se semnou poznat. Jedním okem si ji ještě jednou prohlédnu, ale zameškal jsem příležitost, protože už se věnuje někomu jinému. A nemůžu si pomoci, ale... Nevěřím ji. Přátelsky, sebevědomě a bez strachu se dala do poznávání této školy. Možná jsem venku strávil sám příliš mnoho času, nebo jsem se narodil v nesprávný čas na nesprávném místě. Byl bych jinak taky takový? V duchu se zasměji, na venek usměji. Asi ne. Z hladu mě zase obklopují depreseivní myšlenky a nemám na výběr, musím se vydat směrem k jídelně. Konec konců, docela určitě se ještě potkáme. Jdu rychlým krokem přímo do jídelny. Hlad mi zamlžuje zrak a nevidím nic jiného, než svojí destinaci. Když dorazím, rovnou se vrhnu na jeden z džbánů s krví a hltám co to dá. Když ho dokončím, hned se vrhnu po dalším. Když skončím, na chvíli rozložím hlavu a ruce na stůl k odpočinku. Koukám se už po dalším džbánu, ale prozatím nejsem schopen po něm sáhnout. |
| |||
Jídelna Především Kurallara, pak kdo si všimne. Její vrčení mi už takový strach nenahání, zvykl jsem si. Když se člověk bojí až moc dlouho, najednou se bát přestane. I přes to se mi pohled na její odhalené zoubky ani trochu nelíbí. Ostatně, právě proto se s ní nechci hádat a tak si poznámku o tom, že kdybych o ní zakopl, tak bych jí logicky neignoroval a že teď jí neignoruju ani omylem, nechám pro sebe. Hádat se s ženskou a ještě k tomu drakem je naprosto zbytečný. A taky nebezpečný. Její poznámku o mé inteligenci mám napřed v plánu přejít, ale jak se začne stavět na zadní, dostávám nápad. ,,Jo, já vím.'' Musím být asi opravdu hrozně naivní když si myslím, že zdrhnu drakovi. Ze zad se převaluju na břicho, zároveň s tím na kolena a pak už vyrážím vstříc otevřené náruči chodby. Při běhu si dávám pozor, abych, kdyby po mě dračice vystartovala, uskočil. (78%) |
doba vygenerování stránky: 1.5510530471802 sekund