| |||
Jídelna Mal, Yqi Někdo promluví, ale sotva lehce nadzvednu hlavu, abych viděl, kdo to byl. „Hmm.“ Znovu plácnu hlavou na podlahu. Ani jsem si předtím nevšiml, že mě někdo překročil. Nicméně dalšího vyrušení si nemůžu nevšimnout. Vyjeknu, když mě něco jen tak zvedne. Nejsem moc zvyklý na to, že bych nedosáhnul nohama na zem. Ještě divnější je, že moje moc nezasáhla ve chvíli, kdy se mě ten neznámý dotknul. Oprava. Ta neznámá, protože to tělo, které se ke mně tiskne a hlavně hlas mi dají celkem rychle odpověď. Na tváři se mi rozlije široký úsměv. „Yqi!“ Snažím se natočit hlavu tak, abych na ni viděl a zároveň jí neublížil rohama. „Koukám, že jako vždy připravena k boji.“ Vyseknu jí lichotku, kterou si snad pamatuju správně. Sice si připadám trochu hloupě, že tu tak visím, ale momentálně se tím odmítám zaobírat. Konečně někdo, komu nevadím. |
| |||
Hala - jídelna všichni v hale, všichni v jídelně, především však Sigi, pak Malachi a Artemis Lehce se zamračím. "To už jsem slyšela," zabručím v odpověď a luk se ani o centimetr nehne. "Nestřílím na rozkaz kohokoliv," odvětím zamračeně té bílé. Když se do toho vmíchá další postava, kousek postoupím dopředu a podél zdi se vydám bokem směrem k druhé chodbě. Pokud mě nikdo nezastaví, dojdu až k ní, tam se teprve opatrně otočím a vydám se do jídelny. "Zdravím," pozdravím profesora, teď už s úsměvem. Hodně mi tu pomohl. Nicméně pokud mě ani ten nezastaví, pokračuji v cestě. Zamířím ke stolu, abych našla svůj poklop, když si všimnu... jeho. Rozzářím se. Rozběhnu se, jedním ladním skokem překonám stůl vedle nějakého hocha a vyrazím přímo k němu. Cestou zaklidím jak šíp tak luk, sotva zabrzdím, podeberu ho rukama, plně se okovovuji a přitisknu si ho na hruď. "Ahoj, ahoj, tak ráda tě zase vidím!" můj hlas zní zcela upřímně nadšeně. |
| |||
Jídelna - ke 304 Já, Hromádka neštěstí, možná někdo kolem Moc se mi nelíbilo, jak mi ten čaroděj vyhrožuje (nebo upozorňuje), ale dobře, dobře, podepsala jsem, že tu nebudu ubližovat spolužákům. Tak nějak bez většího zájmu sleduju další dění v místnosti a mezitím ojídám nějaké maso. Povytáhnu obočí, když se rudý démon proletí vzduchem a zůstane ležet na zemi. Nevypadá to, že by se hodlal moc zvedat, ale pokud se dobře pamatuju, máme mít spolu hodinu. Zvednu se a pomalu dojdu na bezpečnou vzdálenost od vatry. "Hej? Víš, že teď máme mít hodinu?" Sednu si na učitelský stůl a pro jistotu stáhnu vzdušnou vlhkost k sobě. |
| |||
Hala Helen, Naomi, Marcos, Danielle, Yqueuas, Rara Když začne svým typickým tónem, povyjede mi obočí, ale nijak to nekomentuji, nechávám ji vypovídat. Chce se mi rozesmát. Tahle mladá slečna je zmatená jak lesní včely. „Všechno?“ optám se, když to vypadá, že mě konečně pustí ke slovu. „Vezmu to popořadě. Chtít po zdejších učitelech, aby šli příkladem celé škole je zcela nemožné, už jen kvůli rasové různorodosti. Nepředstavení se je celkem závažný nedostatek, ale mám pro vás celkem špatnou zprávu. Mezi profesorským sborem není žádná žena. Šlo tedy dozajista o nějaký nekalý vtípek, jednoho z vašich spolužáků. A jen tak pro vaši informovanost, učitelé žádné licence nemají. Nástěnka rozbitá není, takže zde další problém nevidím. Jak vidím, všichni jsou živi a zdrávi,“ s tím zvednu pohled k nástěnce, která se se zavlněním spraví, „škádlení v Školním řádu zakázáno není. Tudíž z toho vyplývá, že půjdu připravit hodinu,“ odvětím na její poslední poznámku. S tím se rozhlédnu po všech zúčastněných, zda se nyní hodlají rozejít. S dalším zavlněním zmizí i potvůrka v rohu místnosti. |
doba vygenerování stránky: 1.5383150577545 sekund