Hala
Kobyla, čarodějka, Naomi, pan Ortega, otrava otravná nejotravnější.
Ustrašená. I s tím se dá pracovat. Pousměji se, kdybych měla fousy, jakože nemám, jelikož mám naprosto dokonalou hladkou pleť, tak bych se pousmála pod nimi.
Možná bych po ní skočila nebýt mé dokonale klidné a vyrovnané povahy.Z její plechového hubování si nic moc nedělám, ač to znělo nebezpečně, ovšem kromě těch šípů na mě nic nemá a rovněž by si měla uvědomit, že její poddruh bývá velmi často tygřím pokrmem, tak abych jí za tu drzost náhodou neprokousla tepničku.
Čarodějka se začne vymlouvat, až se jí od huby práši jako baronu Prášilovi. Zrovna tady takovou chátru už dávno měli upálit na hranicích. Nijak neskrývám své zhnusení touto osobou či co to je. Propichuji jí bodavým pohledem. Náhle zmizela. Teda ten můj zlý pohled funguje lépe než jsem myslela.
Mezi tím se kobyla splašila a moje vítězství nad učitelkou si nemohu dostatečně vychotnat, jelikož se za mnou ozve někdo, něco co už jsem myslela, že už v životě neuvidím. Za co. Za co!! Běduji v duchu.
Chytnu se za kořen nosu. "Vy vážne děláte všechno proto, abych dostala migrénu."
"No, nazdrar." řeknu otráveně. "Takže se všichni uklidníme!" tohle upozornění je sice míněno kolektivně, ale pronesla jsem jej hlavně kvůli sobě.
" Podle toho co jsem zaslechla jste nová, staronová studentka. Tudíž se musíte hlásit u profesora Oranilla, tady tahle vás tam jistě ráda doprovodí, jelikož jak předpokládám se ode mne nehne ani na krok, že?" mluvím na kobylu a pak ukážu na otravu za mnou, na kterou se zazubím a cvaknu do prázdna. "Nebo by si mohla být užitečná a postarat se o tamto cosi." ukážu na tvora, který vyplašil kobylu.
"Pane Ortego, budete tak laskav a postaráte se tady o Naomi. Nerada bych, aby se připletla do dalších potíží, zatímco já budu řešit její trest s profesorem." pronesu mile svou prosbu. Jako když másla ukrajuje, změna chování musí být všem patrná.