| |||
Knihovna -> Jídelna Sarah, Kdo si všimne. Studuji plánek. Buď jsem uplně blbej, nebo... Obrátím plánek vzhůru nohama. Tak, to by už šlo. V podstatě přímo za nosem. Plánek sroluji a dám do kapsy. Vzpomenu si, že jsem nechtíc zanedbal někoho, kdo projevil zájem se semnou poznat. Jedním okem si ji ještě jednou prohlédnu, ale zameškal jsem příležitost, protože už se věnuje někomu jinému. A nemůžu si pomoci, ale... Nevěřím ji. Přátelsky, sebevědomě a bez strachu se dala do poznávání této školy. Možná jsem venku strávil sám příliš mnoho času, nebo jsem se narodil v nesprávný čas na nesprávném místě. Byl bych jinak taky takový? V duchu se zasměji, na venek usměji. Asi ne. Z hladu mě zase obklopují depreseivní myšlenky a nemám na výběr, musím se vydat směrem k jídelně. Konec konců, docela určitě se ještě potkáme. Jdu rychlým krokem přímo do jídelny. Hlad mi zamlžuje zrak a nevidím nic jiného, než svojí destinaci. Když dorazím, rovnou se vrhnu na jeden z džbánů s krví a hltám co to dá. Když ho dokončím, hned se vrhnu po dalším. Když skončím, na chvíli rozložím hlavu a ruce na stůl k odpočinku. Koukám se už po dalším džbánu, ale prozatím nejsem schopen po něm sáhnout. |
| |||
Jídelna Především Kurallara, pak kdo si všimne. Její vrčení mi už takový strach nenahání, zvykl jsem si. Když se člověk bojí až moc dlouho, najednou se bát přestane. I přes to se mi pohled na její odhalené zoubky ani trochu nelíbí. Ostatně, právě proto se s ní nechci hádat a tak si poznámku o tom, že kdybych o ní zakopl, tak bych jí logicky neignoroval a že teď jí neignoruju ani omylem, nechám pro sebe. Hádat se s ženskou a ještě k tomu drakem je naprosto zbytečný. A taky nebezpečný. Její poznámku o mé inteligenci mám napřed v plánu přejít, ale jak se začne stavět na zadní, dostávám nápad. ,,Jo, já vím.'' Musím být asi opravdu hrozně naivní když si myslím, že zdrhnu drakovi. Ze zad se převaluju na břicho, zároveň s tím na kolena a pak už vyrážím vstříc otevřené náruči chodby. Při běhu si dávám pozor, abych, kdyby po mě dračice vystartovala, uskočil. (78%) |
| |||
4. Patro -> Chodba před jídelnou -> Venek Vítr Zaklepu znovu, ale po jednom klepnutí přestanu. Nejspíš tam není. Nebo nemá náladu. Dám ruce do kapes a otočím se. Jdu zase zpět dolů, pokud možno nepozorovaně. Dojdu až do přízemí, kde je ovšem už od schodů slyšet rachot. Zkusíme jídelnu, tam bych mohl dostat alespoň přehled o zdejších studentech. V hale projdu první bez všímání si ostatních, abych zbytečně sám neupoutával pozornost. Zabočím do jídelny a napůl kroku se v ní rozhlédnu. Uvidím něco velkého. Křídla, ocas, a vůbec. "Ne!" Nechtěně mi trochu nahlas vyklouzne z úst. Otočím se a pokračuji rychlejším krokem ven. Venku se přilepím na zeď a vytáhnu doutník z kapsy. Zapalovač jako by se mi tentokrát sám objevil v ruce. Tohle bude těžké. Vytáhnu svůj rozvrh a studuji, kolik mám času do své první hodiny. Musím se nějak dát do kupy. Tak možná něco na povzbuzení. Šmátrám po obleku. Je mi ale jasné, že před cestou sem jsem byl naprosto o vše obrán. Pokusím se aspoň vychutnat si doutník. |
| |||
Jídelna Znovu zavrčím. Třeba o mě skoro nezakopnout a přitom mě ignorovat? Můj hlas zní ale překvapivě klidně. Když dodá tu poslední větu mrknu. Pak ještě jednou. To myslí vážně? Jsi naivní a hloupý. Prohlásím prostě. Pak se nadzvednu a vyhoupnu se na zadní. Poloroztáhnu křídla, abych se tak udržela a zkroutím tlapu, abych si dosáhla aspoň na kraj břišních šupin. Přejedu po nich drápem, až to vydá příšerný skřípavý zvuk. Nicméně mé drápy nezanechají nejmenší stopu. Dopadnu se zaduněním zpět na přední a vycením zuby. Co že jsi to říkal? |
doba vygenerování stránky: 1.4400260448456 sekund