| |||
Hala Helen, Naomi, Rara, Yqueuas, Oranil Držím se od celé situace zpět. Dejme tomu, že šíp by poněkud bolel. Špatný šíp by už nebolel, ale to už nikdy nic. Jsem ovšem připraven kdykoliv zasáhnout, kdyby se to začalo vyvíjet moc špatně. Když Helen po zmizení profesorky převezme celou situaci do svých rukou, usměji se. Když osloví mě, přejdu až k ní. Podívám se na slečnu. Kývnu hlavou na souhlas. "Velmi rád jí doprovodím," řeknu jak k ní tak k Helen. Než stačím kamkoliv dojít, objeví se tady... další profesor? Prostříbělé vlasy snad nebudou známkou studenta. |
| |||
Hala Otto, Sigi, Charlie, Helen, Naomi, Marcos, Danielle, Yqueuas, Rara Když slyším Ottovo zmatení, jen se pousměji. "Pro příště. Myslete si na to." Přiblížím se k Sigimu. Začne očividně panikařit ještě více. Když se ke mě ovšem dostane, jak úpěnlivě se snaží uklidnit, povolím stisk telekineze, takže se opět může hýbat. Štít kolem něj nechám, ale odpojím ho od sebe, takže časem sám zmizí. "Měl byste velmi pilně studovat na hodinách sebeovládání." Řeknu směrem k němu a pak od něj o kousek odstoupím. Podívám se zpříma na Charlieho a odkašlu si, abych upoutal jeho pozornost. "Máš to tady na starosti, tak nechci slyšet o žádných nehodách a rvačkách." Pronesu mu důrazně rovnou do mysli. S tímto vyrazím z jídelny. Přece jen, zanedlouho budu učit a musím se ještě připravit. Projdu chodbou, kde můj pohled spočine přímo na Danielle, jak se schovává za rohem. Nic ale z mého pohledu nedělá, takže jí nechávám být a pokračuji v chůzi. Zastavím se ale v hale. Ten chaos od jednoho k druhému a zase zpět mě donutí zaměřit na ně svou pozornost. Vyrazím k nim. Zastavím se kus od Heleniných zad. "Co že to chcete řešit s profesory?" zeptám se, povytáhnu obočí a rozhlédnu se po všech zúčastněných. |
| |||
Jídelna prvořadě Dračice Když uhne pohledem, chvíli mi trvá, než mi dojde, kam kouká. Hle! Učitelé, ti by mi mohli..ne. Takhle to tady zřejmě nefunguje, jinak by mi už dávno pomohli. Naděje vyhasla dřív, než vůbec stihla začít hořet. Zeptat se, na to, jak by to vypadalo jednoduše nemám koule. Nepřihlásil jsem se sem jako nejdrsnější člen téhle školy a tenhle titul zřejmě jen tak nedostanu, protože dřív by mě něco sežralo nebo usmažilo zaživa. ,,Já..nevím jak víc ti prokázat respekt. Vždyť..jsem se ti omluvil a navíc ležím břichem nahoru. Tak to funguje i u vás ne ? I vy máte měkký bříško.'' Svých slov hned vzápětí lituju. Nevím jak moc dobrej nápad je upozorňovat agresora na jeho slabiny, ale asi moc ne. |
| |||
Jídelna Tváří se dost divně. Těknu na chvíli pohledem k učitelům. Má celkem štěstí, že mě donutili dopškrábnout ten jejich cár papíru, jinak už by si hověl v žaludku. Nezlobím se, to by vypadalo jinak. Už by jsi nebyl mezi živými. Jak jsem řekla. Trochu respektu. Dodám, třeba je tak blbej, že to prostě neslyšel. Nebo v ideálním případě tak vyděšenej. Zajímalo by mě celkem ze studijních důvodů, co se tomu červíkovi honí hlavou. |
| |||
Hala Rara, Helen, Marcos, Yqi Je to studentka? A já hloupá si až do teď myslela, že jde opravdu o démona. Bože, já se za sebe tak stydím. Nehorázná hlupačka jsem dnes. Plácnu se do čela a povzdychnu si. No jo, opravdu potřebuji někoho kdo mě bude držet od potíží dál. Při mém štěstí se mi o pár kroků dál zase něco stane. Ovšem, co se ohledně trestu týče..."Tak počkat! Helen, jsi moc hodná a děkuji, že jsi se za mě postavila, ale nikdy jsem netvrdila, že chci náhradní trest. Navíc, toto snad ani není trest, no ne?" Rychle kouknu na Helen, když mluvím, ale nechci spouštět pohled z kentaurky. Bože jak mě to znervózňuje, když na mě míří. "Můžeš prosím, dát ten luk pryč, já tě nijak neohrozím, věř mi. Myslím, že ti tu nikdo nechce nijak ublížit. Tak to prosím dej někam pryč." Pokusím se o milý úsměv, který by má slova alespoň trochu potvrdil. Znovu se kouknu po Helen, toho ducha jsem skoro až přehlížela, dokud se neopře o Helen. Až teď jsem si mohla konečně všimnout, že kolem ní létají barevná světla. "Páni!" Vyklouzne mi. Ani jsem nedoufala, že někoho potkám už první den. V očí mi zajiskří a úsměv se rozšíří. Je poněkud pravda, že je v tom i něco jiného, bohužel netuším co. Něco uvnitř mě mi říká, že to nebude jen tak. I přesto udělám pár kroků jejich směrem, pořád si však po očku hlídám kentaurku. "Uhh... promiň ty jsi duch, že? Ty jsi tu dřív studovala?" Zkouším s ní začít rozhovor, vždy to zkouším jako první, rozhodně tu o žádné souboje nestojím a pokoušet se jí ovládnout také hned nebudu, když netuším, co je to za divný pocit. "Mimochodem jsem Naomi." Rychle kouknu i po kentaurce, poslední věta patřila i jí. |
| |||
Jídelna především Kurallara Nejen,že můj pozdrav naprosto ignoruje, ještě na mě zase vrčí. Celým tělem mi projíždí chlad a na rukou mi z toho naskakuje husí kůže. Doufám, že je to jen nějaký proměněnec ,protože být to opravdový drak, tak se s ním asi nedomluvím a můžu se rovnou posolit a stočit do klubíčka, aby měl snadnější polykání. Když promluví, na jednu stranu se mi uleví, na stranu druhou naprosto netuším, za co bych se měl omluvit. Mimoděk nakrčím obočí, ale stejně rychle nakrčení zmizí zpět do omluvného úsměvu. Nepotřebuju ho provokovat ještě víc. ,,Já..omlouvám se, nechtěl jsem,'' *Tak sekundu mi trvá, než se rozhodnu o správném tvaru.* ,,Vás rozzlobit.'' Nezapomenu se usmát ve stylu: Všechno dobrý? Jo? Tak já s dovolením půjdu. A doufám, že mé prosby budou vyslyšeny a že to, jak mávám při mluvení rukama pokrytýma krví nenavnadí draka k tomu, abych zastal roli zákusku v jeho nepříliš pestrém jídelníčku. Jedna z mála positiv tohoto dne je, že nejspíš nemám otřes mozku, a když už, tak jen malej a ten snad bez zvracení zvládnu. |
doba vygenerování stránky: 1.5758540630341 sekund