| |||
Jídelna Kurallara,Leo,Colten Co nejrychleji se snažím dostat z jídelny. Bývalo by se mi to i povedlo, nebýt nevrlého zavrčení. Než jsem se vůbec stačil pořádně otočit, abych zjistil, komu jsem zase hnul žlučí, letím vzduchem. K mému štěstí jsem se ještě stačil ve vzduchu dotočit a tak jsem nedopadl na pusu, ale na záda. Na mém utrpení to však příliš neubralo. (20%) Dal jsem si do hlavy o hrubě opracované kameny a navíc mám pocit, jako bych si vyrazil dech. Což je dost možný, protože nadechnout se mi dělá větší problémy než by mělo. Chvíli jen ležím na podlaze a držím se za hlavu, čekám, než mi konečně přestane třeštit a jsem schopný myslet aspoň na něco. Hned poté, co otevřu oči, je zase rychle zavřu. Nechávám si výdech a nádech pauzu a pak je otevírám znova. Pořád tam je. Rozšklebená dračí tlama se spoustou ostrých zoubků. Trvá mi, než se vzmůžu na slovo. ,,Heh..a..ahoj.'' Hned nasadím usmiřovací úsměv. Na nic víc se nevzmůžu, stále ležím na zemi, s rukama ve výmluvném gestu před sebou. Až teď si všímám, že jsou od krve. Nepochybuju o tom, že bude moje. Snad nemám otřes mozku,nevím , jak moc bych toho draka naštval, kdybych se mu vyblil před packy, ale zkoušet to nehodlám. |
doba vygenerování stránky: 2.150593996048 sekund