| |||
Knihovna Jigme ,,Pokud máte tolik iniciativy, že se obtěžujete s opakováním pozdravu, zřejmě máte i něco na srdci? Nebo se jedná jen o přehnanou slušnost při vstupu do místnosti?" zvednu k němu pohled od knihy. Je to prachobyčejný přehled základní nemagické fauny, převážně se vyskytující v zalesněných oblastech. Mám alespoň možnost si jej teď prohlédnout pořádně. Nemůžu se zbavit jakéhosi kýčovitého dojmu z románů o hraběti Dráculovi. |
| |||
Chodba 3. patro Akashka, obří lev! Marně se snažím probrat muže přede mnou, když se za mnou ozve hlas. Hlasitě vyjeknu a nemít u sebe tělo, tak jsem tak tři metry daleko. Celá se oklepu a trochu se schoulím. Když prohlásí, že nechce pomáhat, jen se na ni zůstanu dost zoufale dívat. Nicméně to nemá dlouhého trvání, protože kluk přede mnou najednou zmizí. Nechápavě zamrkám a hledím na místo kde byl, když se najednou ozve lví zařvání. Teď skutečně vyskočím a nepřirozeně dlouhým skokem se dostanu až za Akashku, kde se okamžitě kryju za roh. Klepu se jak osika a teprve po hodné chvíli jsem schopna aspoň nakouknout za roh. |
| |||
Jídelna Sotva vnímám své okolí. Cpu se, než přede mnou nezbude vůbec nic. Pak teprve si začnu všímat zbytek jídelny. Jistým nespokojeným zamručením očastuji, že Zlatá zmizela. Ale podle pachu není daleko, takže mě to zatím netrápí. Přejedu stoly pohledem a pobaví mě pohled na nějaké dvounohé nižší pískle, které se schovává pod stolem. Jen ať se bojí. I když... tomu můžeme ještě trochu pomoct. Natočím se, stočím hlavu a snížím jí k zemi, abych pod stůl krapet viděla. Copak pískle, máš strach? Oslovím ho pod stolem, nevšímajíc si té ještě menší dvounožky. |
| |||
Kolej - knihovna Bud, Asmodaeus, kdokoliv cestou "No jak myslíš. Dej si pozor, ať ti někdo o něco neomlátí hlavu," pokrčím křídly a nechám ho jít si po svých. Zajdu na pokoj. Když zkontoluji čas, zjistím, že mám ještě dost času. Zapátrám v pláncích co bych mohl dělat a nakonec se rozhodnu navštívit zdejší Knihovnu. Vyrazím tím směrem než zapadnu dovnitř. Jen tak bezcílně bloumám regály, občas nějakou knihu vytáhnu a nahlédnu dovnitř. Pak si všimnu, že v jedné místnosti o přírodní magii stojí ten tvor, co byl na Vyhlídce. Odkašláním na sebe upozorním. "Ještě jednou zdravím," pozdravím ho a trochu se přiblížím. Teoreticky bych mu mohl ty jeho domněnky upravit, ale proč. Nechci abych dostal hlavou třeba o regály. |
| |||
Jídelna Zamrkám. "Co prosím?" Nějak nechápu co komentovala. "Ano? A co je to zač?" vyzvídám. Sleduji naše okolí a nestačím se divit, co všechno se tady nachází. Nicméně se to začne trochu hrotit, nějaké ty šarvátky, támhle někomu praštila hlavou o stůl nějaká dívka, mlha... Dávám si pozor, aby nic nesměřovalo naším směrem, ale jinak mě to absolutně netankuje. Mám tady přece Kab. "Nevím o čem mluvíš, přišel jsem sám. Ale jo, potkal jsem svého spolubydlícího tady v jídelně... Vlastně oba," pokrčím rameny. "Mám to v paměti. Předpokládám, že tu nějaké pozemky jsou. Už jen kvůli mapě, která to tvrdí. Dokonce je tu les. To klapne," řeknu sebejistě. "Pak poreferuj. Sejdeme se na společné druhé hodině," pokynu jí hlavou. Když nám přes hlavu přeskočí drak a pak se druhý objeví z nějaké slečny, obočí mi povyskočí velmi vysoko. Zalovím v oblečení pro svůj deník a začnu si do něj horečně škrábat poznámky. Už si ani nevšimnu, že se jídelna zase začíná vyprazdňovat. |
doba vygenerování stránky: 1.5368208885193 sekund