| |||
Knihovna Jigme ,,Pokud máte tolik iniciativy, že se obtěžujete s opakováním pozdravu, zřejmě máte i něco na srdci? Nebo se jedná jen o přehnanou slušnost při vstupu do místnosti?" zvednu k němu pohled od knihy. Je to prachobyčejný přehled základní nemagické fauny, převážně se vyskytující v zalesněných oblastech. Mám alespoň možnost si jej teď prohlédnout pořádně. Nemůžu se zbavit jakéhosi kýčovitého dojmu z románů o hraběti Dráculovi. |
| |||
Chodba 3. patro Akashka, obří lev! Marně se snažím probrat muže přede mnou, když se za mnou ozve hlas. Hlasitě vyjeknu a nemít u sebe tělo, tak jsem tak tři metry daleko. Celá se oklepu a trochu se schoulím. Když prohlásí, že nechce pomáhat, jen se na ni zůstanu dost zoufale dívat. Nicméně to nemá dlouhého trvání, protože kluk přede mnou najednou zmizí. Nechápavě zamrkám a hledím na místo kde byl, když se najednou ozve lví zařvání. Teď skutečně vyskočím a nepřirozeně dlouhým skokem se dostanu až za Akashku, kde se okamžitě kryju za roh. Klepu se jak osika a teprve po hodné chvíli jsem schopna aspoň nakouknout za roh. |
| |||
Jídelna Sotva vnímám své okolí. Cpu se, než přede mnou nezbude vůbec nic. Pak teprve si začnu všímat zbytek jídelny. Jistým nespokojeným zamručením očastuji, že Zlatá zmizela. Ale podle pachu není daleko, takže mě to zatím netrápí. Přejedu stoly pohledem a pobaví mě pohled na nějaké dvounohé nižší pískle, které se schovává pod stolem. Jen ať se bojí. I když... tomu můžeme ještě trochu pomoct. Natočím se, stočím hlavu a snížím jí k zemi, abych pod stůl krapet viděla. Copak pískle, máš strach? Oslovím ho pod stolem, nevšímajíc si té ještě menší dvounožky. |
doba vygenerování stránky: 1.902724981308 sekund