| |||
Knihovna Jigme ,,Pokud máte tolik iniciativy, že se obtěžujete s opakováním pozdravu, zřejmě máte i něco na srdci? Nebo se jedná jen o přehnanou slušnost při vstupu do místnosti?" zvednu k němu pohled od knihy. Je to prachobyčejný přehled základní nemagické fauny, převážně se vyskytující v zalesněných oblastech. Mám alespoň možnost si jej teď prohlédnout pořádně. Nemůžu se zbavit jakéhosi kýčovitého dojmu z románů o hraběti Dráculovi. |
| |||
Chodba 3. patro Akashka, obří lev! Marně se snažím probrat muže přede mnou, když se za mnou ozve hlas. Hlasitě vyjeknu a nemít u sebe tělo, tak jsem tak tři metry daleko. Celá se oklepu a trochu se schoulím. Když prohlásí, že nechce pomáhat, jen se na ni zůstanu dost zoufale dívat. Nicméně to nemá dlouhého trvání, protože kluk přede mnou najednou zmizí. Nechápavě zamrkám a hledím na místo kde byl, když se najednou ozve lví zařvání. Teď skutečně vyskočím a nepřirozeně dlouhým skokem se dostanu až za Akashku, kde se okamžitě kryju za roh. Klepu se jak osika a teprve po hodné chvíli jsem schopna aspoň nakouknout za roh. |
| |||
Jídelna Sotva vnímám své okolí. Cpu se, než přede mnou nezbude vůbec nic. Pak teprve si začnu všímat zbytek jídelny. Jistým nespokojeným zamručením očastuji, že Zlatá zmizela. Ale podle pachu není daleko, takže mě to zatím netrápí. Přejedu stoly pohledem a pobaví mě pohled na nějaké dvounohé nižší pískle, které se schovává pod stolem. Jen ať se bojí. I když... tomu můžeme ještě trochu pomoct. Natočím se, stočím hlavu a snížím jí k zemi, abych pod stůl krapet viděla. Copak pískle, máš strach? Oslovím ho pod stolem, nevšímajíc si té ještě menší dvounožky. |
| |||
Kolej - knihovna Bud, Asmodaeus, kdokoliv cestou "No jak myslíš. Dej si pozor, ať ti někdo o něco neomlátí hlavu," pokrčím křídly a nechám ho jít si po svých. Zajdu na pokoj. Když zkontoluji čas, zjistím, že mám ještě dost času. Zapátrám v pláncích co bych mohl dělat a nakonec se rozhodnu navštívit zdejší Knihovnu. Vyrazím tím směrem než zapadnu dovnitř. Jen tak bezcílně bloumám regály, občas nějakou knihu vytáhnu a nahlédnu dovnitř. Pak si všimnu, že v jedné místnosti o přírodní magii stojí ten tvor, co byl na Vyhlídce. Odkašláním na sebe upozorním. "Ještě jednou zdravím," pozdravím ho a trochu se přiblížím. Teoreticky bych mu mohl ty jeho domněnky upravit, ale proč. Nechci abych dostal hlavou třeba o regály. |
| |||
Jídelna Zamrkám. "Co prosím?" Nějak nechápu co komentovala. "Ano? A co je to zač?" vyzvídám. Sleduji naše okolí a nestačím se divit, co všechno se tady nachází. Nicméně se to začne trochu hrotit, nějaké ty šarvátky, támhle někomu praštila hlavou o stůl nějaká dívka, mlha... Dávám si pozor, aby nic nesměřovalo naším směrem, ale jinak mě to absolutně netankuje. Mám tady přece Kab. "Nevím o čem mluvíš, přišel jsem sám. Ale jo, potkal jsem svého spolubydlícího tady v jídelně... Vlastně oba," pokrčím rameny. "Mám to v paměti. Předpokládám, že tu nějaké pozemky jsou. Už jen kvůli mapě, která to tvrdí. Dokonce je tu les. To klapne," řeknu sebejistě. "Pak poreferuj. Sejdeme se na společné druhé hodině," pokynu jí hlavou. Když nám přes hlavu přeskočí drak a pak se druhý objeví z nějaké slečny, obočí mi povyskočí velmi vysoko. Zalovím v oblečení pro svůj deník a začnu si do něj horečně škrábat poznámky. Už si ani nevšimnu, že se jídelna zase začíná vyprazdňovat. |
| |||
Hala Chaotická skupinka „Trest za to, že jste tam nesnesitelná a strkáte svůj frňák kam nemáte vzhledem k tomu, že to není vaše věc. Ale jak jsem řekla. Můžete odprejsknout a bude klid. Já vám žádný trest dávat zatím nehodlám, vzhledem k tomu, že není moc za co a nesnesitelnost zatím trestná není.“ Mám tak trochu chuť omlátit té fiflence hlavu o zeď, ale to by mi asi tak snadno neprošlo. Usměji se ještě mnohem sladčeji. „Jistě, pokud chce slečna podstoupit jiný trest než procházku s doprovodem, který měl zařídit, aby se jí nic nestalo, tak není problém.“ Další dění sleduju dost obezřetně, abych nedostala náhodným šípem. Předpokládám, že po mě kentaurka zatím střílet nechce, ale nedělám si iluze – co není, může být. Zhluboka, těžce si povzdechnu a zakroutím hlavou. „A ještě ke všemu ani neposlouchá. Ani jednou jsem neřekla, že vás chci zabít. Nehledě na to, že by to bylo proti školnímu řádu, ale začínám uvažovat o tom, že kastrace řeší mnoho problémů. Hlavně s tím, aby takovéhle existence nekladly vejce. Má vám zatím jen UKÁZAT! Co by vás mohlo čekat.“ S dalším znechuceným výrazem zakroutím hlavou, zatímco dávám důraz na slovo ukázat. Je pravda, že v duchu se můžu umlátit smíchy. Bohužel ale kentaurka nevystřelí, tygřice neskočí a celá situace se dostává tak nějak trochu do patu. To se mi moc nehodí. Co kdyby se to někdo rozhodnul řešit? Nicméně není třeba. Na kentaurku cosi skočí, ta se splaší a dívku přeskočí. Vzápětí se objeví nějaké strašidlo vedle tygřice. Znovu se sama pro sebe usměju. „A nezapomeňte se tedy přihlásit pro trest u pana profesora Oranila, budu vás sledovat.“ Zamračím se na Naomi a pak prostě zmizím. I kdyby se někdo pokusil mávnout rukou ve vzduchu, kde jsem stála, prostě tam nejsem. |
doba vygenerování stránky: 1.6168591976166 sekund