| |||
chodba 3.patro Sharika, Aka Někdo leží u nás, někdo na nás mluví, otevřu jedno oko a zahledím se na holku, která se klání k Fallovi. Zavřu oči a chci dál spát, ale něco mě začne bodat do hrudníku, otevřu oči a podívám se na Falla, který má asi pár zlomených žeber. Hmm, jak se to stalo? Blbec. Zavrčím, ale něco je špatně, nemohu přebrat sílu z něho. Co se stalo? Ano, pohádali jsme se - táhl jsem ho a pak - zhmotnil se on a já? Nebo - co se stalo? Nemohu si vzpomenout, proč nemohu? Zavrčím a švihnu ocasem, ale nic se neděje, stále jsem duch. "Sakra..." zavrčím a pokusím se postavit, zavrčím, bolest mnou projede jako kudla. Jak je to možné? Tohle se nemělo stát - tohle ne...jak se to stalo? Zavrčím a pokusím se přetáhnout jeho život na svůj, ale stále se nic neděje. Znovu se pokusím převrátit se na nohy a zařvu, tentokrát to jde a cítím, jak se zhmotňuji. Fall zmizí a opodál stojím já, který řvu. Stojím na nohou a snažím se nespadnout. Bolí mi hrudník, proč? Tohle se nemělo stát. Vrčím a švihám nasraně ocasem. |
| |||
Jídelna Leo Dívám se na toho kluka a nechápu ho. "Co? Hele, musím tě varovat - jsem dítě a hodně lidí si stále myslí, že sex s dítětem je hodně trestné - navíc ty mě nedostaneš do postele." řeknu a založím si ruce na hrudníku. "Takže mi nenabízej postel a ani zlato a to, že tvá rodina je vážená a bohatá mě nějak - nezajímá. Co mi můžeš nabídnout?" zeptám se naposled a podívám se mu do očí. "A věř mi - jsem tu nejmilejší tvor a můj vzhled nehraje roli. Jak bys vysvětlil, že jsem dokázal přežít sám v poušti?" řeknu lehce nabroušeně. "Tak co? Už se vyžvejkni a řekni mi, co mi za ochotu tě bránit mi dáš?" |
| |||
Vyhlídka - chodba 3.patro "Nemyslela." Kdo jsem, abych ostatní soudila. Odpovím ještě Asmodeausovi a opustím jej, snad ne na dlouho. |
| |||
Jídelna Venge Překvapeně zvednu hlavu, načež se proměním. Nezklameš? Uklouzne mi naprosto zmateně. Proměním se do lidské podoby a konečně si ho můžu pořádně prohlídnout oběma očima. Trhnu hlavou směrem k východu. Zády si posadím na jeden ze stolů a pak přehodím nohy na druhou stranu, abych nemusela obcházet celou jídelnu. Led mě netrápí vzhledem k tomu, že pod mými chodidly se objevuje zase kámen. Docela doufám, že jde za mnou. Hledám nějaké místo, kde bychom měli klid. U jedněch dveří se zastavím s rukou na klice těsně před tím než otevřu. Potichu zasyčím jak nasaju vzduch a pak se otočím a jdu dál. Zastavím se až na okraji haly a tiše zavrčím, kolik je tu tvorů. No to snad není pravda. Kašlu na to, otočím se k němu, tedy za předpokladu, že mě následoval, přímo v chodbě. "O co ti jde?" |
doba vygenerování stránky: 1.8394951820374 sekund