| |||
Jídelna Venge Překvapeně zvednu hlavu, načež se proměním. Nezklameš? Uklouzne mi naprosto zmateně. Proměním se do lidské podoby a konečně si ho můžu pořádně prohlídnout oběma očima. Trhnu hlavou směrem k východu. Zády si posadím na jeden ze stolů a pak přehodím nohy na druhou stranu, abych nemusela obcházet celou jídelnu. Led mě netrápí vzhledem k tomu, že pod mými chodidly se objevuje zase kámen. Docela doufám, že jde za mnou. Hledám nějaké místo, kde bychom měli klid. U jedněch dveří se zastavím s rukou na klice těsně před tím než otevřu. Potichu zasyčím jak nasaju vzduch a pak se otočím a jdu dál. Zastavím se až na okraji haly a tiše zavrčím, kolik je tu tvorů. No to snad není pravda. Kašlu na to, otočím se k němu, tedy za předpokladu, že mě následoval, přímo v chodbě. "O co ti jde?" |
| |||
Jídelna Sin Pokračuji stejně tichým, možná o něco tišším hlasem. Začínám litovat toho, že nezvládám telepatii. Když nicméně Zlatá tak zrozpačití, hodím po ní lehce podezřívavý lehce překvapený pohled. Celý se absolutně rozzářím. "Tak to je skvělé! Jsem si jistý, že tě nezklamu! Potenciál očividně mám," nahodím zubatý úsměv a hrdě se vypnu. Pak mě ale něco napadne. Zaváhám. "Budeš chtít něco... speciálního... dokázat... nebo tak...? Nebo stačí, když se papa nějakou dobu nevrátí?" |
| |||
Jídelna Venge Chobotničák se začne tvářit tajnůstkářky. Když začne mluvit, už je tajemnej jako hrad v Karpatech. Ano? Chvíli trvá, než z něj vypadne o co mu vlastně jde. Když to vypadne, asi bych byla radši, aby se to nestalo. Naprosto zrozpačitím. No, asi, proč ne? Ano? Docela by mě zajímalo, o co to tu vlastně jde a hlavně proč se na to sakra ptá zrovna mě? Pokud jde o nějaký tajný spolek, neměli by si to řešit spíš mezi sebou? |
doba vygenerování stránky: 1.4999527931213 sekund