| |||
Ošetřovna - Učebna lektvarů Všimnu si, jak od chvíle co jsem vešel dovnitř, se na mě dívá naga, jako bych byl ta nejodpornější bytost, co kdy viděla. Co je její problém? Dál to ale neřeším a nechám ji, ať se kouká. Léčitel si pak běláska vezme do péče a já se o to dál nestarám a hned jdu ven. Jak vycházím, narazím na klučinu, kterého jsem předtím nesl na ošetřovnu. Tomu je ale očividně všechno u prdele a nic kolem sebe nevnímá, tak já na něj taky seru a jdu dál. Po nějaké té chvilce se vrátím ke třídě a za dveřmi slyším, jakoby něco bouchlo. Když pak dveře otevřu, jediný co vidím, co by s tím mohlo souviset, je zasviněná studentka. Taky si pak všimnu, že na mím stole, je nachystanej novej kotlík a na tabuli jsou nový instrukce. No to si už snad dělá prdel. Další? |
| |||
Učebna lektvarů Po chvíli se všichni co zůstali v místnosti vrátí na svá místa a učitel nám řekne komu se podařil lektvar. Shadowmoon? Tím myslí mě? Ale to je jméno klanu, ne moje. Pak se ale všechny kotlíky vyprázdní a zmenší. Doufám, že se ty lektvary jen přesunuly. Byla by škoda, kdyby se vyhodili. Učitel nám řekne, že máme připravit ještě léčivý lektvar, který se použije v ošetřovně. Recept zase napíše na stěnu, ale tentokrát ho i diktuje. Vyjdu si teda pro suroviny, ale tentokrát si beru hned rostliny, které vidím, že si berou ostatní. Co se týká samotné přípravy, moje pohyby jsou takové bezmyšlenkovité, vedené spíše reflexi. To proto, že se moje myšlenky pořád vracejí k tomu co se stalo před chvílí s Dollym. Kvůli tomu lektvar nemá tu správnou rudou barvu, ale fialovou. Také je možné, že jsem během přípravy některé rostliny prohodil, ale to už nemám jak poznat. (14+5-5=14%) Najednou se kousek ode mě ozve rána. Když se tam podívám, vidím temnotu, která pohltí 3 žáky. Talbučka pak přiběhne k té, co to prý celé způsobila nepovedeným lektvarem a vynadá ji. Hlavou mi proletí desítky myšlenek a otázek, ale ta nejhlasitější je: Jak!? |
| |||
Učebna Lektvarů Když se profesor vrhne na výklad dalšího postupu neobtěžuji se moc vnímat. A to ani tu rychlou výměnu vybavení. Upřu namísto toho svůj pohled na kentaurku. Vypadá jako silná bytost a rozhodně na ni můj dotyk udělal dojem. Jak také jinak... Nezbývá mi jen doufat, že hodina, již brzy skončí a já budu mít příležitost zjistit, co vydrží. Rozhodně jsem přesvědčený, že zážitek to bude přinejmenším exotický. Zvedám se pro přísady mezi posledními. Sleduji, co si berou ostatní. Jen toliko jsem ochoten dát přípravě. Stejně jako předtím pracuji s postupem více, než sporadicky. Zkrátka to nějak míchám, nějak drtím a přidávám. Už někde v půli postupu koukám na podivně táhnoucí se kapalinu nachové barvy. Naběračkou pouštím vazkou hmotu zpátky do kotlíku a pokrčím rameny. “Snaha byla. Trochu.“ pronesu spíše sám k sobě a odstavím kotlík (31%--5%= 26%). Posadím se zpátky do křesílka a opětuji kentaurce její široký úsměv. Zvládla oba lektvary ? Šikovná. projevím v duchu malé uznání a s rukama pod bradou hodlám vyčkat na konec hodiny. Mou pozornost upoutá rozpouštějící se kotlík dívky. S pozdvihnutým obočím sleduji její počínání a když vyjde na světlo podivná hmota, tak se trochu zakloním. Připravený se znehmotnit čekám zda to bouchne nebo, co se vlastně stane. Někdy jsou, ale věci, které předvídat nejdou. Byť se mi podaří znehmotnit se ve vteřině, tak mne ta věc nasaje, jako smítko prachu. Nepomáhá mi ani mávání křídly, zkrátka vůbec nic a já mizím v neznámu. |
| |||
Pokoj - Kuchyně marsy 19:30 Maid, Butler Opravdu jsem si v jednu chvíli myslela že se samou hanbou propadnu snad až do sklepa. Nejraději bych se někam zahrabala abych měla klid. Tak jsem alespoň zabořila obličej do měkkého polštáře. Snažila jsem se moc nemyslet na to co bylo v učebně. Nějak si to zkrátka nedovedu urovnat. A pomyšlení na to že jsem mohla skončit ještě mnohem hůř, že mi mohla ublížit nebo ještě něco horšího… To mě taky zrovna dvakrát neuklidňovalo. Nakonec je to hlasité zakručení žaludku co mě přivede na jiné myšlenky. Tolik se toho událo, že jsem se nestihla ani najíst. Po budíku jsem zašla do knihovny, což měla být jen krátká zastávka. Trochu jsme se ale zapovídali s Mornielem. Potom přišlo podivné zemětřesení. Při tom jsem raději zůstala hezky na místě. Následoval sraz venku a potom už ještě si učešu rozcuchané vlasy a opláchnu uplakaný obličej než vyjdu do jídelny. Tam už jsou pulty bohužel prázdné, za dveřmi však cítím dvojci démonů která se o tyhle věci starala. Nechci je obtěžovat. Nejraději bych se zase otočila na patě, a šla pryč, ale hlad mě přesvědčí zaklepat na dveře kuchyně a okamžik na to také vstoupit. "Dobrý večer…" špitnu na pozdrav rohaté dívce. "M-mohla bych se zeptat… Tedy. Mmm…omlouvám se, ale myslíte že že že by se našlo něco k jídlu. J-já totiž. Předtím jsem to nestihla…" oslovím nesměle rohatou služebničku která je mi zrovna nejblíž. |
| |||
Ordinace - Ošetřovna Zprudka se posadím, skoro jako by šokem. Nebo úlevou? Oči otevřené dokořán. Ani se nerozhlížím, kde to vlastně jsem. Vím kam jít. Zvednu se z lehátka a vyrazím ven. Jdu skoro jak zhypnotizovaný. Přejdu chodbu a vstoupím na ošetřovnu. |
| |||
Učebna lektvarů Ani mě nepřekvapuje, že mě nezahrnul do pochval. I kdybych měl nejlepší lektvar, je na mě zasedlej... Líně se zvednu a jdu si pro kytky. Vypadaj všechny stejně, tak prostě vezmu ty nejhezčí. Z těch stejných... Naleju do kotlíku vodu, hodim tam dva ty květy. Necham to vařit, ale pořád se to nějak nechce rozpustit. Vesele se na mě ty kytky ksichtí z hladiny. Nadrtim nějaký kořeny na hlínu a protože ty kytky nechtěj pořád zmizet, tak to prostě nasypu na ně. Hrudky jsou hned, ale asi trochu jiný, než maj bejt. Hodim do toho tu poslední kytku a vypnu hořák. Pak za mnou zahřmí a jak se leknu, tak celej kotlík shodim ze stolu (4%-5%=-1%). No to už si děláte prd"ááááááá..!" nedořeknu ani myšlenku a letim vzduchem dozadu. |
| |||
Učebna lektvarů Yqi Jak to vypadá tak současná kaše je poněkud nestabilní a začne rozpouštět kotlík což mně překvapí protože jsem očekávala že proti tomu bude odolný ... myslím ... ne já nevím z čeho se vyrábějí kotlíky. Ale to jsem už přitahovaná k tomu co jsem vytvořila asi ta hmota začíná tvořit homogenní celek, Přestává se mi to líbit a to hřmění a praskání se mi líbí ještě méně, zvlášť když vidím co se vytvořilo. Hustý ... i když to by se dalo říct i o té hmotě, Tohle měl být jednoduchý lektvar a když se kouzlo nepovede má začoudit zasmrdět a to je vše ... myslím. Ale ptát se teď jak k tomu mohlo dojít by bylo stejné jako se prát kdo pustil psy a tak mně napadne jestli by s tím profesor neměl něco dělat. Ale pak jsou k tomu místu přitahováni Zugu, ten démon a ten kluk s parohy na hlavě, všichni tři proletí tím průchodem který se zavře do sebe a já padám vedle lavice. A na mně padá ta hmota, skvělé protože tohle měl být jednoduchý lektvar myslela jsem že je zde přímá úměra mezi lektvarem,schopností případně neschopností a tím co se stane když se to nepovede. Ale pak uslyším zvuk kopyt aby se do mého zorného pole dostala Yqi. „Já nečekala jsem že se tohle stane nebo může stát. Tohle je můj druhý lektvar a jsem sice udělala chyby, ale skutečně ... mrzí mně to. Vážně ...“ Věnuji zkroušený pohled naštvané kentaurce a nedodávám proč jsme nečekala že se to stane protože by tomu Yqi nejspíš nerozuměla. Ani neříkám že jsem se snažila (protože jsme viděli kam moje snaha vedla) nebo se tomu věnovala, protože kdybych se tomu věnovala rozhodně by se nestalo tohle, Také trnu při pomyšlení na reakcí profesora, vzhledem k tomu jak vyváděl při neuvázané kravatě nechci ani domýšlet jak bude reagovat teď. |
| |||
Učebna L Nebýt třídního prófy asi by se to tady vocumlávalo dál. Ale naštěstí se tu objevil a když si všichni konečně zase sedli. Moc úspěchů teda není. Jako teda já sem taky mezi těma co se jim to nepovedlo, ale stejně. Mohl jim třeba necha co si uvařili a nevto prostě vyhodil. Ale ti je asi jedno. Na tabuli nechal napsat další lektvar. Tak jo, teď se budu fakt snažit. Počapu ze skříně co je třeba. Hledáním něčeho v knížce se nezdržuju, prostě zase beru co ostatní. Teda jako lektvary asi nebudou úplně pro mě. To ja mi jasný už z ty první břečky, ale nechci podělat i tenhle. Takže se tentokrát budu fakt snažit. Vodu. Tuhleto a támhleto a nakonec cervenou kytku. Prostě všechno jak je na tabuli. A dokonce to ohřívám i tim jejich ohníčkem (100%). Dobře to sleduju jak to postupně chladne, ale pořád si nejsem jistá jestli se to povedlo nebo ne. Předtím aspoň řekl jak by to melo vypadat a vonět, ale teďka nic. Zvednu ruku a je to takový napůl přihlášení a napůl zamávání. Dlouho nečekám než mě vyvolá a hned se ptám: "Jak u tuhletoho lektvaru poznáme jestli se poved nebo ne?" Možná trochu blbá otázka…Ale nikdo mi tady nezkoušejte říkat že to je až tak blbá otázka, že všichni víte jak to má vypadat. Jak to vypadat nemělo asi ukázala Alyssa, sotva stačím domluvit, ten její lektvar nechá s kraválem zmizet všechny co seděli kolem. Myslela sem jak poznám jestli je použitelnej. |
doba vygenerování stránky: 1.2971560955048 sekund