| |||
Hala Naomi, Helen, Danielle, Marcos Následuji svého průvodce skrz temnou díru, když se ztratí kdesi v temnotě. Jen po něm hodím pohledem ale neřeším to. Dojdu až na konec a objevím se v hale. Těsně přede mnou někdo je. Můj instinkt je rychlejší než naučené věci zde ze školy, okamžitě v ruce třímám luk a v něm připravený šíp. Přejedu situaci pohledem. Těsně u mne nějaká dívka, kousek dál další tvor, u ní třetí a okolo se ochomýtá pohyblivý terč. Nicméně když ta dívka začne mekotat omluvy, zamrkám a nechápavě se na ni hledím. Snaží se mě zmást? "Tohle... je zvláštní uvítání zpět ve škole," vyrazím ze sebe nakonec, když své proslovy pronese dost tvorů. Pohodím ocasem až fialová mlha zavíří a zahrabu zadním kopytem. Tahle situace se mi ani trochu nelíbí. Vypotřebovala bych na ni moc šípů. |
| |||
Jídelna Hlavně Oranil Snažím se zmizet, když mě něco zarazí na místě a nepustí dál. Zuřivě se snažím odšoupnout, ale je to jako bych se šoupal proti zdi. Respektive ještě mnohem beznadějnější. Nějak moc nevnímám, co si mezi sebou povídají nebo nepovídají. Teplota mého těla se neustále zvyšuje stejně jako síla, kterou se snažím prorazit tou neviditelnou silou, co mi brání ve zmizení. Asi bych se měl naučit teleportovat. Nebo by možná stačilo obyčejné zmizení, jako uměl ten kluk, co na mě padnul v aule. |
doba vygenerování stránky: 1.534234046936 sekund