| |||
Hala Danielle Několikrát jsem projela nástěnku očima. Občas jsem se podívala i do do těch papírů, co jsem dostala. Přála bych si mít u sebe nějakou propisku, dělala bych si poznámky. Už vidím jak tu mapu někde ztratím a kvůli tomu se ztratím zcela určitě i já. Ani jsem se ještě pořádně nevzpamatovala z těch předchozích setkání a už mi za zády někdo pokřikuje. Rychle jsem se otočila, kdyby to náhodou bylo mířené na mě. A vzhledem k tomu, že v hale skoro nikdo nebyl a ona osoba se dívala na mě, tak její dotaz opravdu patřil mě. Rychle jsem se podívala pro jistotu do všech stran, ale nikdo tam nebyl. Rychle jsem si ji prohlédla a usmála se. Že by utekla ze země Oz? Takový kostým měla má sestřenka na Halloween. "Jen jsem se dívala na nástěnku." Pousmála jsem se a udělala několik menších kroků směrem k ní. |
| |||
Před jídelnou "Ale to přece nemá s ohrožením zvenčí nic společeného." pronesu zpěvně a malinko si i s duchnou poskočím. Zarazím se takřka uprostřed skoku, zarazila bych se, kdyby to bylo fyzicky možné a přiblížím se k Asmodaeusovi, tak blízko že se naše nosy dotýkají. "Lžeš máš měkký nos!!"
"Tak třeba můžeme na vyhlídku, tam je většinou klid. A pak bych měla zajít za profesorem, už nevím proč, ale asi bych měla." |
| |||
Jídelna - hala Hlavně Naomi Bavím se tak dobře, až občas křísnu nosem do dortíku, takže jsem za chvíli celá upatlaná, ale že by mi to vadilo, to sotva. Na druhou stranu když mě z mého pozorovacího místa málem smete ocas zlaté dračice, to by jeden mohl pomalu považovat za pokyn k odchodu. Naštěstí na svoji výmluvu nemusím čekat dlouho. Pobaveně pozoruju, jak se ta nová studentka klouže ven a po chvilce ji, po všech čtyřech, abych si zbytečně na ledě nenamlela, následuju. Ve chvíli, kdy vyjdu z místnosti a od stolů už na mě není vidět, ale ještě nejsem ani pořádně v chodbě, změním podobu a se sebevědomým výrazem vyrazím po stopách nové studentky. Nemusím ji hledat ani moc dlouho, protože se zastavila u nástěnky. Na okamžik se široce zazubím, ale pak znovu vykročím. "Co to tam děláte?!" Vykřiknu na ni přes půlku haly, kdyby si mě náhodou nevšimla. Mám tak metr sedmdesát, s kloboukem dva metry bez potíží. Konec černých šatů se nachází vysoko nad koleny a z druhé strany mu jde naproti skutečně hluboký výstřih. Zřejmě magie, že ty šaty na mě vůbec drží. |
| |||
Před jídelnou Akashka ,,Souhlasím s vámi, pokud jde o ty děti. Nevím čím to je, ale dětská mysl je nějakým způsobem mnohem vnímavější k věcem nadpřirozena a je více otevřená různým řešením. Skoro, jakoby nás vědomosti a zkušenosti svazovaly a omezovaly naše myšlení a tvořivost." odvětím pobaveně. Když se zmíní o tom, že se jí nikdy nic nestalo pod peřinou, jen se zasměji. ,,Ale ano slečno, věřte mi, že pod peřinou číhají různé hrůzy, o kterých se vám dost možná ani nesnilo. Největší strachy jsou obvykle ty, které máte schovány ve své mysli. A mne? Celkem to, že nemám kam jinam jít. Paradoxně to pro mne jinde není příliš bezpečné a když jeden vyhladí celé upíří sídlo, jen těžko se může schovat někam do běžného světa." zakřením se. ,,A kde si to chcete sníst? Raději si vyberte místo sama, abyste neměla dojem, že by se vám tam mohlo něco stát." vybídnu svoji společnici pobaveně. |
| |||
Jídelna-Hlavní hala všichni a nikdo, jen trochu okrajově Helen , Marcos, Felix a Miko Seděla jsem tam jako opařená a po očku sledovala, jak Felix s Miko odcházejí. Řekl, že se ještě uvidíme? Promiň, ale nestojím o to, aby mě tvá přítelkyně změnila v kámen. Zachvěla jsem se. Co jsem komu udělala? Jen se snažím být milá, to tu není nikdo, kdo se chová normálně? Všichni jsou tu krvelačná zvířata? Já opravdu nechci nikoho odsuzovat, je možné, že mají různé důvody proč jsou tady, ale to jsem tu jediná, co se nesnaží nikoho zastrašit, nikoho sežrat? Pro boha lidi. Je to škola, ne bitevní pole. Tady si navzájem nemusíte ukazovat, že jste silní. Zřejmě tu nikdo neumí používat pusu, všechno se přeci nemusí řešit svaly. Otráveně si povzdechnu. Jestli to tak půjde dál, asi tu moc dlouho nevydržím. Naštěstí tu nikdy nebudu sama, mám Sophii a ostatní... Za chvilku se do jídelny připojí i dva draci a hned se vrhnou po masité stravě. Nějakou chvilku na ně koukám. Myslím, že je čas jít. Už mi jen schází aby mě nějaký drak sežral, myslím, že po dnešku už je to celkem jisté. Zvednu se od stolu, vezmu svou tašku, vytáhnu plánek školy a zamířím si to pryč. U východu z jídelny byla pořádná ledová plocha a tak jsem se snažila šlapat na led velmi opatrně. (47%) Ne vždy se mi to povedlo, občas mi podklouzla noha, ale vždy jsem to jakž takž dokázala vyrovnat nebo jsem se přidržovala zdi. Každopádně jsem se velmi pomalu dostala ke dveřím a dostala se ven. Až teprve teď jsem si byla jistá v kroku a zahleděla jsem se tedy do plánku školy. Rychle jsem v ní našla jídelnu a od té jsem se snažila přijít na to kudy se dostat k pokojům. Udělala jsem několik kroků a zatočila doleva. Po pravé straně jsem zahlédla Helen a toho kluka se kterým odešla. Radši jsem je nechala tak jak jsou, nemám už náladu se znovu do něčeho přimotat. Rychle jsem si to šinula ke schodišti, ale zahlédla jsem tam nástěnku, tedy jsem se ji rozhodla ještě prozkoumat, tím přeci už nic pokazit nemohu. |
doba vygenerování stránky: 1.3624048233032 sekund