| |||
Jídelna, chodba, hala Helen Přeskočím stůl, když mlha najednou zmizí. Ohlédnu se zpět, aniž bych zabržďoval, nebo zpomalovat, což mi zachránilo balanc, protože v tu chvíli se mi pod nohama objevilo náledí. Nikdo nás nepronásleduje, což mě příjemně překvapuje, takže se na značkových botech sklouznu z jídelny pryč. V chodbě přidám a když uvidím nějaké slečny mířící do jídelny, uhnu kousek stranou. Zastavím v hale a povolím jednu ruku, aby mohla pohodlně se postavit zpět na vlastní nohy. |
| |||
Jídelna
|
| |||
JídelnaUž nikdo, když zdrhli! Nestačím po blondýně pořádně ani chňapnout a do celé situace se vloží nějaký další podřadný tvor. Než stačím zasáhnout, celou jídelnu zahalí hustá mlha. Vztekle se rozeřvu. Úplně zapomenu, že jsem stále v lidské podobě. Myslí si, že převeze draka?! Sice v husté mlze není vidět absolutně nic, ale stále slyším Helenino srdce. Možná, kdyby se tak rychle nevzdalovalo, už se řítím za ní. Srdce mi zběsile buší a na zápěstí začnou vystupovat žíly, jak vztekle zatínám pěsti. Kdo je ten mrňavý, odporný tvor, který si dovolil překazit plány drakovi?! Když se mlha rozestoupí, rozčileně funím. Má dobrá nálada je ta tam. Nabroušeně se rozejdu se ke své kupě masa a vrhnu zlý pohled na kohokoli, kdo se na mě podívá. Nemám daleko k tomu, abych tu všechny vzteky nesežrala. Až ho znovu potkám, udělám si z něj oběd. Jo. Přesně tohle udělám. Kašlu na jejich pravidla, kašlu na dobré chování. Oni jsou kořist. MÁ kořist. Měla jsem být pohotovější. Měla jsem ji sežrat hned, jak se mi postavila do cesty. Tahle škola mi krade mou přirozenost! Snaha Vengeho byla sice ocenitelná, ale na slova chvály teď nemám dostatečně klidnou kapacitu. Příchod Sinead zaregistruji jen napůl a stejně tak příchod druhé dračice. Jsem tak zabraná do svého vzteku a trhání masa, že si ani neuvědomím, že ji neznám. |
| |||
Jídelna Akashka ,,Hezky pomalu našlapujte a přenášejte plnou váhu až si budete jistá v kroku." doporučím Akashce postup pohybu přes zledovatělý povrch. Sám se tím řídím, nohy zvedám jen minimálně a hezky pomalu k východu. Když už se konečně snad nějak dokodrcáme ven z jídelny, otočím se na tu peřinovou příšerku. ,,Jak jste vůbec přišla na to, že vás peřina ochrání před těmi zmiňovanými věcmi?" zeptám se a ačkoliv je to netypické, nošení peřiny takhle na veřejnosti má určité ochranné výhody. Ale myslím, že ochrana před smrtkou mezi ně patřit zrovna nebude. |
doba vygenerování stránky: 1.4414830207825 sekund