| |||
Jídelna Naomi, Miko Jakmile začnou její hádci chňapat, už je toho trochu moc. A když ucítím dívčin strach, dokonce se zamračím. Plesknu volnou rukou po několika hádcích a je mi úplně jedno, jestli se mě rozhodnou kousnout nebo jenom uhnout. „Tohle už je moc.“ Zavrčím tiše na Miko. Nakonec přeci jen jsem k dívce přišel já sám a ona nemohla tušit, co jsem zač. Když Naomi ruku přeci jenom pustí, odstrčím medůzu dál a založím si ruce na hrudníku. Prostě nechápu její chování. „Samozřejmě, že nevěděla.“ Otočím se na Naomi. „Omlouvám se, nechtěl jsem ti způsobit šok, když jsi teď dorazila, jen jsem tě chtěl přivítat.“ Poslední slova už jsou určená spíš pro Miko, než pro Naomi, i když stále sleduju dívčinu. Chudák vypadá pěkně zrchaně. Nechám ji, aby se usadila, a znovu se otočím k Miko. Zlobím se, ale nejsem si úplně jistý proč. Nechápu její chování. To ji tak baví děsit ostatní? To abychse už nikdy k nikomu nepřiblížil. Během okamžiku se rozhodnu a popadnu medůzu do náruče. Rázným krokem zamířím kolem stolů pryč z jídelny. Tohle mi bude muset vysvětlit, pokud mě nebude chtít kousnout nebo zkamenit. „Ještě se uvidíme.“ Povzbudivě ještě mrknu na Naomi, ale pak už celou pozornost věnuju hadici ve svém náručí. „A ty koukej vysvětlovat.“ Pořád se trochu mračím. |
| |||
Jídelna Miko, Felix Ze začátku se zdála milá. Nejspíše mám příšerný odhad, stejně jako s Helen. Vyděšeně se dívám na to celé, co mi tu předvádí. Jak jsem měla vědět, že je to její přítel? Očima těkám z jednoho hada na druhého a snažím se svůj obličej odtáhnout co nejdále. Současně se snažím dostat z jejího sevření. Jakmile uvolní jednoho hada a ten se začne přibližovat blíže začnu mít strach. "Hele já nevěděla...nechtěla jsem..." Začnu něco blekotat na svou obranu, ale nespouštím přitom oči z hada, který se přibližuje až zasyčí nebezpečně blízko. Díky bohu se pak začne vracet. A Miko mi pustí ruku. Vyjeveně na ni koukám. "Tak promiň." Špitnu. "Ráda jsem tě poznala." Pokusím se o mírný úsměv, ta věta byla mířena spíše na Felixe, ale nebudu znovu dělat rozbroje. Zřejmě se snažím až moc a k ničemu to nevede. Udělám několik kroků dozadu. Nezačalo to nijak dobře. Povzdychnu si. Kouknu po stole, kde byly už nové palačinky, škoda, že mě přešla chuť, ale horkou čokoládu rozhodně neodmítnu. Seberu svých pět švestek a rychle se přehoupnu přes stůl. Sednu si na místo dostatečně vzdálené od všech, přesto to není nějak extra daleko od místa ze, které ho jsem právě utekla. Řekla bych, že jsem si pozornost ostatních užila až dost. Zabořím pohled do stolu přede mnou a usrknu čokolády. Sakra blbej začátek... |
| |||
Jídelna Felda, Naomi Felda se nakrucuje, abych k ní pořádně nemohla a když se mi podaří kolem něj podat jí ruku, skřípne mi ji tak, abych si slečnu nemohla přitáhnout. "Tak Naomi..." Ruku jí pevně sevřu a nepouštím jí z mého jakž takž dosahu. Pokusím se si ji kousek přitáhnout, ale přes nasosnutého Feldu pevně kolem mého pasu to prostě nejde. Nahnu se tedy přes jeho rameno co nejblíže k ní. "S Felixem jsi se již představila jsem jsem si všimla..." můj úsměv se změní do lehce zabijáckého a klubko na hlavě bouřlivě ožije. Pár se jich pokouší ňafnout zuby co nejblíže u ní. "Muchluj si ho ještě někdy s takovým výrazem a řád neřád, přibudeš do výzdoby školy," upozorním jí "mile". Vzhledem k tomu, že nemůžu dál, uvolním jednoho z hádku z klubka na hlavě, ten mi sklouzne na rameno, přeplazí se po mé ruce jako blesk a zasyčí ji velmi zblízka do obličeje. Ukáže své nádherné zuby a vrátí se zpět na mé rameno. Teprve potom jí pustím ruku a obejmu Feldu nazpět. "Ale jinak vítej. Přeji ti, ať tady přežiješ alespoň týden," řeknu už upřímně volně a nenuceně. |
| |||
Jídlena Tak nějak všichni a nikdo, prostě kdo si všimne Docela zírám, co se v jedné malé jídelně zvládne rozpoutat za chaos během pěti minut. Zjevně se mám ještě hodně co učit. V akce nabírá grády. Zhoupnu se na židli dozadu a hodím si nohy na stůl. Do ruky si vezmu tác s dortíkama a mezi jednotlivými sousty trochu prskám smíchy. Překvapeně se nahnu pod stůl, když tam Miko zmizí, ale zase se narovnám když se objeví na druhé straně. "Ale no táááák!" Nelibými výkřiky okomentuju objevení mlhy, která mi na chvíli skryje děj a pak zase spokojeně zabručím, když se obraz projasní. Musím se skutečně hlasitě rozesmát, když si všimnu, jak se blecháč snaží. Neměla jsem to dělat. Budu se muset naučit trochu krotit svoje veselý, protože nějaký idiot mi pod židlí vykouzlil led a jak jsem se smála, sama jsem jí podtrhla ty dvě ubohé nožky, na kterých stála. Z vyjeknutím se zřítím za stůl, jen tác se zákusky je ze mně vidět, protože tomu nedovolím, aby se něco stalo. Brzo se ale zase vyhrabu na svoje stanoviště, protože to vypadá, že zábava bude pokračovat a co je pár modřin proti takovému krásnému chaosu. Už se ale na židli nehoupu, místo toho si dám nohy na tu, co uvolnila Miko. |
| |||
Jídelna Cal, Marcos, Helen a zbytek v jídelně Když mě zarazí tázavě se na ni podívám. "Ale jistě, je nás okolo milionu," kývnu hlavou na souhlas. "Jsme jedna generace, papa je Gerrir nás všech," přitakám. Když vstane a postaví se do cesty nějaké holce, také se zvednu na chapadlech a rozhlédnu se. Poté mlha, pak žádná mlha a slečinka co se jí pokoušela zastavit na ústupu. Podrbu se na nose a nakonec pokrčím rameny. Vzhledem k tomu, že po mlze zůstaly kameny vlhké, natáhnu svou schopnost ke kamenům u vchodu a zchladím je, takže se tam vytvoří dobrá ledovka. (74) Sice prošlápnutelná, ale na první dobrou by to mohlo klouzat. Pokud se tam ti dva zastaví, asi si rozbijí čumák. Což by mohlo splnit účel zastavení. Sice nevím proč o to Cal stojí, ale proč jí nepomoct, když už za sebou máme stát že ano |
| |||
Jídelna Naomi, Miko Pozorně sleduju, jak se k nám Miko blíží a nějak si nevšimnu, že dívka za mnou vykukuje. Snažím se, aby na ni Miko moc neviděla, ale po hádcích se radši moc neoháním. Místo toho natáhnu sám ruku a letmo jí sklouznu po břiše na bok, kde si pamatuju zbytky šupinek, přes které jemně přejedu nehty. Tvářím se trochu jako nakopnuté štěňátko. Rozhodně se nenechám odšoupnout stranou a když si s dívkou podá ruku, málem tiše zaúpím, ale místo toho jenom prohlásím. „A tohle je Naomi.“ Obratně se přitulím k Miko a natisknu se na ni, jako bych ji chtěl zahřát. Dávám si pozor, abych měl její paži mezi vlastní a mým tělem. Mile se usměju na novou dívku a chytím medůzu poměrně pěvně kolem pasu. Stále to všechno vypadá velmi přátelsky a nenuceně. |
| |||
Jídelna Felix, Malachi, Miko a všichni okolo Chtěla jsem se začít chovat zase seriózně, jenže kolem se objevila mlha, jen tak z ničeho nic. Zajímalo by mě, kdo to udělal. Rychle jsem se podívala do všech stran, jenže díky té mlze jsem neviděla naprosto nic. V tuto chvíli jsem tak bezbranná jak jen můžu být, doufám jen, že nikdo nechce být vyhozen ze školy, i když v takové mlze by se asi těžko přišlo na to, kdo to byl. Povzdychnu si. Mlha se po chvilce začne rozutíkat. Všimnu si vodní koule, která je teď před tou nevrlou dívkou. Úžasný! Bože jak já takové věci zbožňuji. Sama toho moc nevyčaruji, takže se na takovou úžasnou podívanou dívám vždy s obdivem. Úplně jako Ava. Pousměji se a kouknu po Felixovi, který změnil svou pozici, trochu mě to zaskočilo. Chtěla jsem se kouknout, proč si stoup zrovna takto nešikovně, abych přes něj neviděla. Udělala jsem krok stanou, ale to už zpoza něj vykoukla gorgona a představila se. "Naomi!" Vřela jsem jí také podala ruku a potřásla si s ní. O gorgonách jsem zatím jen četla. Takhle ji vidět naživo je naprosto úžasné. Rychle jsem sáhla po náhrdelníku, který se schoval za tričko, stále tam byl, a já neviděla okolo ní nic divného. To tedy znamenalo, že tahle gorgona není pro mě. Škoda, strašně bych chtěla mít gorgonu... oh a nebo anděla. To by bylo úchvatné. Ale ty, co už mám jsou také skvělí, nestěžuji si, to rozhodně ne. |
| |||
Jídelna hlavně Felda a Naomi Když po něm hází takové pohledy, psychicky to nevydržím a i já překonám stůl na druhou stranu. Oproti těm míčkům se já protáhnu pod stolem, protože s mým štěstím bych skončila v někoho jídle. Jenže sotva se narovnám, jídelnu zahalí mlha. Syčení se ozve znovu a mnohem pobouřenější. Naštěstí se zase rychle rozpustí. Co dělají ostatní mě absolutně nezajímá. Mám oči jen pro jedno místo. Felda stojí čelem ke mě a brání vlastním tělem dívku za ním. Nasadím takový "milý" úsměv a vydám se k nim. Odšoupnu Feldu kousek stranou pokud se nechá, nebo se zpoza něj vykloním. "Zdravíčko. Nová, že ano? Já jsem Miko," natáhnu k ní ruku a zubím se na ni, že jsou krásně vidět oba dva mé ostré špičáky. |
| |||
Jídelny Hlavně Naomi a Miko Obočí mi naprosto nechápavě vyjede nahoru nad její reakcí. Chvilku si zmateně prohlížím její rudou barvičku a jen tak mimochodem mi bleskne hlavou, že až potká našeho rudého démona, budou k sobě nádherně pasovat. Potichu se nad tím uchechtnu. Pak se ale situace poněkud zkomplikuje, když se Helen rozhodne odejít a ta prý dračice se rozhodne, že ji nikam odcházet nenechá. Všude se totiž objeví mlha a naprosto vyřadí moje oči a ani sluh v mlze není z nejspolehlivějších smyslů. Místo toho se tedy zapojí vzpomínky a naservírují mi další nepříjemnou skutečnost. To syčení znělo poněkud nakrknutě. Ještě než se mlha rozplyne, už jsem otočený k místu, kde seděla Miko. Ve chvíli kdy jsem si jistý, kde kdo je, okamžitě se postavím tak, aby přese mě na novou dívku nebylo moc vidět. |
| |||
Jídelna Všichni Snažím se natolik uklidnit, abych mohla alespoň dosnídat, ale moc mi to nejde. Novinka bude celkem nafrněná, když se ani neomluví za svoje nevhodný chování, ale čemu se divim, když se chytne zrovna téhle. Pak se najednou v jídelně objeví sakra hustá mlha, což by mi normálně nevadilo, ale vzhledem k posledním událostem odmítám být omylem spolknuta nakrknutou dračicí. Ani se nemusím moc soustředit na to, aby se kapičky vody ze vzduchu posbíraly a utvořily přede mnou poměrně velkou kouli vody. |
doba vygenerování stránky: 1.720871925354 sekund