| |||
Jídelna Otťák Znovu mě překvapí. A je to na mě dost vidět. Nedá mi to a šťouchnu ho prstem do ramene, jestli je vůbec skutečný. „Hm, tak... díky?“ Odpovím váhavě a prohlížím si ho jakonový druh zlaté rybičky v akváriu. Když se ke mně začne naklánět, trochu ucuknu. Musím se skutečně snažit, abych ho slyšel, takže se mimoděk trochu předkloním. Když se začne smát, znovu málem hodim záda. „No tak to teda díky za neodpověď.“ Ušklíbnu se poněkud kysele. Skoro bych si nevšimnul jeho bezděčného pohybu, ale jeho slově mě na něj dostatečně upozorní. Prohlédnu si jeho ruku. Nakloním hlavu trochu ke straně. „No, když mé moci vysvětlíš, že se mě dotýkáš ty a ne já tebe, tak to třeba funguvat nebude...“ Trochu zlomyslně se ušklíbnu. „Ale na mě se stejně nešahá, pokud si s sebou není jeden sakra jistej, protože dobrého nepálí...“ Přeci jen se mi po nepatrné svačince z nového studenta trochu spravila chuť k jídlu, tak se natáhnu pro jeden z dynamitů, rozlomím ho a nenuceně si malej kousek hodím do pusy. Zatímco žvýkám, rozhlédnu se po stole a přitáhnu si nějakou vidličku, kterou potom hrotama nahoru zabodnu do desky stolu. Doufejme, že škola nebude chtít mít z nových studentů hned špízy, takže přede mnou by už žádný přistát nemusel. Když se to osvědčí, mohl bych to jako bezpečnostní opatření používat vždycky. „Neboj, ten zelenej blivajz ti tu pravděpodobně nkdo nesní, kdybys byl na maso, bylo by to mnohem reálnější.“ Prohodim jen po chvilce, když si všimnu, jak se láduje. |
| |||
Jídelna Sigi První větu co pronese mu příliš nerozumím, vlastně se na ní ani nesoustředím, protože mě mnohem víc láká vůně hrachové polévky, která se ke mě tak líbezně nese z misky na stole. Ještě štěstí, že jsem si představil i lžíci. Je pravda, že mě na to mohl upozornit, když o tom věděl, ale tak, nebudu rozdmýchávat spory hned první den. ,,Jo, v pohodě. Nemůžeme za to, kým nebo čím jsme.'' Pokrčím rameny a naberu z polévky. Nad otázkou se zamyslím jen krátce, stejně krátce, jako se zamračím na polévku, ikdyž nic neudělala. Pomalu polykám a ještě pomaleji se nakláním k démonovi, až jsem nakloněný jak nejvíc to jde,aniž bych se ho dotknul. Vzhledem k naší rozdílné výšce se nedá říct, že bych mu šeptal do ucha, ale aspoň se o to pokouším. ,,Možnost volby.'' Zašeptám jako největší tajemství a pak se začnu smát. ,,Dělám si prdel, to by mi nevěřil nikdo aspoň trochu příčetný tady.'' Rozmáchnu se lžící po okolí a chci mého nově nabytého přítele, nebo aspoň dočasného spolusedícího poplácat po rameni, ale v půlce se zarazím a vrhnu na něj podezřívavý pohled. ,,Funguje to i když se dotknu já tebe, nebo musíš jen ty mě?'' Načež strčím lžíci s další polívkou do pusy, nerad bych, aby mi vystydla. |
| |||
Jídelna Leklušinu odpověd sic respektuji, ale to přece neznamená, že jim budu rozbíjet hlavy o stůl, jako melouny, jsou mnohem kultivovanější prostředky, jak jim zavařit. Ovšem a jsme opět u toho původu.
Stojím před místem, kam jsem se chtěla usadit. Otočím se na nově příchozí dívku a detailně si jí prohlížím. Chytnu její bradu do ruky, pokud mi to dovolí a otočím hlavu na jednu a pak na druhou stranu, pustím ji. To by šlo."Vítejte na škole bláznů. Omlouvám se, ale raději jsem zkontrolovala, zda jste při tom pádu nezranila tvářičku." zubím se, ale narozdíl od lekluše můj úsměv nepůsobí nikterak strašidelně.
"Posaďte se raději sem." ukážu na místo vedle sebe. "BOHUŽEL ZDEJŠÍ OSAZENSTVO NEMÁ PŘÍLIŠ VYCHOVÁNÍ, TAKŽE SI ŽIDLI BUDETE MUSET PŘISUNOUT SAMA."To řeknu dostatečně nahlas, aby to slyšelo co nejvíce tvorů. "Mimochodem pokud patříte k čarodějům, tak se té zubatici vyhýbejte, jelikož by i vám mohla mlátit hlavou o stůl. Takového líbezného obličeje by byla škoda." No nejsem já zlatá, nebo spíš svatá, takhle hezky se ujmout novicky.
"A propo jmenuji se Helen Buffetová. Stačí, když mi budete říkat neformálně slečno Helen." "Pokud máte hlad, tak jídlo, na které máte chuť se jistě objeví. "Zdejší kuchař si dává záležet." pochválím piráta. |
| |||
Jídelna Oranil, Jigme, Helen, Naomi Tak marně jsem si uvědomoval, že puntikatá něco žvatlá, ale že bych ji vnímala, to se zrovna říct nedá. Možná klika, musela bych ji asi do svého seznamu zahrnout taky a to už by někdo mohl tvrdit, že jsem nějaká moc nenávistná. Ve stejnou chvíli ucítím kousavou bolest v ruce, kterou držím roh. Spíš překvapeně vyjeknu, protože to nakonec není nic moc hroznýho. Chvíli nechápavě hledím na profesora, který mě drží za ruku, ale když začne mluvit, nakopne to moji mysl k trochu větším výkonům. Ucuknu. "Je to čaroděj." Opáčim, jako by to mluvilo za všechno. Promnu si dlaň a ukřivděně ho pozoruji. Do téhle chvíle jsem si neuvědomila, že se v místnosti objevil někdo nový. Na to mě upozorní až přeslazený hlásek, co se mi ozve přímo za zády. A já si myslela, že tady už všichni choromyslní blázni, co lekaj ostatní, vyhynuli. Otočím se tedy k tomu, kdo mluvil. Až moc dobře si uvědomuju, že mi za zadkem stojí profesor. Ale já přece nemám problém s nikým jiným než s čaroději. Rty se mi roztáhnou do širokého úsměvu, který odhalí extrémně špičaté a ostré zuby. Cítím, že nemám daleko si sáhnout pro její vodu a šíleně se u toho smát. Ale jistě je to upír. Jo, jasně, taky nemají zrovna zlatého bludišťáka, ale jistě je to upír. Je to upír. V žádném případě čarodějka. |
| |||
Jídelna Letmo jsem projela očima svůj rozvrh, nebylo to nic děsného a ten štítek mě i v celku pobavil. Nakonec jsem zvedla hlavu a začala sledovat krvavý nápis na zdi. Děsivé, ale nestačila jsem nic namítnout. Podlaha pode mnou jaksi zmizela a já už znovu padala jakousi dírou, tentokrát můj volný pád doprovázel i můj křik. Zřejmě se na této škole bude hodně padat. Můj "let" byl ale poněkud rychlý. Objevila jsem se v nějaké místnosti a tvrdě dopadla zadkem napřed na studené tvrdé kameny. Ruka mi rychle vyšvihne k ústům a bleskurychle se kousnu do ukazováčku, abych zastavila bolestný výkřik. Nejspíše budu po tomto naraženou kostrč. Celkem mě překvapilo, že tu nečekal žádný želé polštářek. Rychle seberu desky s papíry, které dopadly vedle mě a chystám se zvednout, ovšem jakmile zvednu hlavu a zjistím, že tu je mnohem více lidí ztuhnu. Rozhlédnu se kolem dokola, musím vypadat až směšně zmateně. Vidím kulatou místnost a obrovský stůl do U. Roztroušeně u něj sedí všelijací tvorové. Pohledem rychle sklouznu k jediné alespoň trochu známé osobě, což byl Otto, který si podával ruku s pekelným démonem? To už si dělá kamarády? Zachvěji se, naprosto vůbec netuším, co bych teď měla dělat. Rozhodla jsem se znovu si prohlédnout tvorstvo místnosti. Mají na stolech jídlo, jsme zřejmě v jídelně. Ach ano, samotný sherlock holmes vyřešil případ. Pořád, ale sedím na té špinavé studené zemi a začínám se cítit velmi trapně, tedy se natáhnu po tašce a pomalu se vysoukám na nohy. Znovu všechny přejedu pohledem. Nevypadá to, že by se o mne jakkoliv zajímali a ač naprosto netuším proč, zvednu ruku a lehce zamávám těm, kteří na mě upírají pohled. Samozřejmě tomu nechybí ani nevinný úsměv. "Co teď?" Zabrumlám si sama pro sebe. První dojem se jaksi nepovedl podle mých představ. Zřejmě bych se mohla inspirovat od Otta, který se usadil ke stolu a zřejmě se chystá k jídlu, jen tak. Povzdechnu si a zavrtím hlavou. Můj první krok se nepodařil tak zcela, ale mírné zaškobrtnutí jsem ustála a pokračovala dál v cestě k samému středu stolu, kde již sice někdo sedí, stojí (Helen, Jigme, Malachi, Oranil) ale vždyť na tom vlastně nesejde, i když, neměl ten rohatej před chvilkou zabořenou hlavu ve stole, možná bych si to sezení tam měla rozmyslet. V půlce cesty už se, ale neotočím. Pomalu dojdu až k nim. "Zdraví!" Řeknu vesele s tím nejlepším úsměvem, který umím. |
| |||
Jídelna Otto Když se tak na rovinu zeptá na můj původ, uhnu pohledem úplně stranou. „Tak napůl. Pěkně hladovou půlku.“ Zamumlám nezřetelně. Docela mě překvapilo, že tak nepříjemně rychle přišel na část mého původu. Ve dlani se mi rozbliká nervózní jiskřička. Zřejmě jsem mnohem hladovější, než jsem si myslel, když jsem místo nenápadného ovlivnění vytáhnul takhle těžký kalibr. „Omlouvám se.“ Povzdechnu si, když si odsedne kus dál ode mě, ale nedivím se mu. Sám se nepřibližuju a radši si taky zase sednu. „Copak tě dohnalo do tohohle blázince?“ Podívám se na něj po chvíli trochu zvědavěji. |
| |||
Jídelna |
| |||
Jídelna
Překvapený pohled mu oplatím, ale než stihnu zopakovat mou otázku, což byl zároveň vtip, který byl odsouzen k záhubě tak mi stiskne ruku. Je kupodivu příjemná. Teplá, teplejší než mají lidé, ale příjemně teplá. Stisk silný jak se na někoho jako on sluší a patří. Tisknu ruku stále silněji, jako když k sobě tisknete milovaného člověka, taky se vám nechce pouštět. Démon cosi promluvil, ale já mu příliš nerozumím, významy slov mi unikají ale jistě to muselo být něco velice hezkého, když to tak krásně znělo. Kéž by promluvil ještě jednou. Zavírám oči a nechávám se unést směskou příjemných pocitů, které jen těžko přirovnat k něčemu mě známému. Opojení najednou přestane z ničeho nic. Ale já chci ještě! Otřepávám se jako po panáku něčeho hodně silného a otevírám oči. Pocity jsou ta tam a už po nic vlastně ani moc netoužím. Zmateně se dívám na ruku, na démona, na ruku, na démona... ,,Ty..seš Incubus, žejo ? Jestli jo..nech si to prosím na večer.'' S úsměvem na něj laškovně mrknu ikdyž mám sto chutí přivlastnit si jeho rohy a pak mu je vrátit zabodnuté do ledvin, pokud něco takového vůbec má. Z ostatních slov mi stačí informace o jídle a hned mám lepší náladu. Na jeho radu opatrně slézám ze stolu a sedám si vedle něj. Raději do bezpečné vzdálenosti aby nedošlo k podobnému incidentu jako před chvílí, ale to už raději myslím na polévku s hráškem. Ostatních si pokouším moc nevšímat. |
| |||
Jídelna hlavně Asmodaeus a pak tací vnitřní démoni... „Přesně tak,“ pokrčím rameny. „Kdo by se rád nepodíval na ženu co má vkus,“ usměji se. Značkové věci poznám, když na ně hledím. Nevím, zda zrovna Retro sada šatů značky Lindybop je to co bych tu očekával, ale co už. „Poslužte si,“ uvolním ho z našeho hovoru a sleduji ho, jak odchází. Chvíli se nic neděje, tak spokojeně upíjím z poháru a pozoruji okolí. A pak to přijde. Rána a tříštění skla. To by mě netrápilo, ten dynamit byl horší... Nicméně pach čerstvé krve, která páchne jako lidská... Mé oči okamžitě naberou jasně rudou barvu a zkousnu zuby. Ale no tak! V rychlosti si přitáhnu celý džbán a nyní již bez okolků ho začnu vyprazdňovat. Daleko radši si svou reputaci zkazím špatnými stravovacími návyky, než zakousnutím se do spolužáka. |
doba vygenerování stránky: 1.3990330696106 sekund