| |||
Jídlena Tak nějak všichni a nikdo, prostě kdo si všimne Docela zírám, co se v jedné malé jídelně zvládne rozpoutat za chaos během pěti minut. Zjevně se mám ještě hodně co učit. V akce nabírá grády. Zhoupnu se na židli dozadu a hodím si nohy na stůl. Do ruky si vezmu tác s dortíkama a mezi jednotlivými sousty trochu prskám smíchy. Překvapeně se nahnu pod stůl, když tam Miko zmizí, ale zase se narovnám když se objeví na druhé straně. "Ale no táááák!" Nelibými výkřiky okomentuju objevení mlhy, která mi na chvíli skryje děj a pak zase spokojeně zabručím, když se obraz projasní. Musím se skutečně hlasitě rozesmát, když si všimnu, jak se blecháč snaží. Neměla jsem to dělat. Budu se muset naučit trochu krotit svoje veselý, protože nějaký idiot mi pod židlí vykouzlil led a jak jsem se smála, sama jsem jí podtrhla ty dvě ubohé nožky, na kterých stála. Z vyjeknutím se zřítím za stůl, jen tác se zákusky je ze mně vidět, protože tomu nedovolím, aby se něco stalo. Brzo se ale zase vyhrabu na svoje stanoviště, protože to vypadá, že zábava bude pokračovat a co je pár modřin proti takovému krásnému chaosu. Už se ale na židli nehoupu, místo toho si dám nohy na tu, co uvolnila Miko. |
| |||
Jídelna Cal, Marcos, Helen a zbytek v jídelně Když mě zarazí tázavě se na ni podívám. "Ale jistě, je nás okolo milionu," kývnu hlavou na souhlas. "Jsme jedna generace, papa je Gerrir nás všech," přitakám. Když vstane a postaví se do cesty nějaké holce, také se zvednu na chapadlech a rozhlédnu se. Poté mlha, pak žádná mlha a slečinka co se jí pokoušela zastavit na ústupu. Podrbu se na nose a nakonec pokrčím rameny. Vzhledem k tomu, že po mlze zůstaly kameny vlhké, natáhnu svou schopnost ke kamenům u vchodu a zchladím je, takže se tam vytvoří dobrá ledovka. (74) Sice prošlápnutelná, ale na první dobrou by to mohlo klouzat. Pokud se tam ti dva zastaví, asi si rozbijí čumák. Což by mohlo splnit účel zastavení. Sice nevím proč o to Cal stojí, ale proč jí nepomoct, když už za sebou máme stát že ano |
| |||
Jídelna Naomi, Miko Pozorně sleduju, jak se k nám Miko blíží a nějak si nevšimnu, že dívka za mnou vykukuje. Snažím se, aby na ni Miko moc neviděla, ale po hádcích se radši moc neoháním. Místo toho natáhnu sám ruku a letmo jí sklouznu po břiše na bok, kde si pamatuju zbytky šupinek, přes které jemně přejedu nehty. Tvářím se trochu jako nakopnuté štěňátko. Rozhodně se nenechám odšoupnout stranou a když si s dívkou podá ruku, málem tiše zaúpím, ale místo toho jenom prohlásím. „A tohle je Naomi.“ Obratně se přitulím k Miko a natisknu se na ni, jako bych ji chtěl zahřát. Dávám si pozor, abych měl její paži mezi vlastní a mým tělem. Mile se usměju na novou dívku a chytím medůzu poměrně pěvně kolem pasu. Stále to všechno vypadá velmi přátelsky a nenuceně. |
| |||
Jídelna Felix, Malachi, Miko a všichni okolo Chtěla jsem se začít chovat zase seriózně, jenže kolem se objevila mlha, jen tak z ničeho nic. Zajímalo by mě, kdo to udělal. Rychle jsem se podívala do všech stran, jenže díky té mlze jsem neviděla naprosto nic. V tuto chvíli jsem tak bezbranná jak jen můžu být, doufám jen, že nikdo nechce být vyhozen ze školy, i když v takové mlze by se asi těžko přišlo na to, kdo to byl. Povzdychnu si. Mlha se po chvilce začne rozutíkat. Všimnu si vodní koule, která je teď před tou nevrlou dívkou. Úžasný! Bože jak já takové věci zbožňuji. Sama toho moc nevyčaruji, takže se na takovou úžasnou podívanou dívám vždy s obdivem. Úplně jako Ava. Pousměji se a kouknu po Felixovi, který změnil svou pozici, trochu mě to zaskočilo. Chtěla jsem se kouknout, proč si stoup zrovna takto nešikovně, abych přes něj neviděla. Udělala jsem krok stanou, ale to už zpoza něj vykoukla gorgona a představila se. "Naomi!" Vřela jsem jí také podala ruku a potřásla si s ní. O gorgonách jsem zatím jen četla. Takhle ji vidět naživo je naprosto úžasné. Rychle jsem sáhla po náhrdelníku, který se schoval za tričko, stále tam byl, a já neviděla okolo ní nic divného. To tedy znamenalo, že tahle gorgona není pro mě. Škoda, strašně bych chtěla mít gorgonu... oh a nebo anděla. To by bylo úchvatné. Ale ty, co už mám jsou také skvělí, nestěžuji si, to rozhodně ne. |
| |||
Jídelna hlavně Felda a Naomi Když po něm hází takové pohledy, psychicky to nevydržím a i já překonám stůl na druhou stranu. Oproti těm míčkům se já protáhnu pod stolem, protože s mým štěstím bych skončila v někoho jídle. Jenže sotva se narovnám, jídelnu zahalí mlha. Syčení se ozve znovu a mnohem pobouřenější. Naštěstí se zase rychle rozpustí. Co dělají ostatní mě absolutně nezajímá. Mám oči jen pro jedno místo. Felda stojí čelem ke mě a brání vlastním tělem dívku za ním. Nasadím takový "milý" úsměv a vydám se k nim. Odšoupnu Feldu kousek stranou pokud se nechá, nebo se zpoza něj vykloním. "Zdravíčko. Nová, že ano? Já jsem Miko," natáhnu k ní ruku a zubím se na ni, že jsou krásně vidět oba dva mé ostré špičáky. |
| |||
Jídelny Hlavně Naomi a Miko Obočí mi naprosto nechápavě vyjede nahoru nad její reakcí. Chvilku si zmateně prohlížím její rudou barvičku a jen tak mimochodem mi bleskne hlavou, že až potká našeho rudého démona, budou k sobě nádherně pasovat. Potichu se nad tím uchechtnu. Pak se ale situace poněkud zkomplikuje, když se Helen rozhodne odejít a ta prý dračice se rozhodne, že ji nikam odcházet nenechá. Všude se totiž objeví mlha a naprosto vyřadí moje oči a ani sluh v mlze není z nejspolehlivějších smyslů. Místo toho se tedy zapojí vzpomínky a naservírují mi další nepříjemnou skutečnost. To syčení znělo poněkud nakrknutě. Ještě než se mlha rozplyne, už jsem otočený k místu, kde seděla Miko. Ve chvíli kdy jsem si jistý, kde kdo je, okamžitě se postavím tak, aby přese mě na novou dívku nebylo moc vidět. |
| |||
Jídelna Všichni Snažím se natolik uklidnit, abych mohla alespoň dosnídat, ale moc mi to nejde. Novinka bude celkem nafrněná, když se ani neomluví za svoje nevhodný chování, ale čemu se divim, když se chytne zrovna téhle. Pak se najednou v jídelně objeví sakra hustá mlha, což by mi normálně nevadilo, ale vzhledem k posledním událostem odmítám být omylem spolknuta nakrknutou dračicí. Ani se nemusím moc soustředit na to, aby se kapičky vody ze vzduchu posbíraly a utvořily přede mnou poměrně velkou kouli vody. |
| |||
Jídelna hlavně Helen a VŠICHNI Mírně se jí ukloním, když odpovídá, ale poté se to ošklivě zvrtne. Nesouhlasně nakrčím čelo, když začne nadávat. "Jistě se to dá nějakým způsobem zvládnout. I když chápu, že může být frustrující pocházet zcela z jiných kruhů," komentuji její výstup posléze. Pak přeskočí stůl a vysype palačinky na hafana, který odpoví proměnou. Doufám, že těch štěklounů tu není moc. Poté se vydá pryč a vyzve mě, ať ji následuji. Ladně se tedy přehoupnu přes stůl, aniž bych se tknul libovolného z jídel. Nicméně jí cestu zastoupí nějaká velmi zubatá dáma. Povytáhnu jedno obočí. Vypadá, že nás moc dobrovolně jít nenechá. To je ale vychování. Potřesu hlavou a upravím si vlasy. Rudé oči mi na chvíli zažhnou a poté pohasnou a změní barvu na svou původní. Celou jídelnu zaplní husto hustá mlha. "S dovolením," špitnu Helen do ucha a vezmu jí opatrně do náruče. Jedním skokem překonám stůl, až za hromady masa pro draky, abych zakryl náš pach a za využití upíří rychlosti zamířím z jídelny pryč. Pokud se podaří a nikdo nás nezastaví, v hale ji opět opatrně pustím na zem. |
| |||
Jídelna Helen,Felix, Malachi, Oranil , Calyssa ti další okolo a další osazenstvo v jídelně Tu dívku, co o čaroděje zjevně nestojí, tak nějak přestanu vnímat. Ano pochytila jsem vše, co vypustila z pusy, ale nijak jsem to neřešila. Nejspíš se snažím být milá úplně zbytečně. Nějak mě to, ale nezajímá dokud mám u sebe to huňaté zvířátko. Když uslyším další přivítání, rychle zvednu hlavu a usměji se. "Děkuji." Znovu se ale začnu věnovat vlkovi, kterému se to zjevně líbí a tak se do drbání pustím ještě víc, začala bych si s ním i povídat, kdyby Helen nepřitáhla mou pozornost nejprve svým náhlým okomentováním vlka a později i mými palačinkami. Zjevně mi je chtěla podat a tak jsem se pro ně s úsměvem chtěla natáhnout, bohužel, když to všechno skončilo na vlkovi úsměv mi hodně rychle zmizel z tváře. Helen je bleskurychle začala rozpatlávat v jeho srsti. Moje palačinky! Neměla jsem slov, ale přesto jsem chtěla Helen vytknout její přehnanou reakci na trochu slin. Nádherně mi to, ale překazil vlk, který se přede mnou změnil na člověka a co víc na nahého, plus opatlaného vanilkovou zmrzlinou. Když si jen pomyslím, že jsem ho začala drbat a vůbec jsem nemyslela na to, že je to nejspíš vlkodlak. Zrudla jsem jako vyzrálé rajče a rychle si schovala obličej do dlaní. "J-já jsem Naomi." Zamumlala jsem do dlaní, když už se mi představil musela jsem něco říct. Panenko Marie, tohle je hodně trapný začátek všeho. Sundala jsem ruce z obličeje a rychle se koukla jiným směrem stále červená až za ušima. Musím, ale uznat, že vypadal dobře a z toho pomyšlení jsem snad rudla ještě více. Raději jsem zamířila pohled na Helen, která se snažila odejít. Nechápu, co to do ní tak vjelo, pár slin ještě nikoho nezabilo a boty také nezničí. Někdo jí, ale zatarasil cestu. Naprosto vůbec mě to nezajímalo, ale chci odvést své myšlenky od nahého Felixe. |
doba vygenerování stránky: 1.4744491577148 sekund