| |||
Jídelna hlavně Helen a VŠICHNI Mírně se jí ukloním, když odpovídá, ale poté se to ošklivě zvrtne. Nesouhlasně nakrčím čelo, když začne nadávat. "Jistě se to dá nějakým způsobem zvládnout. I když chápu, že může být frustrující pocházet zcela z jiných kruhů," komentuji její výstup posléze. Pak přeskočí stůl a vysype palačinky na hafana, který odpoví proměnou. Doufám, že těch štěklounů tu není moc. Poté se vydá pryč a vyzve mě, ať ji následuji. Ladně se tedy přehoupnu přes stůl, aniž bych se tknul libovolného z jídel. Nicméně jí cestu zastoupí nějaká velmi zubatá dáma. Povytáhnu jedno obočí. Vypadá, že nás moc dobrovolně jít nenechá. To je ale vychování. Potřesu hlavou a upravím si vlasy. Rudé oči mi na chvíli zažhnou a poté pohasnou a změní barvu na svou původní. Celou jídelnu zaplní husto hustá mlha. "S dovolením," špitnu Helen do ucha a vezmu jí opatrně do náruče. Jedním skokem překonám stůl, až za hromady masa pro draky, abych zakryl náš pach a za využití upíří rychlosti zamířím z jídelny pryč. Pokud se podaří a nikdo nás nezastaví, v hale ji opět opatrně pustím na zem. |
| |||
Jídelna Helen,Felix, Malachi, Oranil , Calyssa ti další okolo a další osazenstvo v jídelně Tu dívku, co o čaroděje zjevně nestojí, tak nějak přestanu vnímat. Ano pochytila jsem vše, co vypustila z pusy, ale nijak jsem to neřešila. Nejspíš se snažím být milá úplně zbytečně. Nějak mě to, ale nezajímá dokud mám u sebe to huňaté zvířátko. Když uslyším další přivítání, rychle zvednu hlavu a usměji se. "Děkuji." Znovu se ale začnu věnovat vlkovi, kterému se to zjevně líbí a tak se do drbání pustím ještě víc, začala bych si s ním i povídat, kdyby Helen nepřitáhla mou pozornost nejprve svým náhlým okomentováním vlka a později i mými palačinkami. Zjevně mi je chtěla podat a tak jsem se pro ně s úsměvem chtěla natáhnout, bohužel, když to všechno skončilo na vlkovi úsměv mi hodně rychle zmizel z tváře. Helen je bleskurychle začala rozpatlávat v jeho srsti. Moje palačinky! Neměla jsem slov, ale přesto jsem chtěla Helen vytknout její přehnanou reakci na trochu slin. Nádherně mi to, ale překazil vlk, který se přede mnou změnil na člověka a co víc na nahého, plus opatlaného vanilkovou zmrzlinou. Když si jen pomyslím, že jsem ho začala drbat a vůbec jsem nemyslela na to, že je to nejspíš vlkodlak. Zrudla jsem jako vyzrálé rajče a rychle si schovala obličej do dlaní. "J-já jsem Naomi." Zamumlala jsem do dlaní, když už se mi představil musela jsem něco říct. Panenko Marie, tohle je hodně trapný začátek všeho. Sundala jsem ruce z obličeje a rychle se koukla jiným směrem stále červená až za ušima. Musím, ale uznat, že vypadal dobře a z toho pomyšlení jsem snad rudla ještě více. Raději jsem zamířila pohled na Helen, která se snažila odejít. Nechápu, co to do ní tak vjelo, pár slin ještě nikoho nezabilo a boty také nezničí. Někdo jí, ale zatarasil cestu. Naprosto vůbec mě to nezajímalo, ale chci odvést své myšlenky od nahého Felixe. |
| |||
Jídelna jedna otrapa, druhá otrapa, překvapivě velmi sympatická osoba, Felda a ten zbytek okolo, plus Dan Sleduji dění kolem, zatímco Dan úsměv se s přibívajícím chaosem zvětšoval. Nakonec si jen hodila nohy na stůl a bavila se. Já celkem také, do okamžiku, kdy se u skupinky vyloupl Felda a ta nová se jala ho ňufat. Úsměv mi ztuhne na tváři a přes jídelnu se přenese velmi nevybíravé syčení mnoha hadích hlaviček. Když se do toho přidá ta bílá otrapa, ztuhnou mi svaly na rukou, jak se o ně chci opřít a zvednout se, že zasáhnu. Pak se Felda pro jistotu promění. Nahatý a opatlaný šlehačkou si tam stojí jakoby se nechumelilo, směle konverzuje a Helen míří pryč. Eeeeeh... "Ty Dan..." špitnu k ní a lehce do ní drcnu v přípravě plánu nějaké zákeřnosti, ale překvapivě se postaví Cal a cestu jí zastoupí. Dost překvapeně ale zároveň potěšeně se na ni podívám, ač výraznou část mé mimiky skrývají tmavé brýle. |
| |||
Jídelna Asmo
"Smrtka si bere lidi kolem mě. Ty, které mám ráda." zašeptám.
Zakňučím na souhlas. "Ale já mám hlad a jinde jídlo není, tak se musím rychle najíst a pak pryč." Neustále se kolem sebe poplašeně rozhlížím a těkám očima sem a tam. |
| |||
Jídelna |
| |||
Jídelna Hlavně Helen a Naomi Normálně bych se rozesmál, takhle se ale jenom tvářím, že netuším, o čem to kočka mluví. Že by mě mohli vyvést z míry vlastní sliny, tak to se říct nedá. Na druhou stranu, nová slečna, až chvilku vypadala v šoku, natáhne ruky a ujme se čechrání mé naprosto přehřáté srsti. Spokujeně jí čumákem proklouznu pod rukou, aby čechrala spíš krk, který je zdeleka nejhuňatější. Bohužel si to ale nemůžu užívat moc dlouho, vzhledem k tomu, že mi něco nečekaně přistane na hřbetě. Zvědavě se otočím a to právě ve chvíli, kdy se blíží k mé srsti s ubrouskem. Nijak se její péči nebráním, ale naopak jí poděkuju velmi širokým olíznutím přes celý obličej. Doufám, že začne prskat. Jakmile mi začne palačinky mordovat do kožichu, bleskově se přeměním a zeširoka se zazubím. „Ale no tak, tolik péče si snad nezasloužím, místo toho si mohla vytřít tu podlahu, ta by to možná malinko potřebovala.“ Nenuceně stojím uprostřed jídelny i bez fíkáče a nevypadá to, že by mě to zvlášť trápilo. Pokud se na mě Helen rovnou nevrhne s úmyslem mi vyškrábat oči, otočím se k nové slečně. „Felix, těší mě.“ Mile se na ni usměju. |
| |||
Jídelna Skupinka kolem mě
V podstatě se nic nestalo. Mám nutkavou potřebu jeho poznámku zoopakovat a dělat u toho potřebné obličeje, ale přece jen...mi může vlézt na záda...dneska si nehodlám nechat pokazit den. Navíc se odmítám pouštět do souboje intelektů s někým, kdo je zjevně zcela neozbrojený.
Jejímu vtipu se zdvořile pousměji. Ledaže bych tě do ní kopla. "Ano, je smutné házet všechny tvory do jednoho pytle." Mnohem náročnější je najít někoho, kdo stojí za to, aby jej člověk z toho pytle vytáhnul. "To opravdu ne. Řekněme, že mé nadání je poněkud více vrozené. I když z určitého úhlu bych se mohla jako čarodějka jevit. Například mám až neuvěřitelný organizační talent. Nepatřím mezi krvesaje ač mne ten omyl neuráží, ba dokonce ani nepřekvapuje."
Znechuceně si odfrknu směrem k lekluši. "A nechceš si ty jít zaběhat?" Neuniklo mi to, že se neumí příliš hýbat. Je jako ryba na suchu. Proč vlastně jako když.
Spočinu zrakem na muži, jehož jsem si hned po vstupu do jídelny všimla. A opravdu byl můj odhad báječný, ostatně jako obvykle. Samou radostí bych zavýskala, kdyby to ovšem nebylo nevhodně. Culím se od ucha k uchu. "Vskutku. Jsem odhalena a polichocena, že se našel konečně ně..." Bohužel větu nedokončím, jelikož se pod stolem producíruje cosi chlupáteho a k mému nepříjemnému je to ten zablešenej fešák(vykastrovaný pes, pro ty co neví a jestli ještě vykleštěnej není, tak brzy bude) Ucítím jak mi mezi prsty tečou jeho sliny. Proč já a proč zrovna teď. Zlomyslně přivřu oči a tiše zaskřípu zuby. To udělal naschvál. Dobře, zítra si nenechám pokazit den. "Ty staré plesnivé povidlo s inteligencí německého ovčáka po transplantaci mozku, podívej co si.." rozohním se zatímco vytřepávám ten sliz z boty. S dost vystihujícím zhnuseným výrazem. Zbytek slint mu utřu do kožichu.
Třikrát se zhluboka nadechnu, abych potlačila svůj vztek."Omlouvám se, za to nevhodné vyjadřování, ale neustále mi zde někdo ničí garderóbu.To by se jeden vztekl."
Vezmu ze stolu palačinky na které se mlsně dívala Naomi, nebo mi to tak alespoň přišlo. "Tyhle budou asi pro vás, doporučuji si je sníst někde v ústraní, zde je příliš rušno." Vezmu talíř a ejhle uklouznu a celou porci vyklopím na vlkodlaka. "Božíčku, já se omlouvám, asi jsem uklouzla na té cestičce, kterou si nechal ze slin. Ale já to napravím. Chviličku." Vezmu ubrousek a pěkně mu to do té srsti rozmňadlám a s tím si dám opravdu záležet. "Jé, to bude chtít asi koupel. No, nic už musím jít." Dřív než se otřepe, tak rychle zamířím pryč. "Budu ráda, když mne doprovodíte" podotknu zjevně k upírovi. |
doba vygenerování stránky: 1.3851342201233 sekund