| |||
Jídelna Hlavně Helen a Naomi Normálně bych se rozesmál, takhle se ale jenom tvářím, že netuším, o čem to kočka mluví. Že by mě mohli vyvést z míry vlastní sliny, tak to se říct nedá. Na druhou stranu, nová slečna, až chvilku vypadala v šoku, natáhne ruky a ujme se čechrání mé naprosto přehřáté srsti. Spokujeně jí čumákem proklouznu pod rukou, aby čechrala spíš krk, který je zdeleka nejhuňatější. Bohužel si to ale nemůžu užívat moc dlouho, vzhledem k tomu, že mi něco nečekaně přistane na hřbetě. Zvědavě se otočím a to právě ve chvíli, kdy se blíží k mé srsti s ubrouskem. Nijak se její péči nebráním, ale naopak jí poděkuju velmi širokým olíznutím přes celý obličej. Doufám, že začne prskat. Jakmile mi začne palačinky mordovat do kožichu, bleskově se přeměním a zeširoka se zazubím. „Ale no tak, tolik péče si snad nezasloužím, místo toho si mohla vytřít tu podlahu, ta by to možná malinko potřebovala.“ Nenuceně stojím uprostřed jídelny i bez fíkáče a nevypadá to, že by mě to zvlášť trápilo. Pokud se na mě Helen rovnou nevrhne s úmyslem mi vyškrábat oči, otočím se k nové slečně. „Felix, těší mě.“ Mile se na ni usměju. |
| |||
Jídelna Skupinka kolem mě
V podstatě se nic nestalo. Mám nutkavou potřebu jeho poznámku zoopakovat a dělat u toho potřebné obličeje, ale přece jen...mi může vlézt na záda...dneska si nehodlám nechat pokazit den. Navíc se odmítám pouštět do souboje intelektů s někým, kdo je zjevně zcela neozbrojený.
Jejímu vtipu se zdvořile pousměji. Ledaže bych tě do ní kopla. "Ano, je smutné házet všechny tvory do jednoho pytle." Mnohem náročnější je najít někoho, kdo stojí za to, aby jej člověk z toho pytle vytáhnul. "To opravdu ne. Řekněme, že mé nadání je poněkud více vrozené. I když z určitého úhlu bych se mohla jako čarodějka jevit. Například mám až neuvěřitelný organizační talent. Nepatřím mezi krvesaje ač mne ten omyl neuráží, ba dokonce ani nepřekvapuje."
Znechuceně si odfrknu směrem k lekluši. "A nechceš si ty jít zaběhat?" Neuniklo mi to, že se neumí příliš hýbat. Je jako ryba na suchu. Proč vlastně jako když.
Spočinu zrakem na muži, jehož jsem si hned po vstupu do jídelny všimla. A opravdu byl můj odhad báječný, ostatně jako obvykle. Samou radostí bych zavýskala, kdyby to ovšem nebylo nevhodně. Culím se od ucha k uchu. "Vskutku. Jsem odhalena a polichocena, že se našel konečně ně..." Bohužel větu nedokončím, jelikož se pod stolem producíruje cosi chlupáteho a k mému nepříjemnému je to ten zablešenej fešák(vykastrovaný pes, pro ty co neví a jestli ještě vykleštěnej není, tak brzy bude) Ucítím jak mi mezi prsty tečou jeho sliny. Proč já a proč zrovna teď. Zlomyslně přivřu oči a tiše zaskřípu zuby. To udělal naschvál. Dobře, zítra si nenechám pokazit den. "Ty staré plesnivé povidlo s inteligencí německého ovčáka po transplantaci mozku, podívej co si.." rozohním se zatímco vytřepávám ten sliz z boty. S dost vystihujícím zhnuseným výrazem. Zbytek slint mu utřu do kožichu.
Třikrát se zhluboka nadechnu, abych potlačila svůj vztek."Omlouvám se, za to nevhodné vyjadřování, ale neustále mi zde někdo ničí garderóbu.To by se jeden vztekl."
Vezmu ze stolu palačinky na které se mlsně dívala Naomi, nebo mi to tak alespoň přišlo. "Tyhle budou asi pro vás, doporučuji si je sníst někde v ústraní, zde je příliš rušno." Vezmu talíř a ejhle uklouznu a celou porci vyklopím na vlkodlaka. "Božíčku, já se omlouvám, asi jsem uklouzla na té cestičce, kterou si nechal ze slin. Ale já to napravím. Chviličku." Vezmu ubrousek a pěkně mu to do té srsti rozmňadlám a s tím si dám opravdu záležet. "Jé, to bude chtít asi koupel. No, nic už musím jít." Dřív než se otřepe, tak rychle zamířím pryč. "Budu ráda, když mne doprovodíte" podotknu zjevně k upírovi. |
| |||
Jídelna Akashka ,,Jste si tak jistá, že to bylo tou peřinou? A pokud vás má chránit před tím, co jste mi tady vyjmenovala, zvolila jste si dost špatné místo. Podle všeho je to tady samý démon a bubák. A smrtky bych se nebál. Co jiného vám přinese při vašem setkání než osvobození se od pozemských problémů?" pousměji se nad její reakcí. Připomíná mi jakési malé dítě. Možná se praštila do hlavy a to způsobilo, že se její osobnost trochu pozměnila? Dění okolo mne příliš nevzrušuje, neboť se mě přímo nedotýká a tudíž mne ani moc nezajímá. Jenom na chviličku shlédnu ke zvířeti, které se kolem nás protáhne. ,,Možná byste uvítala nějaké soukromější prostory? Přeci jen tady se vystavujete dost velké pravděpodobnosti, že na vás nějaký ten démon vykoukne. Nebo snad dokonce spadne na hlavu?" podotknu k faktu, že tohoto jevu jsme již dnes byli svědky. |
| |||
Jídelna Největší skupinka široko daleko Když přede mnou přistane školní řád, jen sevřu pěsti, až mi hlasitě zapraskají klouby. „Nemá se maskovat.“ Vztekle zavrčím. Já se skutečně snažím, ale prostě oni vždycky s něčím přijdou. Do toho začne plácat růžovka a já jí věnuju přímo vražednej pohled. „Nechceš si jít zaplavat?“ Navrhnu jí naprosto milým a přátelským hlasem, který naprosto nekoresponduje s chladnou zlobou v mých očích. „A od tebe teda výraz zubatice fááááááááákt sedí.“ Protáhnu a protočím oči v sloup. Když začne mluvit nová dívčina, radši se na ní ani nedívám. „Ehm, sedím tady. A dokonce slyším.“ Taktně ji upozorním, že se nachází hned vedle mě a je trochu nemístné, zvláště ve škole plné kreatur, předpokládat, že ji z takové blízkosti neuslyším. „A ano, všichni čarodějové jsou stejní.“ Hodím ošklivý pohled na profesora. „A neboj, stoly budou tvůj nejmenší problém.“ Pak se začne růžovka představovat a já se uchechtnu. „Také slyší na: „Hej ty!“, případně „Trapko“.“ Dodám k její slečně Helen a pak se musím uchechtnout, když ji označí za upíra. Do toho se ale přimýchá někdo, kdo pravděpodobně upírem skutečně bude, zvlášť podle stravovacích návyků. Nenápadně si poklepu ukazováčkem na koutek a pak si ho významně olíznu. Třeba mu dojde, že si na rtech nechal trochu na později. A aby nás tu nebylo málo, objeví se ještě dlak. Pokud se nepletu, momentálně jediný vlkodlak široko daleko. Ani mrknutím oka nedám najevo, že bych si ho všimla. Bůh ví, co chystá a vzhledem k tomu, že mě se nic neděje, nehodlám ho prozrazovat. Až když se začne holčina rozplývat, úkosem se podívám ke stolu, kde sedí medůza. Uvažuju že by možná nebylo od věci vyklidit pole. Když se ozve hlas toho čaroděje, podvědomě si přejedu rukou ve vlasech a syknu, jak narazím na ošklivou bouli. |
| |||
Jídelna mé okolí, pravděpodobně nikdo konkrétní Z mé sametové hebké tiché černoty, kde jsem jen já a přítomnost rodiny v podobě majestátního Číňáka, mě vyruší nějaký dloubanec. Celkem zvědavě se natáhnu zpět do reality. Ve výsledku to vypadá tak, že opatrně rozlepím oči, zamrkám, a trochu malátně pohnu hlavou ze strany na stranu. Jen okrajově si uvědomuji, že mě celkem bolí kloub levého křídla. „Co... co se to stalo...?“ zamumlám poněkud zmateně do svého okolí, kde je nějak podezřele více tvorů, než před okamžikem. |
| |||
Jídelna především Jigme, Malachi, Helen, Naomi a jejich okolí Nechám jí se mi vyškubnout. Jen jsem jí odtáhl, nemám v úmyslu jí nijak držet. „To je tady jedna celá kolej. To ale ještě neznamená, že jim budete mlátit hlavou o stůl, či jiné útvary, nebo jim jakkoliv ubližovat. Podepsala jste školní řád a tam se jasně říká, že nebudete ubližovat všem spolužákům, ať je to čaroděj, nebo třeba motýl,“ odvětím jí a zaklidím pinzetu, místo toho z kapsy vytáhnu kopii Školního řádu. „Očividně si ho potřebujete důkladně prostudovat,“ s tím ho položím před ní na kousek volného stolu. „V podstatě se nic nestalo. Pokud by z toho byli nějaké následky, nebo potřeba Ošetřovny, jednalo by se mnohem přísněji. Nebo v případě opakovaného incidentu,“ odvětím Helen na její rýpavou poznámku, ale hodím důrazný pohled na Malachi. Kdybych tu měl řešit každé praštění studenta a křivý pohled, nedělám nic jiného a studenti přes školní tresty ani nedojdou do hodin. Zkontroluji si, že Sigi si vzal mé napomenutí k srdci a pak stočím pohled na novou studentku. „Zdravím, slečno Mays, vítám Vás na Noční škole Úplňku,“ pokynu jí. Když se začne rozpouštět nad Šedohřbetem, jen povytáhnu obočí a zkontroluji Jigmeho, že se probírá. |
doba vygenerování stránky: 1.4457740783691 sekund