| |||
Jídelna mé okolí, pravděpodobně nikdo konkrétní Z mé sametové hebké tiché černoty, kde jsem jen já a přítomnost rodiny v podobě majestátního Číňáka, mě vyruší nějaký dloubanec. Celkem zvědavě se natáhnu zpět do reality. Ve výsledku to vypadá tak, že opatrně rozlepím oči, zamrkám, a trochu malátně pohnu hlavou ze strany na stranu. Jen okrajově si uvědomuji, že mě celkem bolí kloub levého křídla. „Co... co se to stalo...?“ zamumlám poněkud zmateně do svého okolí, kde je nějak podezřele více tvorů, než před okamžikem. |
| |||
Jídelna především Jigme, Malachi, Helen, Naomi a jejich okolí Nechám jí se mi vyškubnout. Jen jsem jí odtáhl, nemám v úmyslu jí nijak držet. „To je tady jedna celá kolej. To ale ještě neznamená, že jim budete mlátit hlavou o stůl, či jiné útvary, nebo jim jakkoliv ubližovat. Podepsala jste školní řád a tam se jasně říká, že nebudete ubližovat všem spolužákům, ať je to čaroděj, nebo třeba motýl,“ odvětím jí a zaklidím pinzetu, místo toho z kapsy vytáhnu kopii Školního řádu. „Očividně si ho potřebujete důkladně prostudovat,“ s tím ho položím před ní na kousek volného stolu. „V podstatě se nic nestalo. Pokud by z toho byli nějaké následky, nebo potřeba Ošetřovny, jednalo by se mnohem přísněji. Nebo v případě opakovaného incidentu,“ odvětím Helen na její rýpavou poznámku, ale hodím důrazný pohled na Malachi. Kdybych tu měl řešit každé praštění studenta a křivý pohled, nedělám nic jiného a studenti přes školní tresty ani nedojdou do hodin. Zkontroluji si, že Sigi si vzal mé napomenutí k srdci a pak stočím pohled na novou studentku. „Zdravím, slečno Mays, vítám Vás na Noční škole Úplňku,“ pokynu jí. Když se začne rozpouštět nad Šedohřbetem, jen povytáhnu obočí a zkontroluji Jigmeho, že se probírá. |
| |||
Jídelna Helen, Jigme,Felix, Malachi, Oranil , Marcos a další tvorstvo v jídelně Nejdříve se na mě otočí ta tmavovlasá dívka a doširoka se usměje. Pěkně děsivý úsměv, ale nahlas to říkat nebudu. Troch to ve mě hrkne, ale měla bych si na to začít zvykat, takovejch tu ještě bude. Jen doufejme, že o mě nepřemýšlí jako o nějakém zákusku. S tím se mi z tváře vytratí všechna jistota, ale i napříč tomu svůj úsměv ještě rozšířím. Než jsem ale stihla cokoliv udělat, chytla mě za bradu ta druhá dívka a hlavu mi otočila snad na všechny světové strany. Nervózně jsem se zasmála, když mě pustila a uvítala ve škole. "Jop, díky. Naštěstí jsem spadla na úplně jinou část těla." Podotkla jsem a pohodila vlasy. "Jestli chceš, taky to můžeš zkontrolovat." Neodpustila jsem si žert. Cítila jsem se mnohem jistěji, když mi nabídla místo. Zdála se milá a nevypadá, že mě chce sníst. "To nevadí, umím si židli přisunout sama." Opáčila jsem se hned na její výtku ostatním. Vždyť nejsem žádná velká fiflena abych se dožadovala přisouvání židle. Navíc, kdo v dnešní době to ještě dělá, taková formalita se ze světa vypařila jako pára nad hrncem. Další informace o té s nádherný úsměvem mě znepokojila ještě víc. Rychle jsem se koukla po rohatém, tedy zřejmě čaroději. Bylo mi ho celkem líto, muselo to bolet. "Jak může odsuzovat všechny čaroděje, když je všechny nezná?" Odvětila jsem. Neřekla jsem tak přesně svou kolej, ale mnohým by to mohlo dojít. "Ale díky za upozornění. Budu si muset dávat pozor abych se v její přítomnosti nenacházela blízko stolů. Mohlo by to bolet." Usmála jsem se, minimálně teď by jim to dojít mohlo. Snad to nevyznělo nijak zle. Nic proti ní nemám ať rozmlátí hlavu o stůl klidně všem, jen mě může nechat být, nebýt toho mohla by být fajn a na děsivý úsměv by se zvyknout dalo. "Moc mě těší. Já jsem Naomi Mays, také stačí, když mi budete říkat křestním. Znovu jsem se líbezně usmála. Opravu jsem za ni byla ráda, je tak milá a ochotná, musí ji tu mít rádi. To s tím jídle zní naprosto úžasně. Začala jsem myslet na palačinky s vanilkovou zmrzlinou. Zajímalo by mne zdali to musím říct i nahlas. Rychle jsem se začala rozhlížet po stole po nějakém příboru. Ummm... páni, ještě horkou čokoládu se šlehačkou a dnešní den bude ten nejsladší ze všech. "A mimochodem..." Otočila jsem se znovu na Helen. "...neviděla jsem tě s obličejem ve stole, tedy chápu správně, že nejsi čarodějka." Rychle jsem ji projela očima. Je pěkná, do koleje směs ani dlaků jí netipuji, i když kdo ví jaké zvíře se skrývá za tou krásnou tvářičkou. "Tipuji tedy správně upíry?" Když nad tím tak přemýšlím, měla bych si chránit krk, záda a ostatně všechno. Každý je tu nějak výjimečný a kdo ví, co jim nejvíce chutná. Do rozhovoru se, ale jaksi přidal někdo další a tak jsem to nechala být, třeba mi někdy odpoví. Zrovna jsem se rozhodla, že nějak šikovně přelezu stůl, abych mohla usednout na nabízené místo vedle Helen, to se ale z pod stolu vynořil nádherný černý vlk, chvilku jsem na něj zaraženě dívala, ale za chvilku se mi na tváři vykouzlil nadšený výraz. "Awwww..." Skousla jsem rty a natáhla jsem k němu ruku a pokud mě nechal podrbala jsem ho na hlavě. "Takový nádherný vlk." Nějak mi vůbec nedošlo, že to mohl být přeměněný studen, nebo třeba dokonce i profesor. |
| |||
Jídelna Miko, částečně Calyssa s Vengem, letmo Akashka a Asmodaeus, pak pochopitelně Helen, Malachi, Jigme, Oranil a naše nové masíčko Naomi Z relativního bezpečí pod stolem pozoruju slintající dračici. Ze zírání mě vytrhne příchod osoby pod dekou. Zvědavě se otočím tím směrem a nakonec to nevydržím a ač se tam už někdo ometá, zvědavě si k dece čichnu, načež radši rychle změním směr. Aka už má zjevně dost svých problémů, nemusí mít další s Miko. Sice moc nechápu, proč má zrovna na tuhle dívčinu takovou pifku, ale zbytečně dráždit hada bosou nohou se prej nemá. Malachi s Jigmem tam robí nějakou neplechu, ale vůbec mě to netrápí. Na rozdíl od někoho, kdo trochu ošklivě dopadl doprostřed jídelny. Se zvědavě našpicovanejma ušima sleduju novou dívčinu, ale vzhledem ke směru, kterým se vydala, obávám se, že nebude mít moc dlouhou životnost. Když se tam objeví profesor, dost se mi uleví, takže z napjatého postoje se trochu uvolním a přikrčený pod stolem se vydám blíž prozkoumat nováčka. Vzhledem k pachu všeho toho masa, i přes značný stupeň přežrání, poměrně výrazně slintám. Konečky chlupů se mi otřou o nohy Mal, ale moc to nepřehánim, přeci jenom víme co je zač a na to mám stále stejný názor, který se hned tak nezmění. Se zlomyslným uspokojením si všimnu puntíkatých bot, co smrdí po kočkách a upustím na ně solidní slinu. Teprve potom se vynořím zpod stolu. Holčině se dívám téměř z očí do očí. Chvíli jen sleduju její reakci a pak jedním zeleným okem rychle mrknu a mávnu ocasem. |
| |||
Jídelna hlavně Helen a všichni kolem ní Spěšně dopíjím džbán krve a alespoň trochu to tiší můj hlad a momentálně hlavně chuť. Slečna v puntíkovaných šatech se očividně snaží upoutat pozornost celé jídelny, když mluví tak nahlas. S takto zvýšenou silou krví bych jí slyšel, i kdyby se nesnažila hulákat přes celou jídelnu. Už odvracím zrak zase pryč a uvažuji nad odchodem, když se dané slečně představí. Zarazím se a podívám se na ni zpátky. Pozorně si ji prohlížím. Bez úpravy týmu vizážistů bych jí skoro nepoznal. Ano pravda, viděl jsem ji jen jednou, ale stejně. Zvednu se ze své židle a ladným krokem se přes nerovnou podlahu vydám kolem stolu k ní. Zastavím se na společensky únosnou vzdálenost s drobným úsměvem na tváři. "Přeji pěkný večer," pozdravím je. "Omlouvám se, že vstupuji do vaší konverzace," přejedu pohledem od jedné dívky k druhé, nutno dodat, že mé oči jsou stále rudé, "ale zaslechl jsem Vaše představení. Slečno Buffetová, není možné, že byste snad byla TA slečna Buffetová, dcera pana Warrena Buffeta?" zeptám se jí a neusmívám se příliš zubatě, aby nebyli vidět špičáky. Zvyk ze společnosti. Na sobě mám přesně padnoucí, pečlivě udržovaný černý oblek. Dnes mám pod oblekem košili. |
doba vygenerování stránky: 1.3575608730316 sekund