| |||
Jídelna Sigi a vlastně všichni co jsou v jídelně Tentokrát leknutím nestihnu ani vykřiknout, pád je rychlý a nečekaný, obzvlášť pro mou zadnici. Přistání na stole krom rámusu doprovází i heknutí a znělé ,,Scheisse!'' které si po takovém pádu nemohu odpustit. Zmateně se rozhlížím po jídelně na všechny kolem a přijde mi, jako by na mě upírali zrak úplně všichni, ikdyž to nejspíš není tak úplně pravda. ,,Heh...zdravím, já jsem Otto.'' Oznamuji s nervozním úsměvem a cítím jak rudnu až za ušima. Proto raději hledám někoho, s kým bych si potřásl rukou a uvolnil tak napětí. Hned první na ráně je sám rohatej. Bejt nábožensky založenej, asi bych si nadělal do gatí. ,,Ty budeš zřejmě Hellboy, že ?'' Ptám se s širokým úsměvem a snažím se, aby dostatečně vypovídal o nevinnosti mého dotazu. Zároveň s tím natahuji ruku k démonovi, či co to vlastně je, aniž bych slezl ze stolu. |
| |||
Jídelna Jídlo?, okrajově ostatní Jak zarytě koukám do lavice, aby nemusel čelit dalším pohledům typu: "to je idiot", vyruší mě jiný hluk. Někdo musel solidně prásknout hlavou o stůl. Chci se podívat kdo převezme štafetu největšího blba v jídelně, když přede mě někdo dopadne a matně si uvědomím, že i doprostřed jídelny. Překvapeně ucuknu, až převrhnu židli na které sedím a se sprostým výkřikem skončím na zemi. Naštěstí to tentokrát chytly rohy, takže mám akorát ošklivě naraženej zadek. "Au." Zamumlám zamračeně a začnu se sbírat. Vlastně bych si měl gratulovat, že mi ten tupoun tentokrát neskončil na hlavě. Ale na stole. Ale to už to taky bylo a jídlo to nebylo. Au. Takže budeme podezřívaví. Podívám se k Oranilovi, jestli přeci jen klučina není zamýšlen jako výživná snídaně, ale upřímně doufám, že ne, a vzhledem k tomu, že si mě moc nevšímá, tak to skutečně svačina nebude. "A ty si zač zase co?" Zabručím poměrně podrážděně k magorovi, který má kliku, že mu nebouchla moje snídaně pod zadnicí. Vzhledem k tomu, že už zase stojím, je na mě poměrně působivý pohled. S rohama mám přes dva metry a moje kůže na první pohled sálá teplem. Očima jen na okamžik zabloudím na druhou stranu jídelny, kde se někdo schovává pod peřinou. Trochu mi cukne obočí, ale vzhledem k tomu, že už tam někdo je, víc to zatím neřeším. |
| |||
Jídelna hlavně Malachi a neznámá Strne a tak jen tázavě povytáhnu obočí, nic ale neříká, tak si dovolím otočit hlavu, abych pozdravil tu druhou slečnu. Stačím ale říci jen ty dvě slova, protože zničehonic je má hlava neúprosně tažena směr prostřený stůl. Vytřeštím oči a nestačím nikterak zareagovat. (46%) S ošklivým zvukem tříštěného nádobí dopadnu na pevnou desku stolu. Ani si nevšimnu, že cestou moje poloroztažené křídlo někoho praštilo. Netuším, že se stále mého rohu drží. Před očima mám mžitky a zuby nehty se držím vědomí. Kdo se ale probudil velmi čile je má magie. S plnou silou se opře do toho nepřátelského tvora, co se mě stále dotýká, takže do těla Malachi vpustí elektřiny, co mám momentálně v těle. (95%) Což jí pravděpodobně zabrání i mě pustit. Že ta druhá slečna něco povídá absolutně nevnímám. Po takovém výboji je mé tělo ještě navíc oslabené, takže se pozvolna oprostím od bolesti způsobené střepy v obličeji slastným bezvědomím. Má hlava zůstává ležet na stole, kam si ne zrovna zvolna a ne zrovna málo krvácím. |
| |||
Jídelna Asmo "Před vším. Před démony, bubáky, smrtkou." zašveholím. Rychle si pevněji přitáhnu peřinu, aby mi jí nevzal. "Najdi si svou." zavrčím jako pes. "Je to magický předmět, který ochra.." větu nedořeknu, protože se zničeho nic začnou objevovat další tvorové. Místo toho úlekem nadskočím a ještě pevněji si přitáhnu pokrývku, jenže ta to nevydrží a s typickým trhavým zvukem se rozletí peří po celém mém okolí. Zničeně zaskučím a rychle se soukám pod náhradní peřinu, kterou jsem nesla pod paží. "Vidíte, vidíte, nebýt peřiny, tak padli na mě." řeknu konsternovaně. |
| |||
Jídelna Kromě chaosu kolem Malachi a šumu hovorů u stolů se stane ještě jedna věc. Nad Sigouškem se najednou zničehonic objeví Otto a dopadne na stůl před něj. Pak se na něj lenivým pohybem snese lísteček se slovy. "Pardon." A uprostřed jídelny se najednou vyloupne dívčina... Naomi. Objeví se tak dva metry nad podlahou a tvrdě dopadne na nerovné kameny v jídelně. I se všemi svými věcmi. Enjoy! |
| |||
Jídelna Akashka ,,A před čím vás má chránit slečno?" zlehka se dotknu prsty peřiny, kterou kolem sebe nahromadila, zvědavý jak na to zareaguje. Zda poplašeně ucukne, abych jí ji náhodou nesebral (což není úplně nudná představa) nebo jestli je to celé jedno velké divadlo. ,,Nebo lépe řečeno, existuje něco, před čím vás může kus takovéto látky uchránit?" spočinu zrakem na Akashce, vykukující zpod peřiny. |
| |||
Jídelna |
| |||
Jídelna |
| |||
Jídelna Marcos, Akashka ,,Přání rodičů je občas těžké neuposlechnout, v tomto vám rozumím." zalétnu pohledem směrem, kam se odeberou oči mého dosavadního společníka. Nějaká žena, která působí v tomto interiéru jako pěst na oko. ,,Máte rád ženy?" oslovím Marcose pobaveně, když se pohledem vrátí do reality našeho hovoru. Nakonec proč se jej nezeptat přímo, občas to bývá zábava ptát se jiných na otázky, které jsou ve společenské debatě trochu tabu. Jeden by až nevěřil, jak moc akademická debata může vzniknout okolo toho. Na chvíli zavadím pohledem o příchozí peřinové strašidlo. Aspoň do doby, než se přesune ke stolu a vidím známou část těla. Akashka. ,,Promiňte. Nevím jestli slečna Akashka se tak vystrojila úmyslně či se jí stala nějaká nehoda." pousměji se a vstanu od stolu. Zamířím k postavě zachumlavé do peřiny. ,,Slečno, co vás přimělo k tomu se obléknout do oděvu tak netypického pro tyto dny?" oslovím Akashku zahalenou, že z ní není nic moc vidět. A nevidět její ruku, ani bych nevěděl, kdo to je. |
doba vygenerování stránky: 1.5811789035797 sekund