| |||
Před kabinetem - pokoj čarodějky - společenka - jídelna |
| |||
Jídelna Najednou v podstatě mrtvola, Cosi nezajímavého Moc si nevšímám růžovobílé holčiny, která neumí ani pozdravit a místo toho si radši poněkud provokativně olíznu krev z dlaně. Mňam. Znovu si ukousnu, ale tentokrát se skutečně málem zalknu, protože takovou odpověď jsem skutečně nečekala. Ztuhnu a teprve po chvíli velmi pomalým pohybem odložím maso na talíř před sebou. Stejně pomalu se otočím k tedy čarodějovi a oči se mi samovolně přivřou do úzkých škvírek. To už se on otáčí k nezdvořačce. Vidím to jako ve zpomaleném filmu. Úplně zapomenu, že neumím pořádně chodit a z místa prostě skočím. Celkem šikovně se ještě vyhnu křídlům a prsty stočím kolem jednoho z jeho rohů. Na nic nečekám a celou svojí silou zaberu a třísknu mu palicí o stůl. Vzápětí sama dostanu ošklivou ťafku, jak jsem si neuvědomila, že má ty pitomý křídla a ty půjdou s ním. Já je nenávidím! NENÁVIDÍM! Každopádně, když se moje myšlenky dostanou až sem, celé zvláčním a pro ty, co by mohli sledovat moje myšlenky, se skryjou do jakési vaty, která je zpomalí a nenávist nechá někde stranou. Pomalu dosednu, stále ale držím jeho roh. Zamyšleně si promnu zátylek. Snad nebudu mít otřes mozku. |
| |||
Jídelna Mal, Helen „Začíná mi tak připadat,“ dodám pobaveně a pozoruji ji, jak se směje. Chvíli uvažuji, zda nepotřebuje klepnout do zad, když se tak dusí. Trochu si povzdechnu. „Vím vypadám tak. Ale ne, jsem čaroděj. Černokněžník, jak to někteří rádi nazývají,“ odpovím jí. To už si ale přisedne další slečna. „Dobrý podvečer,“ pokynu jí v pozdravu. |
doba vygenerování stránky: 1.4135529994965 sekund