| |||
Jezero - jídelna Venge, tvorstvo kolem, tvorstvo v jídelně Děkovně přikývnu a vyrazím směrem ke hradu. Zatím sama, po vlastních nohou, ale netrvá dlouho než je vidět, že každý další krok je o něco méně jistej, o něco vrávoravější. V půlce cesty přes pozemky se musím Vengeho poprvé skutečně chytit. Dál se o něj opírám a do hradu a nakonec i do jídelny vejdeme bok po boku. Rychle si prohlédnu osazenstvo u stolů a pak kývnu hlavou do čela, kde zatím sedí jenom nějaký rohatý maník. Přeci jen potulovat se zvlášť blízko medůzy se mi zrovna nechce. Nakonec tu ani není tolik tvorů, kolik jsem čekala, takže si přitáhnu bez problémů džbánek čisté vody a nějaké syrové maso. Nemyslím si, že zrovna mě by chtěl někdo vyhazovat, když si sednu. Koutkem oka sleduju, kam to zakempí Venge, když tu zatím nemá žádného dračího kamaráda. |
| |||
Jídelna Miko "No, snad radši nějakou hodně rafinovanou." Zamumlám poněkud zamyšleně. Je to asi tak poprvý, co vidíš, že bych se nadšeně nechytila na nabídku pomsty. Znovu zatahám za hábit. "Ále, to nic, možná někdy jindy..." Mávnu rychle rukou a neméně hbitě odpovím, aby se v tom dál nevrtala. Přiznávat v téhle místnosti plné uší, že jsem pravděpodobně někoho zabila, by asi nebylo zrovna z nejmoudřejších. Když se ozve výbuch, chci se nakvašeně ohlédnout na to nemehlo, co ho způsobilo, protože jsem se lekla, ale zjevně jsem nebyla sama, takže jsem se začala jen pobaveně řehtat, jak se přerostlej vlk majznul hlavou o lavici. Do napjatého pohihňávání přejdu ve chvíli, kdy se rozhodne přiživit se na hromadě masa, u které už někdo sedí. Docela by mě zajímalo, co je to zač, že se s takovou sebedůvěrou usadila ke zřejmě dračí snídani. |
| |||
Jídelna Všichni v jídelně Zaraženě poslouchám doznívající ozvěny předešlého výbuchu. Dobře, s tímhle jsem trochu nepočítal. Sám musím párkrát pohnout čelistí, aby mi uši odlehly, přeci jen jsem seděl sakra blízko. Omluvně se ušklíbnu na upíra, kterého sluch to zjevně odnesl asi nejhůř. Možná srovnatelně s mým. Každopádně teď teda neuslyším, o čem se ti dva baví, ani kdybych sakra moc chtěl. Tohle bych si měl pamatovat. A taky to, že s jídlem se nehraje. |
| |||
Jídelna Hlavně Calyssa Těch dvou si ostentativně nevšímám a místo toho jsem zalezlej pod stolem s pěknou hromádkou masa. Vyruší mě až výbuch, díky kterému si dám pěknou ťafku do hlavy o desku stolu. Au. A to jsem si myslel, že už bych mohl mít dost. Tak to ani náhodou, po takovémhle příkoří si jistě ještě kousek masa zasloužím. Nechám se nosem vytahnout za vůní nejbližších stejků a ani si nevšimnu, že jsem se z druhé strany přiblížil k hromadě, u které už někdo sedí. Spokojeně jsem si utrhnul kus masa, rozvalil jsem se na břicho a začal jsem žvýkat. Jen tak po očku jsem občas kouknul směrem k Miko. |
| |||
Jídelna hlavně Asmodaeus "Nicméně ani tak se tady k sobě nemusíme chovat jako zvířata," zarazím se a vrhnu pohled na druhou stranu stolu. "I když mám dojem, že tento příměr se sem nechodí vzhledem k rasovému zařazení některých studentů," dodám potom. "Z La Coruñi," odpovím na jeho otázku. Prohlédnu si ho. "A vy smím-li se ptát?" Naše celkem příjemná konverzace je přehlušena výbuchem. Natočím hlavu k démonovi a promnu si ucho blíže k němu. Mám chuť ho trochu zasněžit, ale nebuďme pomstychtivý hned v první školní den. Sjedu ho tedy velmi pobouřeným pohledem, pokud si vůbec všimne a věnuji se spíše svému poháru a společníkovi. |
| |||
Střecha > JídelnaNikdo konkrétní Čas utekl jako voda a i když bych dokázala na střeše ještě nějakou chvilku zůstat a rozjímat, hlad mě donutil zvednout šupinatý zadek ze střechy a slétnout dolů. Příliš jsem nevěnovala pozornosti na pozemcích, ať už se tam událo cokoli a byl tam kdokoli. Měla jsem plnou hlavu jídla a představ, jak si do krku zase konečně nahážu pár desítek kilo masa. Cestou do jídelny se proměním, abych nemusela konce křídel drbat o zdi a ocasem nesmetla nějakou ubohou menší havěť. A že by mě to strašně mrzelo. Ale proč si přidělávat problémy hned v začátku dne. Pachy ostatních se snažím nevnímat a až se tomu sama divím, radu Sinead si beru k srdci, takže se soustředím jen a pouze na horu masa v jídelně. Za mírného pohupování boků dojdu ke kupě flákot, kecnu si k ní na zem a s určitou snahou se pokusím přidat konzumaci na způsobnosti. A v lidské podobě. Mám dobrou náladu, takže se dnes mohu trochu snažit. Pokud to někdo neposere. |
doba vygenerování stránky: 1.6778180599213 sekund