| |||
Jídelna Mal, Helen „Začíná mi tak připadat,“ dodám pobaveně a pozoruji ji, jak se směje. Chvíli uvažuji, zda nepotřebuje klepnout do zad, když se tak dusí. Trochu si povzdechnu. „Vím vypadám tak. Ale ne, jsem čaroděj. Černokněžník, jak to někteří rádi nazývají,“ odpovím jí. To už si ale přisedne další slečna. „Dobrý podvečer,“ pokynu jí v pozdravu. |
| |||
Jídelna Asmodaeus „Přesně tak,“ přitakám, když souhlasí. Sleduji ho, když odpovídá na svůj původ. Odpověděl, ale vlastně nic neřekl. Trochu mi to připomíná ty lidi okolo otce. Když položí další otázku, tentokrát se musím usmát. „Mě sem přivedl hlavně příkaz otce,“ odpovím mu pobaveně. „Ten nebyl moc zvláštní,“ dodám navrch. „Upírů je na světě celkem dost,“ pokrčím rameny a pohledem sleduji dívku, která vstoupila do jídelny krokem, který bych poznal na míle daleko. Očividně i jí na mě spočinul pohled, takže když se na mě usměje, pokynu jí hlavou. Říkal jsem si, zda tady bude někdo z poněkud... Vyšší sorty společnosti. |
| |||
Jídelna Dan, Felda, Calyssa a zbytek Když se naše pohledy setkají, usměji se na ni. Doufám, že mi stále nemá zazlé tu malou nehodu kolem Akashky. Její překvapený pohled jistě stojí za to. Její zoubky moc neřeším, přece jen, sama jich na hlavě mám více než bývá zdrávo. Když mi kývne, taky jí lehce pokynu, ale můj pohled za tmavými brýlemi se soustředí kousek od ní. Sleduji Feldu a v duchu ho pobízím k činnosti. Konečně ho napadne podívat se s kým to vlastně hoduje a když už to vypadá na průser – pomalu se mi zatly svaly a byla jsem připravena zasáhnout – osloví Calyssu chobotnička a ta si Feldy nevšimne. Když vycouvá do relativně bezpečné vzdálenosti, uleví se mi. Teprve teď se věnuji i Dan. Kývnu a pokrčím rameny. |
| |||
Kuchyně - otřesná noclehárna - jídelna Vzhledem k neurvalému chování toho pirátského dacana, jsem se rozhodla, že odejdu dříve, než budu mít nutnou potřebu jej zkritizovat, přece jen: koho chleba jíž toho píseň zpívej. Obzvláště tehdy, kdy vás může beztrestně otrávit. Děkuji pěkně, jako mrtvola bych sice jistě vypadala skvěle, ostatně jako vždy, ale přece jen by byl svět ochuzen o mou úžasnou bytost a to by byla neskutečná škoda. Co proplakaných nocí mých obdivovatelů by to stálo a to nemluvím o dalších lidech, kteří jsou na mě závislý, milují mne, obdivují a vůbec všechno. Jistě by donutili ministerstvo, aby se tento den po zbytek věků držel smutek na mou počest. To bych si měla napsat a zorganizovat to dříve než mé okouzlující tělo spočine ve věčnosti. Přece jen je spousta nýmandů, kteří nejsou schopni to zařídit, nejlíp člověk udělá, když důležité věci zařídí sám.
Obléknu se do bílých šatiček s růžovými puntíky a doplním to stejně zbarveným kloboučkem a střevíčky, pokud bude tedy společenka tak hodná a tento oděv mi daruje. Bohužel jsem zatím nenašla dostatečně kvalifikovaného posluhovače, ale nevzdávám se. Však on se najde. Ať už mám na sobě cokoliv, vkráčím do jídelny jako královna, jako kdyby mi patříl celý svět, což vskutku není daleko od pravdy. Zhnuseným pohledem prolétnu osazenstvo. Má cenu ten nevkus komentovat? Očkem zavadím o nováčka, který vypadá slibně, líbezně se na něj usměji(Marcos).Potě ladným krokem, jak jen mi to zdejší otřesná podlaha dovoluje se usadím vedle Jigmeho. |
| |||
V jídelně hlavně Cal, okrajově všichni okolo Tak nějak okrajově vnímám vlkouše, co se od ní plíží pryč. Kývnu na souhlas, že jsem to já, protože nijak jinak nevím, jak si to vyložit. „Leteckou hodinu. Potřebuju se zlepšit,“ usměji se na ni. Zaváhám. „A možná si o něčem promluvit...“ teprve teď se rozhlídnu po jídelně. Upřímně, zrovna tohle bych nerad rozebíral před tolika tvory, když jsem pochopil ze všech chování, že to nemá být všechno pro všechny úplně veřejné. |
doba vygenerování stránky: 1.4446380138397 sekund