| |||
Jídelna |
| |||
Jídelna Hlavně Jigme Když se usadím, Venge si to zamíří za wyvernou. Jen nad tím pokrčím rameny. Začínám uvažovat, že spíš on se dostane do nepěkného maléru s jednou zlatou dračicí. Nu nic. Ve chvíli, kdy se vedle mě ozvou slova, už mám zoubky zabořené v mase. Otočím k asi démonovi oči, pomalu utrhnu kousek masa, pečlivě rozžvýkám a způsobně polknu. „Díky, promiň, nevšimla jsem si tě. Já jsem Malachi, Mal.“ Kývnu mu na pozdrav |
| |||
Do kabinetu Rubus "To by mohli tak nějak všichni..." Zabručím si potichu. Proměním se, abych nevydával moc hluku a vydám se za zeleným. V chodbách nedělám ani šramot. Když se musíme vrátit, nenapadne mě ani kousíčkem mysli odporovat a dál ho následuju. Znovu se proměním až těsně před kabinetem, zruším kouzla na dveřích a vklouznu dovnitř. Nechám vejít zelenýho a znovu dveře zapečetím. Nikomu by to nemělo moc udělat, kromě toho, že dotknutou část těla hned tak neodlepí abych věděl, kdo nás chtěl rušit. Doufám, že až se probereme, nebudu mít na dveřích nalepenej chumel studentů. |
| |||
Pozemky až ke kabinetu Sema Sem a doufám že nikdo cestou "No já nevím, mám trochu pocit, že na našich pozemcích budou mít strach z výšek i ptáci..." uchechtnu se. "Nu mě je to celkem jedno, i když směsáci by si taky mohli nechat své problémy pro sebe..." Já vím já vím, měl bych mít lepší přístup ke koleji, ale meh... Jediný trochu problém je Ošetřovna. Měl bych být k dispozici nonstop. Ale na to máme pojistku, kdyby nejhůř. Poté mě pustí před sebe, takže se ujmu vedení. Projdu pozemky, pokoušíc se vyhnout všem, kteří by mohli něco chtít, takže úplně všem. Zatočíme to nahoru a když nám chybí už jen kousek, všimnu si těch dvou na chodbě. Naznačím Semovi, ať změníme trasu. Seběhnu dolů a provedu nás Stájemi z druhé strany. Sláva za magické školy a jejich zkratky. Ještě že jsem měl čas tu mapu zkoumat, když jsem ještě neučil. Konečně se tedy dostaneme do Semova kabinetu. |
| |||
Jídelna hlavně Mal a Cal Usměji se na ní, že to nic a trpělivě s ní jdu do hradu. Nechávám ji jít jak potřebuje, ale nechávám to na ní, aby neměla špatný pocit. Dovedu ji skoro až k místu a popřeji dobrou chuť. Všiml jsem si totiž Cal na druhé straně stolu. Přechapadluju se tedy tam a cestou si ulovím něco na zub. Spíše na chuť. Jedl jsem v jezeře. "Zdravíčko!" hlaholivě pozdravím Calyssu. "Budeš mít potom čas?" zeptám se jí a nějak jsem zazdil jak vlka na druhé straně masa, tak okolní tvory a že se tam vlastně něco děje či neděje. Zajímalo by mě, kde je papa. |
| |||
Jídelna Dan, Felda, Calyssa "No to je vždycky ne?" řeknu trochu vykolejeně a podívám se na ní. Když ale dodá tu druhou větu, pořádně se rozhlédnu po jídelně. Zajímalo by mě, před kým nechce mluvit. Ozve se výbuch. Poposkočím a Felda má opravdu štěstí, že je zrovna pod stolem. Schytá to jen pár náhodných kousků jídla poblíž na stole. Dan se opět má schopnost elegantně vyhne. A zaštítila zbytek stolu. Jsem natolik mimo, že jsem si nevšimla, že se Felda praštil a Dan se řehtá zrovna jemu. Vrhnu nespokojený pohled démonovým směrem. Když se začne Dan pohihňávat, podívám se směrem, kam hledí. Trochu ve mě zatrne. Co si tuhle naposledy pamatuju, tak odcházela s napruženým syčením. "Dobré ráno dračice a dobrou chuť," popřeju Calysse až přehnaně nahlas, abych na ní Feldu upozornila, sdělila Dan o koho jde a možná si trochu vylepšila reputaci. Jediný nedostatek to má, že netuším jak se jmenuje. No nevadí. |
| |||
Jídelna hlavně Sigi a Malachi Když si všimnu, že do jídelny vstoupil Sigi, odvrátím tvář a tvářím se, že tam ideálně vůbec nejsem. Démon se naštěstí zachová podobně a sedne si co nejdál to jde. Uvažuji nad svými věcmi a pozoruji cvrkot v okolí, než se ozve výbuch. Trochu sebou cuknu, jak jsem to nečekal a zapátrám po jídelně. Jaké překvapení. Sigi. Lehce nakrčím čelo, ale nic nepodnikám, ani to nekomentuji, prostě opět odvrátím tvář. Poblíž se nikdo neusazoval, dokud nevešla slečna ve společnosti polochobotnice. Usadí se také do čela. Takže když si přitáhne vodu a maso, nahodím úsměv a popřeji jí: "Dobrou chuť." |
| |||
Jezero - jídelna Venge, tvorstvo kolem, tvorstvo v jídelně Děkovně přikývnu a vyrazím směrem ke hradu. Zatím sama, po vlastních nohou, ale netrvá dlouho než je vidět, že každý další krok je o něco méně jistej, o něco vrávoravější. V půlce cesty přes pozemky se musím Vengeho poprvé skutečně chytit. Dál se o něj opírám a do hradu a nakonec i do jídelny vejdeme bok po boku. Rychle si prohlédnu osazenstvo u stolů a pak kývnu hlavou do čela, kde zatím sedí jenom nějaký rohatý maník. Přeci jen potulovat se zvlášť blízko medůzy se mi zrovna nechce. Nakonec tu ani není tolik tvorů, kolik jsem čekala, takže si přitáhnu bez problémů džbánek čisté vody a nějaké syrové maso. Nemyslím si, že zrovna mě by chtěl někdo vyhazovat, když si sednu. Koutkem oka sleduju, kam to zakempí Venge, když tu zatím nemá žádného dračího kamaráda. |
| |||
Jídelna Miko "No, snad radši nějakou hodně rafinovanou." Zamumlám poněkud zamyšleně. Je to asi tak poprvý, co vidíš, že bych se nadšeně nechytila na nabídku pomsty. Znovu zatahám za hábit. "Ále, to nic, možná někdy jindy..." Mávnu rychle rukou a neméně hbitě odpovím, aby se v tom dál nevrtala. Přiznávat v téhle místnosti plné uší, že jsem pravděpodobně někoho zabila, by asi nebylo zrovna z nejmoudřejších. Když se ozve výbuch, chci se nakvašeně ohlédnout na to nemehlo, co ho způsobilo, protože jsem se lekla, ale zjevně jsem nebyla sama, takže jsem se začala jen pobaveně řehtat, jak se přerostlej vlk majznul hlavou o lavici. Do napjatého pohihňávání přejdu ve chvíli, kdy se rozhodne přiživit se na hromadě masa, u které už někdo sedí. Docela by mě zajímalo, co je to zač, že se s takovou sebedůvěrou usadila ke zřejmě dračí snídani. |
doba vygenerování stránky: 1.5307061672211 sekund