| |||
Jídelna Calyssa, Miko, okrajově ostatní Pomalu převaluju maso v tlamě. Ozve se Miko a já střihnu uchem. Nemusela by tu tak hulákat, když tu někteří mají mnohem lepší sluch než jiní. Jako by nestačil ten výbuch před chvílí. Pak se mi postupně přehrají v mozku její slova několikrát po sobě jako by se mi snažily něco naznačit. Dojde mi to asi po čtvrtém opakování. Dračice? To jako fakt? Opatrně otočím čumák směrem ke své spolujedlici. Naštěstí se ale v tu chvíli začne věnovat někomu úplně jinému, takže začnu pomalu couvat. Zastavím se až zase spátky pod stolem, kde teprve vydechnu zadržovaný dech. No fuj, tohle by se jim mělo zakázat, vypadat jako lidi. A vzhledem k tomu, že mě na ni Miko upozornila, už se stal nějaký průser. |
| |||
Jídelna Marcos ,,Pravda, někteří by si mohli uvědomit, že se nacházejí ve společnosti jiných bytostí." přikývnu souhlasně na tvrzení pana Marcose o tom, že se nemusíme chovat jako zvířata. Během exploze jen zavřu oči a čekám, až se mi smysly vrátí zase zpátky do normálu a z okolí se vytratí ten nepříjemný šum, který mi zalehl uši. ,,Můj původ jako takový sahá za hranice chápání pozemských bytostí. Ale popravdě, pokud jde o zemský původ, nevím. Od mala sem putoval sem a tam a nějak se protloukal. V tomto ohledu vám nemohu bohužel nabídnout uspokojivě přesnou odpověď." odpovím napůl omluvně a napůl samolibě. Je potřeba si nechat nějaká tajemství pro sebe a ne všechno hned vyklopit ostatním jen proto, že se zeptají. Navíc upírovi. ,,Vás sem přivedl pouze váš původ nebo oplýváte něčím zvláštním? Ne že by vaše rasa nebyla zvláštní dost sama o sobě." pohlédnu na Marcose jaksi bokem, jakobych ho odhadoval, čeho může být schopný. |
| |||
Jídelna Malachi Mám dojem, že by mě mělo daleko více odrazovat mluvit s dívkou, která zuby trhá syrové maso. Napadne mě jen tak mimoděk. Ale zase, když ji oslovím, přejde do o něco způsobnějšího způsobu pojídání masa. "Není zač," úsměv ještě o něco rozšířím, "to nevadí, ostatně tady v té místnosti chápu, že na prvním bodě u všech je jídlo," lehce pokrčím rameny. "Jigme. Těší mě Mal," pokynu jí hlavou v odpověď. |
| |||
Jídelna |
| |||
Jídelna Hlavně Jigme Když se usadím, Venge si to zamíří za wyvernou. Jen nad tím pokrčím rameny. Začínám uvažovat, že spíš on se dostane do nepěkného maléru s jednou zlatou dračicí. Nu nic. Ve chvíli, kdy se vedle mě ozvou slova, už mám zoubky zabořené v mase. Otočím k asi démonovi oči, pomalu utrhnu kousek masa, pečlivě rozžvýkám a způsobně polknu. „Díky, promiň, nevšimla jsem si tě. Já jsem Malachi, Mal.“ Kývnu mu na pozdrav |
| |||
Do kabinetu Rubus "To by mohli tak nějak všichni..." Zabručím si potichu. Proměním se, abych nevydával moc hluku a vydám se za zeleným. V chodbách nedělám ani šramot. Když se musíme vrátit, nenapadne mě ani kousíčkem mysli odporovat a dál ho následuju. Znovu se proměním až těsně před kabinetem, zruším kouzla na dveřích a vklouznu dovnitř. Nechám vejít zelenýho a znovu dveře zapečetím. Nikomu by to nemělo moc udělat, kromě toho, že dotknutou část těla hned tak neodlepí abych věděl, kdo nás chtěl rušit. Doufám, že až se probereme, nebudu mít na dveřích nalepenej chumel studentů. |
doba vygenerování stránky: 3.1669321060181 sekund