| |||
Jídelna Charlie, Oranil Přisedne si fialovovlasý mladík. Pokrčím rameny a přestanu si všímat dívčiny zápolící s oblečením. „Nejsem si jistý, naposledy jsem se moc nezdržel. Mé jméno je Sven Quison, místní učitel.“ Lehce skloním hlavu, než se opět narovnám a dál sleduju cvrkot v jídelně. „Možná je baví riskovat život.“ Obpovím na jeho původní, pravděpodobně řečnickou otázku. „A učitele také.“ Dodám vzápětí a sleduju, jak do místnosti vstoupil další z našeho týmu. |
| |||
Pokoj - jídelna Po zemi hledám kalhoty a je mi tak nějak celkem jedno, co dělají ostatní. Ve chvíli, kdy se světlovlasý upír vrací z koupelny, se právě soukám do kalhot. Nutno podotknout, že to nejde zrovna nejrychleji, vzhledem k tomu, že jsou dosti těsné. Trochu u toho nadávám, ale nakonec je dopnu. Ušklíbnu se na upírka a vykročím ke dveřím. Ohlédnu se. "Jdeš na snídani?" Pokud se přidá, vyrazím s ním. "Mimochodem, já jsem Sigi." A pokud se nepřidá, v klidu jdu sám. V jídelně si dávám jenom pozor, abych si sednul co nejdál od Jigmeho. |
| |||
Jídelna Miko "Asi." Procedím mezi zuby. Pak se pomalu otočím na profesora, kterého mi ukazuje. Trochu polknu. No ale přeci mě nemohl poznat, že ne. "No jenom trochu doufám, že mě nechce potrestat." Znovu se popotáhnu za oblečení. "A co ty a ten tvůj blecháč?" Trhnu hlavou k chlupatci opodál, co se cpe masem, jakoby to bylo poslední jídlo. |
| |||
Jídelna Colten „Ehm, to se mi moc nelíbí. Co když budou moc rychlí a zabijou mě dřív? Daleko víc by se mi líbil živý štít.“ Poznamenám opatrně. Obávám se, že se svého potenciální osobního strážce začínám bát. Úkosem se podívám k učitelskému stolu a pokusím se co nejnenápadněji upoutat pozornost, aby si mě někdo všimnul a zachránil mě. „Co?“ Nechápavě na něj koukám když zmíní honorář. Na to, že jsem se ještě nerozhodl, zda by se mi takovýto ochránce líbil, tedy skoro jsem se rozhodl, že ne, tak na to jde dost zhurta. „Nó... moje rodina je dost stará a vážená...“ Začnu tak nějak dosti obšírně. |
| |||
Jídelna Nikdo konkrétní Den jsem nestrávil zrovna příliš produktivně. Ale nakonec jsem na škole první den, takže povinnou účast na hodinách jsem nějak prospal s cílem jít prozkoumat školní pozemky. Ale nakonec nebylo příliš moc co prohledávat. Není to tolik odlišné od sídla, ve kterém jsem strávil pár "pěkných" let života. Polehávám a dokonce jsem si našel chvilku na zdřímnutí si. Nakonec spát přes den se ve společnosti upírů naučíte dost rychle. Probudím se přesně o pět vteřin dříve, než by mě měl vzbudit gong. Takže hluk, který vydal, mému neprobuzenému stavu příliš nepřidal. Ustrojím se, vlasy nechám rozhozené do klasické černé hřívy a zamířím směrem do jídelny. Po vstupu zamířím kolem sedícím studentů na druhou stranu, která zeje prázdnotou. To mi vyhovuje, budu tak moct lépe pozorovat ostatní. Ne že bych úplně nestál o společnost, ale poznat ostatní také může přinést určitou zábavu. Třeba se tady bude dít i něco jiného, než běžné tlachání mezi studenty a "ranní řeči" u učitelského stolu, který také není úplně zaplněný. S výstavbou jídelny se nikdo příliš neobtěžoval. Na podlaze by si skoro někdo mohl vymknout kotník. Možná proto zvolili i kruhový tvar a stůl, aby se nekýval. napadne mne pobaveně. |
| |||
jídelna Leo Podívám se na kluka, kerý zase usíná, vezmu ho za límec a zatřesu si s ním. "Vzbuď se!" křiknu a sednu si na stůl před ním, do ruky si vezmu jedno stehno králíka a začnu ho žvýkat a jíst. "Víš - to že jsem malý neznamená, že nejsem nebezpečný - všichni se zaměří na tebe a ne na mně co dělám, já se zmenším do malého jedovatého pavoučka, přiblížím se a kousnu ho a on je ochromený a ty můžeš utéct." pokrčím rameny. "Tak co na tom ještě nechápeš?" zeptám se s úsměvem a znovu si kousnu do stehna. "Ovšem otázka je jedna - co mi dáš za ochranu?" přimhouřím oči a podívám se na něho zblízka. "A rovnou ti oznamuji - jestli jsi úchyl jako většina tady, nezapomeň, že jsem dítě a sex s dítětem je zakázané a myslím, že většina osazenstva by se nasrala... takže jak bys mi zaplatil?" zeptám se s andělským úsměvem. |
| |||
Jídelna Colten Pomalinku se mi začíná probírat mozek z růžové vaty. „Do zvířat?“ Velmi pomalinku. „Nechytí?“ Nechápu, proč se vlastně usmívá. „Jo, jasně, když tě nikdo nechytí.“ Něco mi na tom nehraje. A jo, už vim. „Ale to neznamená, že zvládneš ochránit mě.“ Zase se mi začnou klížit očka. |
| |||
Jídelna Leo "Větší?" zamrkám nechápavě. "Umím se přeměnit do zvířat!" zajásám a vyskočím na židli a usmívám se na něho. "Navíc mě nikdo neublíží a nechytí, ale já je vždycky chytnu!" zašeptám a mrknu na něho. "Víš..." Usměji se o to radostněji. "Navíc - jsem tu déle než ty a ještě mi nezkřivili ani vlásek na hlavě." řeknu s úsměvem. |
doba vygenerování stránky: 1.4981391429901 sekund