| |||
Jídelna Dan, Felda, Calyssa "No to je vždycky ne?" řeknu trochu vykolejeně a podívám se na ní. Když ale dodá tu druhou větu, pořádně se rozhlédnu po jídelně. Zajímalo by mě, před kým nechce mluvit. Ozve se výbuch. Poposkočím a Felda má opravdu štěstí, že je zrovna pod stolem. Schytá to jen pár náhodných kousků jídla poblíž na stole. Dan se opět má schopnost elegantně vyhne. A zaštítila zbytek stolu. Jsem natolik mimo, že jsem si nevšimla, že se Felda praštil a Dan se řehtá zrovna jemu. Vrhnu nespokojený pohled démonovým směrem. Když se začne Dan pohihňávat, podívám se směrem, kam hledí. Trochu ve mě zatrne. Co si tuhle naposledy pamatuju, tak odcházela s napruženým syčením. "Dobré ráno dračice a dobrou chuť," popřeju Calysse až přehnaně nahlas, abych na ní Feldu upozornila, sdělila Dan o koho jde a možná si trochu vylepšila reputaci. Jediný nedostatek to má, že netuším jak se jmenuje. No nevadí. |
| |||
Jídelna hlavně Sigi a Malachi Když si všimnu, že do jídelny vstoupil Sigi, odvrátím tvář a tvářím se, že tam ideálně vůbec nejsem. Démon se naštěstí zachová podobně a sedne si co nejdál to jde. Uvažuji nad svými věcmi a pozoruji cvrkot v okolí, než se ozve výbuch. Trochu sebou cuknu, jak jsem to nečekal a zapátrám po jídelně. Jaké překvapení. Sigi. Lehce nakrčím čelo, ale nic nepodnikám, ani to nekomentuji, prostě opět odvrátím tvář. Poblíž se nikdo neusazoval, dokud nevešla slečna ve společnosti polochobotnice. Usadí se také do čela. Takže když si přitáhne vodu a maso, nahodím úsměv a popřeji jí: "Dobrou chuť." |
| |||
Jezero - jídelna Venge, tvorstvo kolem, tvorstvo v jídelně Děkovně přikývnu a vyrazím směrem ke hradu. Zatím sama, po vlastních nohou, ale netrvá dlouho než je vidět, že každý další krok je o něco méně jistej, o něco vrávoravější. V půlce cesty přes pozemky se musím Vengeho poprvé skutečně chytit. Dál se o něj opírám a do hradu a nakonec i do jídelny vejdeme bok po boku. Rychle si prohlédnu osazenstvo u stolů a pak kývnu hlavou do čela, kde zatím sedí jenom nějaký rohatý maník. Přeci jen potulovat se zvlášť blízko medůzy se mi zrovna nechce. Nakonec tu ani není tolik tvorů, kolik jsem čekala, takže si přitáhnu bez problémů džbánek čisté vody a nějaké syrové maso. Nemyslím si, že zrovna mě by chtěl někdo vyhazovat, když si sednu. Koutkem oka sleduju, kam to zakempí Venge, když tu zatím nemá žádného dračího kamaráda. |
| |||
Jídelna Miko "No, snad radši nějakou hodně rafinovanou." Zamumlám poněkud zamyšleně. Je to asi tak poprvý, co vidíš, že bych se nadšeně nechytila na nabídku pomsty. Znovu zatahám za hábit. "Ále, to nic, možná někdy jindy..." Mávnu rychle rukou a neméně hbitě odpovím, aby se v tom dál nevrtala. Přiznávat v téhle místnosti plné uší, že jsem pravděpodobně někoho zabila, by asi nebylo zrovna z nejmoudřejších. Když se ozve výbuch, chci se nakvašeně ohlédnout na to nemehlo, co ho způsobilo, protože jsem se lekla, ale zjevně jsem nebyla sama, takže jsem se začala jen pobaveně řehtat, jak se přerostlej vlk majznul hlavou o lavici. Do napjatého pohihňávání přejdu ve chvíli, kdy se rozhodne přiživit se na hromadě masa, u které už někdo sedí. Docela by mě zajímalo, co je to zač, že se s takovou sebedůvěrou usadila ke zřejmě dračí snídani. |
| |||
Jídelna Všichni v jídelně Zaraženě poslouchám doznívající ozvěny předešlého výbuchu. Dobře, s tímhle jsem trochu nepočítal. Sám musím párkrát pohnout čelistí, aby mi uši odlehly, přeci jen jsem seděl sakra blízko. Omluvně se ušklíbnu na upíra, kterého sluch to zjevně odnesl asi nejhůř. Možná srovnatelně s mým. Každopádně teď teda neuslyším, o čem se ti dva baví, ani kdybych sakra moc chtěl. Tohle bych si měl pamatovat. A taky to, že s jídlem se nehraje. |
| |||
Jídelna Hlavně Calyssa Těch dvou si ostentativně nevšímám a místo toho jsem zalezlej pod stolem s pěknou hromádkou masa. Vyruší mě až výbuch, díky kterému si dám pěknou ťafku do hlavy o desku stolu. Au. A to jsem si myslel, že už bych mohl mít dost. Tak to ani náhodou, po takovémhle příkoří si jistě ještě kousek masa zasloužím. Nechám se nosem vytahnout za vůní nejbližších stejků a ani si nevšimnu, že jsem se z druhé strany přiblížil k hromadě, u které už někdo sedí. Spokojeně jsem si utrhnul kus masa, rozvalil jsem se na břicho a začal jsem žvýkat. Jen tak po očku jsem občas kouknul směrem k Miko. |
doba vygenerování stránky: 1.7270839214325 sekund