| |||
Střecha > JídelnaNikdo konkrétní Čas utekl jako voda a i když bych dokázala na střeše ještě nějakou chvilku zůstat a rozjímat, hlad mě donutil zvednout šupinatý zadek ze střechy a slétnout dolů. Příliš jsem nevěnovala pozornosti na pozemcích, ať už se tam událo cokoli a byl tam kdokoli. Měla jsem plnou hlavu jídla a představ, jak si do krku zase konečně nahážu pár desítek kilo masa. Cestou do jídelny se proměním, abych nemusela konce křídel drbat o zdi a ocasem nesmetla nějakou ubohou menší havěť. A že by mě to strašně mrzelo. Ale proč si přidělávat problémy hned v začátku dne. Pachy ostatních se snažím nevnímat a až se tomu sama divím, radu Sinead si beru k srdci, takže se soustředím jen a pouze na horu masa v jídelně. Za mírného pohupování boků dojdu ke kupě flákot, kecnu si k ní na zem a s určitou snahou se pokusím přidat konzumaci na způsobnosti. A v lidské podobě. Mám dobrou náladu, takže se dnes mohu trochu snažit. Pokud to někdo neposere. |
| |||
Jídelna Marcos, Sigi? Příjmení přidává až napodruhé, aby vyznělo důležitěji než je? Upíři se skutečně nezapřou. napadne mne, když se upír představí. Přesto mu stisknu ruku a pokusím se příjemně usmát. ,,Na společenském duchu? Řekl bych, že na toto místo se chodí z jiného důvodu než se obohacovat o společenskou etiku a konexe vyšších vrstev." odvětím pobaveně. Že by byl tolik naivní se mi nechce moc věřit. ,,A odkud jste přicestoval, jestli se mohu zeptat?" složím si ruce na klíně a pozoruji, jak do sebe Marcus upíjí z poháru. Určitá ztuhlost ve tváři naznačuje, že by si raději zvolil rychlejší tempo, ale možná ze slušnosti se prozatím ovládá. |
| |||
Jídelna Asmodaeus Zamyšleně si opeču něco blíže neidentifikovaného v dlani, protože sleduju upíra, jak se sedá k někomu opodál. Zajímavá volba. Upír to není, to by byl náš spolubydlící. Na čaroděje nevypadá, takže nejspíš někdo ze směsky. Docela by mě zajímalo, co je vlastně zač. Ani lákavej mi moc nepřijde, což je divné, protože v tuhle chvíli bych asi neměl problém posvačit kohokoli. No uvidíme. Sklopím oči ke svým rukám právě když mi cestou k puse flambují něco, co byl pravděpodobně dříve chřest. Trochu znechuceně to odhodím. Asi si budu muset dávat víc pozor na to, co vlastně hodlám konzumovat. Po krátkém začichání se natáhnu pro jeden džbánek, ze kterého dosti ostře čpí alkohol. "Tak na zdraví, takhle po ránu." Zabručím si spíš sám pro sebe a pak se dám do dalšího obhlížení osazenstva. Docela by mě zajímalo kde trčí Crey, vzhledem k tomu, že ta by si snad nenechala ujít jakékoli jídlo, ba naopak, bývá na každém mezi prvními. Zpod jednoho tácu vylovím úzký váleček a chvilku ho jen tak přehazuju v ruce, když ho s trochu znechuceným výrazem nechám vybuchnout. Plameny stočím tak, aby nikomu neuškodili, ale alespoň na chvíli si užiju jejich teplo. Už po té vodce mám žaludek trochu na vodě, tak se mi nechce nic moc přidávat. Možná si než půjdu vezmu něco na později. |
doba vygenerování stránky: 1.4578969478607 sekund