| |||
Jídelna Hlavně Calyssa Těch dvou si ostentativně nevšímám a místo toho jsem zalezlej pod stolem s pěknou hromádkou masa. Vyruší mě až výbuch, díky kterému si dám pěknou ťafku do hlavy o desku stolu. Au. A to jsem si myslel, že už bych mohl mít dost. Tak to ani náhodou, po takovémhle příkoří si jistě ještě kousek masa zasloužím. Nechám se nosem vytahnout za vůní nejbližších stejků a ani si nevšimnu, že jsem se z druhé strany přiblížil k hromadě, u které už někdo sedí. Spokojeně jsem si utrhnul kus masa, rozvalil jsem se na břicho a začal jsem žvýkat. Jen tak po očku jsem občas kouknul směrem k Miko. |
| |||
Jídelna hlavně Asmodaeus "Nicméně ani tak se tady k sobě nemusíme chovat jako zvířata," zarazím se a vrhnu pohled na druhou stranu stolu. "I když mám dojem, že tento příměr se sem nechodí vzhledem k rasovému zařazení některých studentů," dodám potom. "Z La Coruñi," odpovím na jeho otázku. Prohlédnu si ho. "A vy smím-li se ptát?" Naše celkem příjemná konverzace je přehlušena výbuchem. Natočím hlavu k démonovi a promnu si ucho blíže k němu. Mám chuť ho trochu zasněžit, ale nebuďme pomstychtivý hned v první školní den. Sjedu ho tedy velmi pobouřeným pohledem, pokud si vůbec všimne a věnuji se spíše svému poháru a společníkovi. |
| |||
Střecha > JídelnaNikdo konkrétní Čas utekl jako voda a i když bych dokázala na střeše ještě nějakou chvilku zůstat a rozjímat, hlad mě donutil zvednout šupinatý zadek ze střechy a slétnout dolů. Příliš jsem nevěnovala pozornosti na pozemcích, ať už se tam událo cokoli a byl tam kdokoli. Měla jsem plnou hlavu jídla a představ, jak si do krku zase konečně nahážu pár desítek kilo masa. Cestou do jídelny se proměním, abych nemusela konce křídel drbat o zdi a ocasem nesmetla nějakou ubohou menší havěť. A že by mě to strašně mrzelo. Ale proč si přidělávat problémy hned v začátku dne. Pachy ostatních se snažím nevnímat a až se tomu sama divím, radu Sinead si beru k srdci, takže se soustředím jen a pouze na horu masa v jídelně. Za mírného pohupování boků dojdu ke kupě flákot, kecnu si k ní na zem a s určitou snahou se pokusím přidat konzumaci na způsobnosti. A v lidské podobě. Mám dobrou náladu, takže se dnes mohu trochu snažit. Pokud to někdo neposere. |
| |||
Jídelna Marcos, Sigi? Příjmení přidává až napodruhé, aby vyznělo důležitěji než je? Upíři se skutečně nezapřou. napadne mne, když se upír představí. Přesto mu stisknu ruku a pokusím se příjemně usmát. ,,Na společenském duchu? Řekl bych, že na toto místo se chodí z jiného důvodu než se obohacovat o společenskou etiku a konexe vyšších vrstev." odvětím pobaveně. Že by byl tolik naivní se mi nechce moc věřit. ,,A odkud jste přicestoval, jestli se mohu zeptat?" složím si ruce na klíně a pozoruji, jak do sebe Marcus upíjí z poháru. Určitá ztuhlost ve tváři naznačuje, že by si raději zvolil rychlejší tempo, ale možná ze slušnosti se prozatím ovládá. |
doba vygenerování stránky: 1.8327691555023 sekund