| |||
Jídelna Dan "Nasilí na studentech, nebude to chtít pomstu?" zazubím se. "Potrestat, za co?" povytáhnu obočí až nad brýle, přece jen, to já jsem většinou ten, který vyjde s trestem. "Jak vidíš, má na tebe svůj vlastní názor," pokrčím rameny. |
| |||
Pokoj upíři - jídelna hlavně Sigi a Asmodeus Vrátím se z koupelny, když jsem si jistý, že každý vlas je na svém místě a na mém značkovém obleku není jediné snítko. A k mému zklamání tam ten démon pořád je. A souká se do dost nepohodlně vypadajících kalhot. Na jeho otázku jen kývnu hlavou na souhlas. Doplnit krevní zásoby to bude chtít. Vyrazím směr jídelna a démon tak nějak srovná krok. Že bych se cítil úplně pohodlně se říct nedá. "Marcos," odvětím na jeho představení, abych nebyl neslušný. Objedu spolu s ním stůl, ale pokusím se usadit k někomu, kdo vypadá alespoň více jako člověk, i když jeho oči jasně napovídají, že o nic takového nepůjde. "Je tady volno?" zeptám se ho a pokud potvrdí přisednu si. Stůl přeletím pohledem a můj nos celkem okamžitě identifikuje džbán rudé tekutiny jako můj cíl. Přitáhnu si pohár i džbán a dám se do snídaně. |
| |||
Jídelna Charlie, Oranil Přisedne si fialovovlasý mladík. Pokrčím rameny a přestanu si všímat dívčiny zápolící s oblečením. „Nejsem si jistý, naposledy jsem se moc nezdržel. Mé jméno je Sven Quison, místní učitel.“ Lehce skloním hlavu, než se opět narovnám a dál sleduju cvrkot v jídelně. „Možná je baví riskovat život.“ Obpovím na jeho původní, pravděpodobně řečnickou otázku. „A učitele také.“ Dodám vzápětí a sleduju, jak do místnosti vstoupil další z našeho týmu. |
| |||
Pokoj - jídelna Po zemi hledám kalhoty a je mi tak nějak celkem jedno, co dělají ostatní. Ve chvíli, kdy se světlovlasý upír vrací z koupelny, se právě soukám do kalhot. Nutno podotknout, že to nejde zrovna nejrychleji, vzhledem k tomu, že jsou dosti těsné. Trochu u toho nadávám, ale nakonec je dopnu. Ušklíbnu se na upírka a vykročím ke dveřím. Ohlédnu se. "Jdeš na snídani?" Pokud se přidá, vyrazím s ním. "Mimochodem, já jsem Sigi." A pokud se nepřidá, v klidu jdu sám. V jídelně si dávám jenom pozor, abych si sednul co nejdál od Jigmeho. |
| |||
Jídelna Miko "Asi." Procedím mezi zuby. Pak se pomalu otočím na profesora, kterého mi ukazuje. Trochu polknu. No ale přeci mě nemohl poznat, že ne. "No jenom trochu doufám, že mě nechce potrestat." Znovu se popotáhnu za oblečení. "A co ty a ten tvůj blecháč?" Trhnu hlavou k chlupatci opodál, co se cpe masem, jakoby to bylo poslední jídlo. |
| |||
Jídelna Colten „Ehm, to se mi moc nelíbí. Co když budou moc rychlí a zabijou mě dřív? Daleko víc by se mi líbil živý štít.“ Poznamenám opatrně. Obávám se, že se svého potenciální osobního strážce začínám bát. Úkosem se podívám k učitelskému stolu a pokusím se co nejnenápadněji upoutat pozornost, aby si mě někdo všimnul a zachránil mě. „Co?“ Nechápavě na něj koukám když zmíní honorář. Na to, že jsem se ještě nerozhodl, zda by se mi takovýto ochránce líbil, tedy skoro jsem se rozhodl, že ne, tak na to jde dost zhurta. „Nó... moje rodina je dost stará a vážená...“ Začnu tak nějak dosti obšírně. |
doba vygenerování stránky: 1.4750120639801 sekund