| |||
Jídelna Asmodaeus Sotva dosednu po potvrzení, ozve se nadále. Když se mi představí, natočím se k němu, abych mu po představení mohl nabídnout dlaň. "Mé jméno je Marcos. Marcos Ortega," představím se i já. Ať už mou dlaň přijme nebo ne, hned na to naplním pohár a přiložím ke rtům. Potlačím chuť ho do sebe hladově obrátit a způsobně ho vypiji. "Mnohem lepší. Cesta, únava a tento isntitut. Na společenském duchu moc nepovznášejí," usměji se omluvně na Asmodaeuse. |
| |||
Jídelna Marcos Pozoruji pohledem příchozího upíra. Napadá mne, zda si takovou barvu udržuje schválně nebo jenom je to jeden z těch, kteří na bledý vzhled lákají svoje partner. Nebo je prostě tak bledý od přírody. Na školní prostředí se obléká až zbytečně honosně. ,,Prosím." pokynu mu na jeho dotaz ohledně volného místa. Možná se obléká slušivě, ale vychování moc nepobral. ,,Nehlídám zde pro nikoho místo, pokud máte na mysli tohle. Já jsem Asmodeus. Mohu znát vaše jméno?" oslovím bledolícího, když už se usadí. |
| |||
Jídelna Dan "Nasilí na studentech, nebude to chtít pomstu?" zazubím se. "Potrestat, za co?" povytáhnu obočí až nad brýle, přece jen, to já jsem většinou ten, který vyjde s trestem. "Jak vidíš, má na tebe svůj vlastní názor," pokrčím rameny. |
| |||
Pokoj upíři - jídelna hlavně Sigi a Asmodeus Vrátím se z koupelny, když jsem si jistý, že každý vlas je na svém místě a na mém značkovém obleku není jediné snítko. A k mému zklamání tam ten démon pořád je. A souká se do dost nepohodlně vypadajících kalhot. Na jeho otázku jen kývnu hlavou na souhlas. Doplnit krevní zásoby to bude chtít. Vyrazím směr jídelna a démon tak nějak srovná krok. Že bych se cítil úplně pohodlně se říct nedá. "Marcos," odvětím na jeho představení, abych nebyl neslušný. Objedu spolu s ním stůl, ale pokusím se usadit k někomu, kdo vypadá alespoň více jako člověk, i když jeho oči jasně napovídají, že o nic takového nepůjde. "Je tady volno?" zeptám se ho a pokud potvrdí přisednu si. Stůl přeletím pohledem a můj nos celkem okamžitě identifikuje džbán rudé tekutiny jako můj cíl. Přitáhnu si pohár i džbán a dám se do snídaně. |
| |||
Jídelna Charlie, Oranil Přisedne si fialovovlasý mladík. Pokrčím rameny a přestanu si všímat dívčiny zápolící s oblečením. „Nejsem si jistý, naposledy jsem se moc nezdržel. Mé jméno je Sven Quison, místní učitel.“ Lehce skloním hlavu, než se opět narovnám a dál sleduju cvrkot v jídelně. „Možná je baví riskovat život.“ Obpovím na jeho původní, pravděpodobně řečnickou otázku. „A učitele také.“ Dodám vzápětí a sleduju, jak do místnosti vstoupil další z našeho týmu. |
doba vygenerování stránky: 1.438766002655 sekund